Řízení finančních a bankovních rizik – Blok 3, kapitola 6 - 7
FIU/BPFPM
Ing. Roman Hlawiczka, Ph.D.
Katedra financí a účetnictví

•Ing. Roman Hlawiczka, Ph.D.
–tel: 606 630 236
–e-mail: roman.hlawiczka@opf.slu.cz,
•Konzultační hodiny
–Vždy předem dohodnout a potvrdil si telefonicky
•
Kontakt

Podmínky absolvování
Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky


Průběžný test 1
Lze získat max. 15 bodů
• termín:
• na semináři
• struktura:
• příklady z probraných témat (viz prezentace a podkladové soubory)
• k dispozici budou vybrané vzorce

Průběžný test 2
Lze získat max. 15 bodů
• termín:
• na semináři
• struktura:
• příklady z probraných témat (viz
prezentace a podkladové soubory)
• k dispozici budou vybrané vzorce

Kvízy
lze získat max. 10 bodů
• vyplňování kvízů přes IS

Zkouška
celkově lze získat max. 60 bodů
• termín:
• ve zkouškovém období
• průběh ústní zkoušky:
• odpovědi na dvě teoretické otázky (každá max. za
30 bodů)

Hodnocení aktivit
Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky


•A: 91 – 100 bodů
•B: 81 – 90 bodů
•C: 71 – 80 bodů
•D: 61 – 70 bodů
•E: 51 – 60 bodů
•F:   0 – 50 bodů
Celkové hodnocení

Opakování kap  Přehled základních druhů finančních rizik
Činnost bank je vždy spojena s finančními riziky, která ovlivňují jejich stabilitu a ziskovost.
Hlavní druhy rizik:
Úvěrové riziko: dlužník nesplní závazky vůči bance.
Tržní riziko: ztráta vlivem vývoje sazeb, měn, akcií nebo komodit.
Riziko likvidity: banka nedokáže včas plnit své závazky.
Operační riziko: ztráta z chyb procesů, lidí nebo systémů.
Kapitálové riziko: nedostatek kapitálu k pokrytí ztrát.
Cílem řízení rizik je včas rozpoznat hrozby a udržet je na přijatelné úrovni, aby banka mohla
dlouhodobě fungovat bezpečně.

Význam a metody řízení rizik
Řízení rizik je základem stability bankovního sektoru a důvěry klientů.
Jeho smyslem je identifikovat, měřit a omezit hrozby dříve, než ohrozí banku.
Základní metody měření:
·Citlivost: určuje, jak změna faktoru ovlivní zisk nebo hodnotu portfolia.
·Směrodatná odchylka: měří kolísání výnosů – čím větší, tím vyšší riziko.
·Value at Risk (VaR): vyjadřuje maximální očekávanou ztrátu při určité spolehlivosti.
·Stresové a zpětné testy: simulují extrémní scénáře a ověřují reakci banky.
·
Efektivní risk management umožňuje lepší rozhodování, alokaci kapitálu a stanovení cen produktů.

Úvěrové riziko a jeho měření
Úvěrové riziko je nejvýznamnějším rizikem bank a vzniká, pokud dlužník nesplácí úvěr podle dohody.
Modely měření úvěrového rizika:
·CreditMetrics: sleduje změny ratingů a dopad na portfolio.
·CreditRisk+: využívá pravděpodobnost nesplácení a rozdělení ztrát.
·KMV model: odhaduje riziko defaultu z tržní hodnoty aktiv a volatility.
·Modely McKinsey a KPMG: vyhodnocují úvěrové portfolio z interních dat.
Banky také využívají sekuritizaci, úvěrové deriváty a pojištění úvěrů, které umožňují přenést
riziko na jiné subjekty.

Kapitola 6
Rizikově očištěná výnosnost a její řešení


Struktura kap. 6
1.Tradiční měření výnosnosti banky (ROA, ROE)
2.Podstata rizikově očištěné výnosnosti
3.Možnosti využití rizikově očištěné výnosnosti
– hodnocení výkonnosti banky (SVA)
– správné ocenění zákazníků
– optimalizace portfolia banky
4.Srovnání tradiční a rizikově očištěné výnosnosti

Tradiční měření výnosnosti banky
Co je výnosnost banky
Výnosnost banky vyjadřuje, do jaké míry dokáže banka generovat zisk při dané úrovni aktiv a
kapitálu.
– základní představa: výnosy > náklady → zisk,
– výnosnost je klíčový cíl managementu i akcionářů,
– ale pouze samotný zisk nestačí – potřebujeme jej vztáhnout k „základu“ (aktiva, kapitál).

Rentabilita aktiv (ROA)
Rentabilita aktiv (ROA – return on assets) měří, jak efektivně banka využívá svá aktiva k tvorbě
zisku.
Základní vzorec:
ROA = hrubý (nebo čistý) zisk / celková aktiva · 100 %
Interpretace:
– ukazuje, jaký zisk v procentech generuje banka z každé jednotky aktiv,
– zohledňuje strukturu aktiv a pasiv, řízení nákladů i výnosů,
– mezinárodně se za „dobrou“ hodnotu považuje přibližně 1 % ROA.

Varianty ukazatele ROA
ROA lze počítat v několika variantách:
– s hrubým ziskem nebo s čistým ziskem,
– ROAA (return on average assets): zisk vztahovaný k průměrným aktivům,
– banky často pracují s průměrnou bilanční sumou za období, aby eliminovaly sezónní výkyvy.
ROA slouží především k:
– porovnání výkonnosti bank v čase,
– základnímu benchmarkingu vůči konkurenci.

Rentabilita kapitálu (ROE)
Rentabilita kapitálu (ROE – return on equity) měří výnos pro akcionáře banky.
Základní vzorec:
ROE = čistý zisk / vlastní kapitál · 100 %
Význam ROE:
– ukazuje, jaký výnos získávají akcionáři na vložený kapitál,
– slouží k porovnání s alternativními investicemi (např. akciové indexy, jiné sektory),
– používá se i ve variantě ROAE (return on average equity) – průměrný vlastní kapitál.

Proč nestačí jen ROA a ROE
Tradiční ukazatele rentability mají několik slabin:
– vycházejí z účetních hodnot, ne z tržních hodnot,
– obvykle se počítají na úrovni celé banky, ne na úrovni jednotlivých obchodních linií či
transakcí,
– nezohledňují různé strategie bank (např. univerzální vs. specializované banky),
– nepracují s aktivitami mimo bilanci (off-balance sheet),
– neposkytují přímou informaci o tom, které aktivity vytvářejí hodnotu pro akcionáře.

Klíčové problémové otázky
Bez zohlednění rizika neumíme odpovědět na zásadní otázky:
– jak porovnat výnosnost dvou transakcí, pokud nesou odlišné riziko,
– jak ocenit riziko protistraně,
– jak spravedlivě alokovat kapitál mezi jednotlivé úseky banky,
– jak nastavit odměňování manažerů, aby reflektovalo nejen výnos, ale i riziko.
Tyto otázky motivují přechod k rizikově očištěné výnosnosti.

Motivace pro rizikově očištěnou výnosnost
Cílem je spojit dohromady:
– výnos,
– riziko,
– a potřebu kapitálu.
Rizikově očištěná výnosnost umožňuje:
– porovnávat výnosnost transakcí a obchodních jednotek při různé úrovni rizika,
– ocenit riziko zákazníků a produktů,
– rozhodovat o alokaci kapitálu tak, aby se maximalizovala hodnota pro akcionáře.

Podstata rizikově očištěné výnosnosti
Historie konceptu
Přístup rizikově očištěné výnosnosti vznikl v 70. letech ve skupině Bankers Trust.
– původní cíl: změřit riziko úvěrového portfolia a stanovit kapitál na krytí ztrát,
– postupně se přístup rozšířil na všechny činnosti banky,
– dnes se využívá jako standardní rámec risk-adjusted performance (RAROC, RORAC, RARORAC).

Základní myšlenka RAROC/RORAC
Rizikově očištěná výnosnost obecně pracuje s poměrem:
risk-adjusted return / economic (risk-adjusted) capital
kde:
– risk-adjusted return = zisk očištěný o riziko (typicky o očekávané ztráty),
– economic capital = ekonomický kapitál potřebný k pokrytí neočekávaných ztrát (často na bázi
VaR/CaR).

Varianty ukazatelů
V praxi se setkáme s několika variantami:
– RORAC (return on risk adjusted capital): zisk / rizikově upravený kapitál,
– RAROC (risk adjusted return on capital): zisk očištěný o riziko / účetní (regulatorní) kapitál,
– RARORAC (risk adjusted return on risk adjusted capital): zisk očištěný o riziko / rizikově
upravený k

Obecný vzorec RARORAC
Obecná forma rizikově očištěné výnosnosti:
RARORAC = (zisk – očekávaná ztráta) / CaR · 100 %
kde:
– očekávaná ztráta (EL) = „průměrná“ ztráta, se kterou banka počítá,
– CaR (Capital at Risk) = kapitál potřebný na pokrytí neočekávaných ztrát,
– výsledek porovnáváme s požadovanou výnosností akcionářů nebo s WACC.

Očekávaná a neočekávaná ztráta
Očekávaná ztráta (EL):
– průměrná ztráta v dlouhém období,
– u úvěrů: EL = PD · LGD · EAD (pravděpodobnost defaultu, ztráta při defaultu, expozice).
Neočekávaná ztráta:
– „výkyv“ kolem očekávané ztráty,
– kryje se ekonomickým kapitálem (CaR),
– stanovuje se často na základě Value at Risk (VaR) pro zvolenou hladinu významnosti.

Capital at Risk (CaR)
Capital at Risk:
– vychází z metodologie Value at Risk,
– představuje kapitál, který banka musí držet, aby s danou pravděpodobností pokryla neočekávané
ztráty,
– závisí na volbě horizontu (např. 1 rok) a hladiny významnosti (např. 99 %).
Čím vyšší CaR, tím „kapitálově náročnější“ je daná transakce nebo portfolio.

Minimální požadovaná hodnota rizikově očištěné výnosnosti:
– odpovídá výnosnosti požadované akcionáři,
– zcela hraniční minimum: WACC (vážené průměrné náklady kapitálu),
– pokud RARORAC < WACC, banka ničí hodnotu pro akcionáře,
– pokud RARORAC > WACC, banka hodnotu vytváří.

Výhody rizikově očištěné výnosnosti
Použití RARORAC přináší řadu výhod:
– umožňuje porovnat transakce i obchodní jednotky s různou úrovní rizika,
– shrnuje celkové riziko banky do jednoho čísla,
– podporuje racionální alokaci kapitálu mezi produkty a segmenty,
– vytváří základ pro risk-adjusted řízení výkonnosti (risk-adjusted performance management).

Regulátor vs. ekonomický kapitál (aktuální praxe)
Po finanční krizi 2008 došlo k posílení regulace (Basel III, postupně Basel IV).
– banky pracují s regulatorním kapitálem (pro splnění požadavků regulátora)
– zároveň se opírají o ekonomický kapitál, který zohledňuje koncentraci, diverzifikaci a celkové
portfolio.
V současné praxi se často používají kombinované metriky, kdy se pro rozhodování bere v úvahu jak
ekonomický, tak regulatorní kapitál (tzv. composite capital measure).

Využití RARORAC v odměňování managementu
Rizikově očištěné ukazatele se dnes často propojují s odměňováním:
– manažeři nejsou motivováni pouze k maximalizaci zisku,
– bonusy se vážou na risk-adjusted výkonnost (např. RAROC, RARORAC, SVA),
– podporuje se dlouhodobé chování a omezuje krátkodobé riskantní strategie,
– trend posílily i regulace odměňování v bankovnictví po roce 2008 (CRD IV, EBA guidelines).

Možnosti využití rizikově očištěné výnosnosti
Čtyři hlavní oblasti využití
Rizikově očištěnou výnosnost lze využít pro:
1.řízení rizik v bance (capital allocation, risk appetite),
2.hodnocení výkonnosti banky a obchodních jednotek,
3.správné ocenění zákazníků (risk-based pricing),
4.optimalizaci portfolia banky (efektivní hranice portfolií).

Hodnocení výkonnosti banky – SVA
SVA: Hodnota přidaná akcionářům
SVA (Shareholder’s Value Added) představuje:
– ekonomický zisk přesahující minimální výnos požadovaný akcionáři,
– bankovní analogii konceptu EVA (Economic Value Added),
– klíčový ukazatel toho, zda banka skutečně tvoří hodnotu, nebo ji pouze „spotřebovává“.

Vztah SVA a RARORAC
SVA vychází z rizikově očištěné logiky:
– v NOPAT zohledňujeme zisk po zdanění a po očekávaných ztrátách,
– CaR představuje ekonomický kapitál na krytí neočekávaných ztrát,
– WACC je minimální požadovaná výnosnost kapitálu.
Obecný vzorec:
SVA = NOPAT – (WACC · CaR)

Jak interpretovat SVA
Interpretace SVA:
– SVA > 0: banka vytváří hodnotu pro akcionáře,
– SVA = 0: banka vydělává přesně tolik, kolik odpovídá nákladům kapitálu,
– SVA < 0: banka z dlouhodobého pohledu ničí hodnotu.
SVA můžeme počítat:
– pro celou banku,
– pro obchodní linie, segmenty, produkty,
– a v některých případech i pro významné klienty či projekty.

Postup výpočtu SVA – krok 1: NOPAT
Krok 1 – výpočet NOPAT (Net Operating Profit After Taxes):
– vycházíme z provozního zisku banky,
– zohledníme úrokové výnosy a úrokové náklady,
– zahrneme tvorbu opravných položek a rezerv (očekávané ztráty),
– upravíme o daň z příjmů.
Cílem je získat čistý provozní zisk po zdanění, který dobře odráží dlouhodobou výkonnost banky.

Postup výpočtu SVA – krok 2 a 3
Krok 2 – výpočet CaR (Capital at Risk):
– obdobně jako u VaR,
– odráží ekonomický kapitál na krytí rizik (kreditní, tržní, operační).
Krok 3 – výpočet WACC:
WACC = r_D · D/A · (1 – t) + r_E · E/A
– r_D: náklady cizího kapitálu,
– r_E: náklady vlastního kapitálu,
– D, E, A: cizí, vlastní kapitál a aktiva,
– t: sazba daně.

Postup výpočtu SVA – krok 4
Krok 4 – výpočet SVA:
SVA = NOPAT – (WACC · CaR)
Princip:
– porovnáváme ekonomický zisk po zdanění s náklady kapitálu,
– SVA tak „překlápí“ procentní ukazatele (RARORAC, ROE) do absolutní peněžní hodnoty,
– slouží jako základní filtr pro posuzování, zda daná činnost má v portfoliu banky své místo.

Jak zvýšit SVA – tři základní cesty
Banka může zvýšit SVA pouze nepřímo, přes vstupní veličiny:
1.zvýšit NOPAT – růst výnosů nebo snížení nákladů,
2.snížit CaR – lepší diverzifikací, řízením koncentrací, zajišťováním,
3.snížit WACC – optimalizací kapitálové struktury, levnějším financováním.
Každý z těchto kroků vyžaduje strategická rozhodnutí v oblasti rizik, produktů i financování.

Správné ocenění zákazníků (risk-based pricing)
Proč ocenit zákazníka podle rizika
Pokud banka nepracuje s rizikově očištěnou výnosností:
– rizikově odlišní klienti mohou platit stejnou úrokovou sazbu,
– banka nedokáže rozlišit „dobré“ a „špatné“ klienty z hlediska RARORAC,
– může podcenit riziko u rizikových klientů a přecenit úvěry u bonitních klientů.
Risk-based pricing tyto rozdíly napravuje – vyšší riziko → vyšší riziková přirážka.

Tradiční vs. rizikově očištěné ocenění
Tradiční přístup:
– vychází z regulatorního kapitálu,
– všichni klienti s podobným ratingem mohou platit podobnou sazbu,
– nevidíme skutečné rozdíly v ekonomickém riziku.
Rizikově očištěný přístup:
– vychází z ekonomického kapitálu (CaR),
– pro každého klienta lze určit individuální rizikovou přirážku,
– banka lépe rozlišuje, kde vytváří a kde ničí hodnotu.

Od SVA k úrokové sazbě r
Pro poskytnutí úvěru platí:
– banka by měla úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud SVA ≥ 0,
– vycházíme ze vztahu:
SVA = (výnosy − náklady − EL) − (WACC · CaR)
Po rozepisu na úrovni jedné transakce a úpravě dostaneme:
r ≥ oc + el + r_D + (WACC − r_D) · (CaR / E)
– r: úroková sazba z úvěru,
– E: úvěrová angažovanost.

Složky úrokové sazby z úvěru
Úroková sazba z úvěru by měla obsahovat:
– cenu zdrojů (r_D),
– očekávanou ztrátu (el) z dané transakce,
– provozní náklady transakce (oc),
– rizikovou přirážku: (WACC − r_D) · (CaR / E).
Bezrizikové aktivity: CaR = 0 → neobsahují rizikovou přirážku.
Čím vyšší CaR, tím vyšší riziková přirážka a výsledná sazba.

Optimalizace portfolia banky
Rizikově očištěná výnosnost transakcí
Banka by měla:
– stanovit rizikově očištěnou výnosnost pro jednotlivé transakce,
– sledovat vztah mezi ziskem z transakce a CaR,
– určit minimální požadovanou výnosnost (např. 25 % z CaR),
– vstupovat pouze do transakcí, které leží na nebo nad touto „výnosovou přímkou“.
Transakce pod přímkou jsou z hlediska RARORAC neefektivní.

Optimalizace portfolia a efektivní hranice
Po vyčíslení RARORAC a SVA pro jednotlivé obchodní jednotky může banka:
– měnit váhy transakcí v portfoliu,
– omezovat transakce s nízkou rizikově očištěnou výnosností,
– preferovat transakce s vyšší RARORAC při akceptovatelné úrovni rizika.
Cílem je přiblížit se efektivní hranici portfolií:
– pro dané riziko mít co nejvyšší výnos,
– nebo pro daný výnos co nejnižší riziko.

Shrnutí kapitoly
– Výnosnost banky se tradičně měří ukazateli rentability (ROA, ROE).
– Tyto ukazatele vycházejí z účetních dat a nezohledňují odlišnou úroveň rizika.
– Rizikově očištěná výnosnost (RAROC, RORAC, RARORAC) kombinuje výnos, riziko a ekonomický kapitál.
– Minimální požadovaná hodnota rizikově očištěné výnosnosti odpovídá nákladům kapitálu (WACC) a
výnosnosti požadované akcionáři.

VIDEO
Risk Adjusted Return on Capital (RAROC): risk-based performance management in banking under Basel
https://youtu.be/452LURZqBwY?si=zKVtyWhaFYkZd1Qs

KAP 7
Kapitálová přiměřenost bank a finančních skupin


Kapitálová přiměřenost patří mezi klíčové oblasti bankovní regulace. Cílem je zajistit, aby banka
měla dostatek kapitálu na krytí ztrát vyplývajících z rizik, která podstupuje. V kapitole se
zaměříme na význam kapitálu v bankovnictví, rozdíl mezi ekonomickým a regulovaným kapitálem,
pravidla kapitálové přiměřenosti podle evropské regulace a specifika kapitálové přiměřenosti
finančních skupin. V závěru naznačíme i makroekonomické dopady těchto pravidel.

Význam kapitálu v bankovnictví
Banka je vystavena celé řadě rizik, která jsme probírali v předchozích kapitolách. Kapitál slouží
jako ochranný polštář proti ztrátám, které mohou z těchto rizik vzniknout. Platí, že čím více
kapitálu má banka k dispozici (ve vztahu k podstupovaným rizikům), tím větší ztráty dokáže
absorbovat a tím nižší je její kapitálové riziko. Kapitál tak zajišťuje stabilitu banky, důvěru
vkladatelů a celkovou odolnost bankovního sektoru.

Definice kapitálového rizika
Kapitálové riziko, někdy označované jako riziko solventnosti, představuje riziko, že banka nebude
schopna pokrýt ztráty způsobené všemi typy rizik adekvátní výší kapitálu. V krajním případě jde o
riziko úpadku banky. Pokud kumulované ztráty překročí výši dostupného kapitálu, banka ztrácí
schopnost dostát svým závazkům a může být nucena ukončit činnost nebo vstoupit do řežimu řešení
krize.

Zájmy akcionářů a veřejnosti
Rizika by v první řadě měli nést akcionáři banky, protože mají rozhodující vliv na řízení banky. Z
jejich pohledu je optimální spíše nižší výše kapitálu, protože při stejné úrovni zisku dosahují
vyšší rentability vlastního kapitálu (ROE. Pro vkladatele a veřejnost je naopak bezpečnější vyšší
úroveň kapitálu, která snižuje pravděpodobnost úpadku banky. Mezi těmito dvěma zájmy vzniká
přirozené napětí.

Úloha regulátora a cíl kapitálové přiměřenosti
Úkolem regulátora je sladit rozdílné zájmy akcionářů a veřejnosti. Regulátor stanovuje minimální
požadovanou výši kapitálu, která má chránit vkladatele a motivovat akcionáře k odpovědnému řízení
banky. Filozofie kapitálové přiměřenosti vychází z toho, že veškeré potenciální budoucí ztráty,
vyplývající ze současných rizik, by měly být pokryty kapitálem tak, aby případné ztráty dopadly
primárně na akcionáře, nikoliv na vkladatele.

Řízení kapitálového rizika – dvě dimenze
Řízení kapitálového rizika má v bance dvě hlavní dimenze:
– řízení výše kapitálu a jeho struktury, tedy rozhodování o tom, jaký objem kapitálu banka
potřebuje a z jakých složek se tento kapitál skládá,
– řízení struktury aktiv z hlediska likvidity, výnosnosti a rizika, tedy rozhodování o tom, jaká
aktiva banka drží, jak jsou riziková a jak jsou financována. Obě dimenze je nutné koordinovat.

Ekonomický a regulovaný kapitál – základní přehled
Při stanovení kapitálu potřebného na krytí ztrát lze postupovat dvěma způsoby:
– využít koncepci ekonomického kapitálu, která vychází z interních modelů banky a metody Capital at
Risk,
– nebo využít koncepci regulovaného kapitálu, kde je kapitálový požadavek stanoven přesně podle
pravidel daných regulátorem. V praxi banky často kombinují oba přístupy – interní modely pro řízení
rizik a regulatorní výpočty pro splnění legislativy.

Ekonomický kapitál a metoda Capital at Risk
Ekonomický kapitál vychází z metody Capital at Risk.
Capital at Risk představuje objem kapitálu potřebný na pokrytí ztrát na dané hladině významnosti.
Odpovídá na otázky, zda je výše kapitálu adekvátní podstupovaným rizikům a zda jsou tato rizika
přijatelná pro daný objem kapitálu. Banka používá vlastní vnitřní modely, které odhadují rozdělení
ztrát a výši neočekávané ztráty, kterou má kapitál krýt.

Očekávaná, neočekávaná a výjimečná ztráta
Metoda Capital at Risk navazuje na koncepci Value at Risk a rozlišuje tři typy ztrát:
– očekávaná ztráta – standardní, předpokládaná ztráta, která je kryta rezervami a opravným
položkami,
– neočekávaná ztráta – ztráta přesahující běžnou očekávanou úroveň, krytá kapitálem,
– výjimečná ztráta – extrémní ztráta, kterou kapitál již nepokrývá.
Zvolené hladiny významnosti (např. 99 %) odvozujeme pravděpodobnost úpadku banky, tedy
pravděpodobnost, že skutečná ztráta překročí neočekávanou ztrátu.

Ekonomický kapitál v českém prostředí
V České republice mohou banky koncepci ekonomického kapitálu využívat tehdy, pokud stanovují
kapitálové požadavky pomocí pokročilých přístupů. Tyto přístupy jsou detailně upraveny v Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013. Banka musí splnit přísné podmínky na kvalitu modelů,
měření rizik, stresové testování a zpětné testy. Použití pokročilých přístupů navíc podléhá
schválení ze strany České národní banky.

Regulovaný kapitál – základní princip
Regulovaný kapitál vychází z vnějšího modelu definovaného regulátorem. Kapitál potřebný na pokrytí
ztrát je stanoven podle přesně daných postupů výpočtu, parametrů a rizikových vah. Banka vypočítává
kapitálové požadavky standardními metodami, jednotlivé komponenty sčítá a získává celkový
kapitálový požadavek. Tato pravidla jsou zakotvena v Nařízení (EU) č. 575/2013 o obezřetnostních
požadavcích na úvěrové instituce.

Oblasti pravidel kapitálové přiměřenosti
Podle platné evropské regulace rozlišujeme tři hlavní oblasti kapitálových požadavků:
– minimální kapitálové požadavky podle Pilíře 1,
– dodatečný kapitálový požadavek podle Pilíře 2, odrážející specifický rizikový profil banky,
– kapitálové požadavky vyplývající z kapitálových rezerv (bezpečnostní, proticyklická a další).
Kromě toho musí banky dodržovat také požadavky na pákový poměr, který omezuje celkovou zadluženost.

Struktura kapitálu: tier 1 a tier 2
Nařízení (EU) č. 575/2013 vymezuje kapitál banky jako součet:
– kapitálu tier 1,
– kapitálu tier 2.
Kapitál tier 1 se dále člení na kmenový kapitál tier 1 a vedlejší kapitál tier 1. Kmenový kapitál
zahrnuje zejména kapitálové nástroje, emisní ážio, nerozdělený zisk a fondy, po odečtení ztrát,
nehmotných aktiv a významných účastí ve finančních institucích. Kapitál tier 2 tvoří zejména
kapitálové nástroje a podřízené půjčky, pokud splňují stanovené podmínky.

Podmínky pro zařazení nástrojů do kapitálu tier 2
Do kapitálu tier 2 lze zařadit jen takové nástroje a podřízené půjčky, které splňují přísná
kritéria. Musí být vydány nebo poskytnuty a plně splaceny, nesmí být financovány samotnou bankou
ani jejími dceřinými podniky. Nárok na jistinu je podřízen všem nepodřízeným věřitelům a nástroje
nesmí být zajištěny bankou nebo propojenými osobami. Doba splatnosti musí být minimálně pět let a v
posledních pěti letech se jejich uznatelnost postupně snižuje.

Tři poměrové ukazatele kapitálové přiměřenosti
Regulátor definuje kapitálovou přiměřenost pomocí tří poměrových ukazatelů. Prvním je poměr
kmenového kapitálu tier 1 k celkovému objemu rizikové expozice. Druhým je kapitálový poměr tier 1,
který vztahuje celkový kapitál tier 1 k rizikově váženým expozicím. Třetím ukazatelem je celkový
kapitálový poměr, kde v čitateli stojí celkový kapitál (tier 1 i tier 2. U všech tří ukazatelů je
společným jmenovatelem celkový objem rizikové expozice.

Poměr kmenového kapitálu tier 1
– výpočet: kmenový kapitál tier 1 / celková riziková expozice
– ukazuje sílu nejkvalitnějšího kapitálu banky
– minimální hodnota: 4,5 %
– klíčový ukazatel stability banky
– pokles k minimu = varovný signál pro regulátora

Kapitálový poměr tier 1 a celkový kapitálový poměr
Kapitálový poměr tier 1:
– výpočet: kapitál tier 1 / riziková expozice
– minimální hodnota: 6 %
Celkový kapitálový poměr:
– výpočet: celkový kapitál (tier 1 + tier 2 / riziková expozice
– minimální hodnota: 8 %
– základní regulatorní prahové hodnoty

Celkový objem rizikové expozice
Zahrnuje:
– rizikově vážené expozice pro úvěrové riziko
– riziko rozmělnění
– riziko protistrany
– poziční riziko
– riziko velkých expozic nad limitem
– měnové, komoditní a vypořádací riziko
– riziko úvěrových úprav u derivátů
– operační riziko

Kapitálová přiměřenost českých bank
– české banky dlouhodobě nad průměrem EU
– vysoké hodnoty poměru tier 1
– výrazně nad minimálními regulatorními limity
– silná schopnost absorbovat ztráty
– vysoká důvěra regulátora i veřejnosti

Struktura kapitálu a rizik v ČR
Struktura kapitálu:
– převaha kvalitního kapitálu tier 1
– silný „going concern“ kapitál
Struktura rizik:
– největší podíl: úvěrové riziko
– druhé nejvýznamnější: operační riziko
– ostatní rizika (tržní, měnové) – nízký význam

Kapitálový požadavek podle Pilíře 2
Pilíř 2 doplňuje minimální požadavky Pilíře 1.
Zahrnuje:
– individuální posouzení rizik konkrétní banky,
– zohlednění rizik, která nejsou plně zachycena v Pilíři 1,
– stanovení dodatečného kapitálového požadavku,
– pravidelné hodnocení rizikového profilu banky (SREP proces),
– dohledový dialog mezi bankou a regulátorem.

Obsah Pilíře 2
Pilíř 2 se zaměřuje zejména na:
– úvěrové riziko včetně koncentrace,
– tržní riziko ve specifických situacích,
– úrokové riziko v bankovní knize,
– rizika likvidity,
– reputační riziko,
– modelová rizika (riziko selhání interních modelů),
– rizika specifická pro danou skupinu nebo trh.
Po vyhodnocení může regulátor uložit bance dodatečný kapitálový požadavek.

Kapitálové rezervy
Kromě Pilíře 1 a Pilíře 2 musí banky vytvářet kapitálové rezervy.
Tyto rezervy slouží k:
– posílení stability banky,
– ochraně proti cyklickým výkyvům,
– omezení systémového rizika,
– minimalizaci dopadů selhání velkých institucí,
– udržení odolnosti bankovního sektoru.

Bezpečnostní kapitálová rezerva
Slouží k posílení odolnosti v období napětí.
Charakteristiky:
– povinná pro všechny banky,
– stanovena jako procento z rizikové expozice,
– typicky ve výši 2,5 % (ale může být změněna regulátorem),
– zajišťuje schopnost absorbovat ztráty během zhoršené ekonomické situace.

Proticyklická kapitálová rezerva
Zavádí se pro omezení procyklického chování bank.
– zvyšuje se v době nadměrného úvěrového růstu,
– snižuje se v období recese,
– chrání systém před nadměrným riskováním během boomu,
– v ČR se její výše pravidelně vyhodnocuje ČNB.

Rezerva pro krytí systémového rizika
Slouží k omezení dlouhodobých, strukturálních systémových rizik.
Používá se, pokud existují:
– nerovnováhy v ekonomice,
– koncentrace rizik v bankovním sektoru,
– vysoká provázanost institucí,
– závislost na jednotlivých sektorech.
Stanovuje ji regulátor pro celý sektor nebo jeho část.

Rezerva pro jiné systémově významné instituce
Určena pro banky, které mají významný systémový dopad.
Platí zejména pro:
– velké banky,
– banky se silnými přeshraničními vazbami,
– banky s dominantním postavením na trhu,
– instituce, jejichž selhání by ohrozilo stabilitu sektoru.
Výše rezervy roste se systémovou důležitostí banky.

Pákový poměr
Pákový poměr slouží k omezení nadměrné zadluženosti banky.
Zajišťuje:
– jednoduchý, rizikově nevážený limit,
– doplněk k rizikově váženým ukazatelům,
– prevenci proti příliš vysoké expanzi aktiv,
– větší stabilitu v případě selhání odhadů rizikových vah.

Výpočet pákového poměru
Pákový poměr = kapitál tier 1 / celková expozice banky.
Celková expozice zahrnuje:
– všechna aktiva v účetní hodnotě,
– mimobilanční položky po přepočtu,
– derivátové expozice,
– repo operace.
Minimální hodnota: 3 %.

Proč je pákový poměr důležitý
– eliminuje závislost na rizikových vahách,
– brání tomu, aby banka uměle snižovala rizika přes modely,
– zvyšuje transparentnost bilance,
– chrání systém před akumulací neúměrně velkých aktiv,
– působí jako „brzda“, pokud selže systém rizikově vážených aktiv.

Historický vývoj kapitálové přiměřenosti
Vývoj kapitálové regulace probíhal v několika fázích:
– Basilej I (80. léta) – základní rámec, jednoduché váhy,
– Basilej II (2004) – tři pilíře, pokročilé modely,
– Basilej III (2010+) – reakce na finanční krizi, vyšší kvalita kapitálu, nové rezervy, pákový
poměr, likviditní požadavky,
– postupné zpřesňování pravidel v rámci EU.

Basilej I (1988)
– první mezinárodní rámec kapitálové regulace,
– jednotný požadavek: celkový kapitálový poměr min. 8 %,
– jednoduché rizikové váhy aktiv,
– zaměřen primárně na úvěrové riziko,
– základní stavební kámen pozdějších úprav.

Basilej II (2004)
Založen na třech pilířích:
– Pilíř 1 – minimální kapitálové požadavky,
– Pilíř 2 – dohledový proces,
– Pilíř 3 – tržní disciplína.
Přinesl:
– pokročilé přístupy k výpočtu rizik,
– zohlednění operačního rizika,
– větší úlohu interních modelů.

Basilej III (2010–současnost)
Reakce na finanční krizi 2008.
Přinesl:
– zvýšení kvality kapitálu (důraz na tier 1),
– zavedení kapitálových rezerv,
– pákový poměr,
– likviditní ukazatele (LCR, NSFR),
– zpřísnění definic kapitálu a rizikových vah.

Kapitálová přiměřenost finančních skupin
Finanční skupiny a konglomeráty představují specifickou oblast, protože zahrnují různé typy
institucí.
Je nutné řešit:
– rizika přenosu mezi entitami,
– vícenásobné použití kapitálu,
– konsolidované výpočty kapitálu,
– dohled více regulátorů.

Kapitálová přiměřenost finančních skupin
Finanční skupiny nejsou jen banky. Často zahrnují:
– pojišťovny,
– investiční společnosti,
– leasingové a úvěrové společnosti,
– další finanční instituce.
Hlavní problém:
– rizika se mohou přelévat mezi entitami,
– musí se zabránit vícenásobnému použití stejného kapitálu.

Konsolidace kapitálu ve skupinách
Konsolidovaný dohled zajišťuje, že:
– kapitál je počítán na úrovni celé skupiny,
– rizika jednotlivých entit jsou posuzována společně,
– omezí se tzv. „kapitálové mezery“,
– nedojde k tomu, že jedna entita pokrývá druhou stejným kapitálem,
– skupina jako celek splní regulatorní požadavky.

Vícenásobné použití kapitálu
K čemu dochází:
– kapitál je započítán ve více entitách zároveň,
– reálně existuje jen jednou,
– jde o skryté oslabení kapitálové síly skupiny.
Regulátor proto vyžaduje:
– konsolidovanou bilanci,
– odečtení vzájemných účastí,
– kontrolu toků mezi entitami.

Kapitálová arbitráž
Kapitálová arbitráž vzniká, pokud banka využívá rozdílů v regulacích, aby:
– snížila svou kapitálovou zátěž,
– přesouvala rizika do méně regulovaných entit,
– obcházela přísnější pravidla.
Jde o praktiku, kterou regulátor aktivně potlačuje.

Typické formy kapitálové arbitráže
– převod rizik do dceřiných společností,
– využití různých účetních standardů,
– přesuny aktiv mezi státy s odlišnými pravidly,
– struktury, které snižují rizikové váhy bez změny skutečného rizika,
– využívání sekuritizace k přesunu rizik mimo bilanci.

Kapitálové kamufláže
Pojem označuje situace, kdy banka formálně splní požadavky, ale:
– zkreslí skutečné rizikové pozice,
– uměle nafoukne kvalitu kapitálu,
– používá účetní operace, které zlepší ukazatele jen krátkodobě.
Problémy:
– ohrožují transparentnost,
– zkreslují ekonomické signály,
– komplikují dohled.

Důvody vzniku kapitálových kamufláží
– snaha splnit kapitálové limity bez navýšení kapitálu,
– tlak akcionářů na zvyšování ROE,
– konkurenční prostředí,
– mezinárodní rozdíly v regulaci,
– využívání složitých finančních nástrojů k maskování rizik.

Reakce regulátorů na arbitráž a kamufláže
Regulátoři reagují:
– zpřísněním pravidel,
– zavedením pákového poměru,
– zlepšením dohledu nad skupinami,
– požadavky na transparentnost,
– stresovým testováním,
– důrazem na ekonomickou podstatu transakcí.
Cíl: zabránit obcházení pravidel a zajistit stabilitu sektoru.

Makroekonomické dopady kapitálové přiměřenosti
Kapitálová pravidla mají vliv na:
– úvěrovou aktivitu bank,
– dostupnost financování,
– ekonomický růst,
– stabilitu finančního systému.
Regulace má tedy nejen mikro, ale i makro dopady.

Pozitivní makroekonomické dopady
– stabilnější bankovní sektor,
– nižší pravděpodobnost bankovních krizí,
– vyšší důvěra vkladatelů,
– ochrana veřejných financí před záchranami bank,
– vyšší odolnost vůči ekonomickým šokům.

Negativní makroekonomické dopady
– omezení úvěrování v období růstu,
– možný pokles investic,
– zvýšení nákladů financování podniků,
– tlak na přesun rizik mimo bankovní sektor (stínové bankovnictví),
– zpomalení ekonomického oživení po krizi.

Vyvážení stability a růstu
Regulace musí vyvažovat dva cíle:
– ochranu stability bankovního sektoru,
– podporu ekonomického růstu.
Optimální nastavení zahrnuje:
– cyklické rezervy,
– pravidelné revize rizikových vah,
– makroobezřetnostní politiku,
– mezinárodní koordinaci pravidel.

Uzavření kapitoly
Kapitálová přiměřenost představuje základ zdravého bankovního systému.
Umožňuje:
– udržet stabilitu bank,
– chránit vkladatele,
– omezit rizika přelévání problémů mezi institucemi,
– zajistit dlouhodobou důvěru ve finanční sektor.

VIDEO
Basel III - building a resilient banking system
https://youtu.be/iuRLuCNNpE4?si=5S4Jo_Rnfhfekgpk

•
•
•
•
•
•
•DISKUSE
•