Řízení finančních a bankovních rizik
Otázky ke zkoušce 1 – 20
FIU/BPFPM
Ing. Roman Hlawiczka, Ph.D.
Katedra financí a účetnictví

Podle druhu je možné rozlišit tyto druhy bankovních rizik:
1.úvěrové riziko,
2.tržní riziko,
3.riziko likvidity,
4.operační riziko.

Úvěrové riziko je rizikem, že klient nedodrží sjednané podmínky transakce a bance tím vznikne
finanční ztráta. Je základním rizikem v bankovnictví a vyplývá ze samotného cha-rakteru činnosti
bank (banky přijímají vklady a poskytují úvěry).

Tržní riziko je rizikem ztráty banky v důsledku nepříznivého vývoje tržních podmínek, tj. úrokových
sazeb, cen akcií, cen komodit nebo devizových kurzů. Zahrnuje proto v sobě:
1.akciové riziko, tj. riziko ztráty banky v důsledku změn akciových kurzů,
2.komoditní riziko, tj. riziko ztráty banky v důsledku změn cen komodit,
3.měnové riziko, tj. riziko ztráty banky v důsledku vývoje devizových kurzů,
4.úrokové riziko, tj. riziko ztráty banky v důsledku změn úrokových sazeb.

Riziko likvidity je rizikem, že banka ztratí schopnost dostát svým finančním závazkům v době, kdy
se stanou splatnými, nebo nebude schopna financovat svá aktiva.


Operační (někdy také provozní) riziko je možné definovat jako riziko ztráty banky vlivem nedostatků
či selhání vnitřních procesů, lidského faktoru nebo systémů či riziko ztráty banky vlivem vnějších
událostí, včetně rizika ztráty banky v důsledku porušení či nenaplnění právní normy. Jak z textu
vyplývá, operační riziko je zastřešující kategorií pro celou řadu rizik, proto se v literatuře
objevuje i definici nepřímá, která pod pojem operační riziko zahrnuje veškerá rizika, která nejsou
úvěrovým a tržním rizikem ani rizikem likvidity.

Mimo uvedená rizika je i kapitálové riziko (riziko solventnosti), které spočívá v riziku, že banka
nebude mít dostatek kapitálu na pokrytí ztrát, vzniklých v důsledku působení nejrůznějších rizik.


1.Popište problematiku asymetrie informací na trhu úvěrů, nepříznivý výběr a morální hazard
znázorněte i graficky.


Podstata asymetrie informací
Asymetrie informací vzniká, když jedna strana (dlužník) má více informací o své schopnosti splácet
než druhá (banka).Banka nedokáže přesně rozlišit rizikovost klientů → dochází k nesouladu informací
a tím i k vyšším rizikům v rozhodování o úvěrech.Důsledkem je narušení efektivity trhu – banky
stanovují vyšší úrokové sazby, které znevýhodňují poctivé klienty.Asymetrie informací je základním
problémem úvěrového trhu a příčinou vzniku jevu nepříznivý výběr a morální hazard.

Příklad z praxe:
Na trhu hypoték v USA před rokem 2008 banky často neznaly skutečnou bonitu klientů – rizikové
hypotéky byly spojeny s asymetrií informací a přispěly k finanční krizi.




Nepříznivý výběr (Adverse Selection)
·  Nastává před uzavřením úvěrové smlouvy.
·  Rizikovější klienti se ucházejí o úvěry častěji než ti bonitní, protože mají větší motivaci
získat prostředky i za vyšší úrok.
·  Banka nemůže rozlišit, kdo je „dobrý“ a kdo „špatný“ dlužník → stanoví jednotnou sazbu →
kvalitní klienti odcházejí, zůstávají rizikoví.
·  Možnosti snížení rizika:
·signalizování – dlužník prokazuje důvěryhodnost (např. ratingem, zajištěním),
·screening – banka prověřuje žadatele (scoring, finanční analýza).

Morální hazard (Moral Hazard)
·  Nastává po uzavření smlouvy – dlužník změní chování, protože část rizika nese banka.
·  Dlužník může:
·použít úvěr na jiný účel,
·podstupovat vyšší riziko (riskantní investice),
·spoléhat na záchranu („too big to fail“).
·  Omezení morálního hazardu:
·důsledná kontrola plnění účelu úvěru,
·monitoring klienta,
·zajištění,
·smluvní sankce a reporting.

Asymmetric Information, Adverse Selection & Moral Hazard | Economics Explained
https://youtu.be/39QhA4qCOec?si=Rqr7F9-t08Ti7F9q


2. Charakterizujte řídicí a kontrolní systém banky. Popište úkoly dozorčí rady a představenstva.
Popište činnost útvaru vnitřního auditu a proces ověřování řídicího a kontrolního systému banky
externím auditorem.

Podstata řídicího a kontrolního systému banky
·  Řídicí a kontrolní systém (ŘKS) je soubor pravidel, procesů a struktur, který zajišťuje řádné
řízení banky, řízení rizik a vnitřní kontrolu.
·  Vymezen zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách a Vyhláškou č. 163/2014 Sb.
·  Cíl: zajistit stabilitu, transparentnost, dodržování právních předpisů a ochranu vkladů klientů.
·  Zahrnuje:
·systém řízení rizik,
·systém vnitřní kontroly,
·mechanismy řízení a správy společnosti (corporate governance),
·zajištění důvěryhodnosti a odbornosti členů vedení.
·  ŘKS musí odpovídat velikosti, složitosti a rizikovému profilu banky, pokrývat všechny její
činnosti a umožňovat rekonstrukci rozhodovacích procesů.

Úkoly dozorčí rady a představenstva
Dozorčí rada – kontrolní orgán:
•Sleduje, zda je ŘKS účinný, ucelený a přiměřený (minimálně jednou ročně hodnotí).
•Dohlíží na:
•plnění strategií, účetnictví a výkaznictví,
•řízení rizik, compliance a vnitřní audit,
•strategické a finanční řízení banky.
•Schvaluje zásady odměňování a zřizuje výbory (pro rizika, odměňování, jmenování).
Představenstvo – řídicí orgán:
•Odpovídá za vytvoření, fungování a efektivnost ŘKS.
•Schvaluje:
•strategii řízení rizik, kapitálu, lidských zdrojů a IT,
•nové produkty a činnosti,
•strategický a periodický plán vnitřního auditu.
•Zajišťuje informovanost o rizicích a limitech, vyhodnocuje zprávy o vnitřních kontrolách, přijímá
opatření k nápravě zjištěných nedostatků.

Vnitřní a externí audit banky
Vnitřní audit – nezávislý kontrolní útvar:
•Ověřuje dodržování pravidel obezřetného podnikání, funkčnost systému řízení rizik, správnost
účetnictví, spolehlivost informací a bezpečnost IT systémů.
•Sestavuje strategický plán (3–5 let) a roční plán auditů.
•Vypracovává zprávy o zjištěních a doporučení k nápravě, sleduje jejich plnění.
•O výsledcích pravidelně informuje představenstvo a dozorčí radu.
Externí audit – nezávislé ověření systému:
•Provádí se k 31. 12., zpráva se odevzdává ČNB do konce února.
•Hodnotí funkčnost a efektivnost ŘKS podle struktury (4 části):
•popis činností a organizační struktury,
•identifikace kontrolních mechanismů,
•specifikace zjištěných nedostatků,
•celkové hodnocení systému.
•Cílem je nezávislé potvrzení, že systém řízení a kontroly odpovídá regulatorním požadavkům.

Auditing internal controls in banking
https://youtu.be/Rzq4g8BShzY?si=CXhR6jfOim_k7nGW


3. Vymezte rozdíl mezi kvalitativními a kvantitativními metodami měření finančních rizik.
Charakterizujte citlivost a směrodatnou odchylku, jejich výhody a nevýhody, možnosti použití.


Rozdíl mezi kvalitativními a kvantitativními metodami
·  Kvalitativní metody:
·Vyjadřují riziko slovně, bodově nebo pravděpodobnostně (např. malé, střední, velké).
·Jsou rychlé a jednoduché, ale subjektivní.
·Vhodné při nedostatku dat nebo v počáteční fázi analýzy.
·Použití: hodnocení reputačních, strategických či právních rizik.
·  Kvantitativní metody:
·Riziko se vyjadřuje číselně, s využitím matematických a statistických postupů.
·Umožňují přesné měření a porovnávání rizik.
·Jsou datově náročné, vyžadují dostupnost historických údajů.
·Použití: měření úvěrového, tržního, úrokového a likviditního rizika.

Citlivost (Sensitivity Analysis)
·  Definice: ukazuje, jak se změní cílová proměnná (např. zisk, tržní hodnota, marže), když se
změní vybraný faktor o jednotku.
·  Druhy:
·Absolutní citlivost (S): změna v peněžních jednotkách.
·Relativní citlivost (s): změna v procentech.
·  Výhody:
·jednoduchý výpočet, snadná interpretace, vhodná pro řízení úrokového či měnového rizika,
·umožňuje odhadnout dopad změn tržních parametrů.
·  Nevýhody:
·posuzuje vliv pouze jednoho faktoru, nezohledňuje vzájemné vazby,
·může podhodnotit riziko při kombinovaném působení proměnných.
·  Příklad použití:
·změna úrokové sazby o 1 % → pokles hodnoty obligace o 5 %.

Směrodatná odchylka (Volatilita)
·  Definice: měří, jak moc se skutečné nebo očekávané výnosy liší od průměru.
·Vyjadřuje míru kolísání (volatility) a tedy i rizikovost investice.
·  Výpočet: odmocnina z rozptylu (součet čtverců odchylek od průměru).
·  Interpretace:
·čím vyšší směrodatná odchylka, tím větší riziko,
·využívá se i v ukazateli koeficientu variace (σ/E(x)) – porovnání rizika a výnosu.
·  Výhody: objektivní měřítko, použitelné pro tržní a investiční rizika.
·  Nevýhody: vyžaduje rozsáhlá data, nevystihuje extrémní události (fat-tails).
·  Použití: analýza stability portfolia, volatility akcií, úrokových sazeb, měn.

For Stocks, Standard Deviation is a measure of Volatility, Risk. Measures dispersion around the
Mean
https://youtu.be/4-AZn1zt2Zg?si=KgVWj2kQBMiOX4uN

4. Definujte rozdíl mezi absolutní, relativní a marginální Value at Risk. Popište tři typy
potenciálních ztrát banky (znázorněte i graficky). Uveďte, v čem spočívají nedostatky metody Value
at Risk.

Podstata a druhy Value at Risk (VaR)
·  Value at Risk (VaR) je statistická metoda, která měří maximální očekávanou ztrátu z portfolia
při dané hladině spolehlivosti (např. 99 %) a za stanovené období (např. 10 dní).
·  Vyjadřuje pravděpodobnost, že skutečná ztráta nepřekročí danou hodnotu.
·  Vzorec (zjednodušeně):
VaR = hodnota portfolia × směrodatná odchylka × kvantil rozdělení.

Druhy VaR:
1.Absolutní VaR:
1.udává celkovou očekávanou ztrátu v peněžních jednotkách (např. 2 mil. Kč při 99 % spolehlivosti).
2.Relativní VaR:
1.měří, o kolik může ztráta převýšit očekávaný výnos; porovnává riziko s průměrným výnosem
portfolia.
3.Marginální VaR:
1.vyjadřuje příspěvek jednotlivé položky v portfoliu k celkové hodnotě VaR (užívá se v řízení
portfolií a kapitálové alokaci).

Typy potenciálních ztrát banky
Typ ztráty
Význam
Charakteristika
Očekávaná ztráta (Expected Loss)
Pravidelná, předvídatelná ztráta pokrytá rezervami
vzniká běžně v důsledku selhání části klientů
Neočekávaná ztráta (Unexpected Loss)
Ztráta nad běžnou úroveň, pokrytá kapitálem
vzniká při nepříznivém vývoji trhu či úroků
Extrémní ztráta (Catastrophic Loss)
Ztráta přesahující statistické limity (nad hladinu VaR)
odpovídá mimořádným událostem – krize, kolaps trhu

Nedostatky metody VaR
·  Nezachycuje extrémní události: nezohledňuje ztráty „za hranicí“ VaR (tzv. tail risk).
·  Citlivost na volbu rozdělení pravděpodobnosti: často se předpokládá normální rozdělení, které
neodpovídá realitě.
·  Statická povaha: vychází z minulých dat, nereaguje na náhlé změny volatility.
·  Nezohledňuje likviditu aktiv: v krizových situacích může být skutečná ztráta vyšší.
·  Nedává informaci o velikosti ztráty při překročení hranice VaR – proto se používá doplňkový
ukazatel Expected Shortfall (ES).




Value at Risk Explained in 5 Minutes
https://youtu.be/2SMkbMDypXI?si=kQ--1RB7T2DFevly


5. Charakterizujte tři metody pro výpočet Value at Risk – metodu variancí a kovariancí, metodu
historické simulace a metodu simulace Monte Carlo.


Základní přístupy k výpočtu VaR
·  Cíl: odhadnout pravděpodobnou maximální ztrátu portfolia při dané hladině spolehlivosti a období
držby (např. 99 % a 10 dní).
·  Banky mohou využívat tři hlavní přístupy podle metodiky Basel:
Metoda variancí a kovariancí (parametrická)
Metoda historické simulace
Metoda simulace Monte Carlo
·  Výběr metody závisí na velikosti banky, typu rizika a dostupnosti dat.
·  Každá metoda má odlišnou přesnost, výpočetní náročnost i schopnost reagovat na změny tržních
podmínek.

Metoda variancí a kovariancí (parametrická)
·  Vyvinuta J. P. Morganem pro systém RiskMetrics.
·  Předpokládá, že výnosy aktiv mají normální rozdělení a lze je vyjádřit pomocí směrodatné
odchylky (σ).
·  Výpočet:

kde Z je kvantil normálního rozdělení (např. 2,33 pro 99 %).U portfolia více aktiv se zohledňují
kovariance mezi aktivy – tzn. jejich vzájemné korelace.
Výhody: jednoduchost, rychlý výpočet.
Nevýhody: předpoklad normality výnosů → nerealistický pro tržní data, podhodnocení extrémních
ztrát.
Vhodné pro: tržní rizika s velkým množstvím stabilních historických dat.

Historická simulace a simulace Monte Carlo
Historická simulace:
·Vychází z reálných historických výnosů – žádný předpoklad o rozdělení dat.
·Postup:
oseřadí se historické výnosy portfolia,
ozvolí se hladina spolehlivosti (např. 99 %),
oVaR je určen hodnotou 1 % nejhorších výsledků.
·Výhody: realistické rozdělení výnosů, jednoduchá interpretace.
·Nevýhody: neschopnost zachytit budoucí změny trhu (závislost na minulosti).

Simulace Monte Carlo:
·  Generuje tisíce náhodných scénářů vývoje výnosů podle zvoleného rozdělení pravděpodobnosti.
·  Může kombinovat různé faktory – úrokové sazby, měnové kurzy, ceny akcií apod.
·  Výhody: nejpřesnější, flexibilní, vhodná i pro nelineární produkty (opce).
·  Nevýhody: vysoká výpočetní náročnost, nutnost přesného modelu distribuce.

Value at Risk (VaR): Monte Carlo Method Explained
https://youtu.be/Io38UOTNaVo?si=UtBph0Wctn47mFpo


6. Popište, v čem je používání interních modelů měření rizik pro banky výhodnější než použití
standardní metody. Uveďte, jaké požadavky vymezuje Vyhláška ČNB na interní modely bank – obecná
kritéria, kvalitativní požadavky a zejména požadavky týkající se výpočtu VaR a stresové VaR.

Význam interních modelů měření rizik
·  Banky mohou riziko měřit dvěma způsoby:
1.Standardní metoda – stanovená regulátorem (ČNB, Basel),
2.Interní model – vyvinutý bankou, schválený ČNB.
·  Výhody interních modelů:
·Přesnější zachycení skutečného profilu rizik banky,
·Zohlednění specifik obchodního portfolia a řízení pozic,
·Možnost efektivnější kapitálové alokace – snížení kapitálového požadavku při dobrém modelu,
·Lepší propojení mezi měřením rizik a rozhodováním o obchodu.
·  Nevýhody: vyšší náklady na vývoj, složitá validace a nutnost trvalého schválení ČNB.
·  Před použitím musí banka získat povolení ČNB a prokázat, že model funguje i v období stresu.

Obecná a kvalitativní kritéria dle ČNB
Obecná kritéria (Vyhl. ČNB 163/2014 Sb.):
·Interní model musí být úplný, přesný, konzistentní a pokrývat všechna relevantní rizika.
·Banka musí doložit:
oorganizaci řízení rizik,
odokumentaci a kontrolní procesy,
onezávislou validaci modelu a procesy interního auditu.

Kvalitativní požadavky:
·  Oddělení útvaru řízení rizik od obchodních jednotek.
·  Pravidelná revize modelu (minimálně ročně).
·  Povinnost provádět zpětné testování (backtesting) a stresové testování.
·  Model musí být integrován do každodenního řízení banky, nejen do regulatorního výpočtu.

Požadavky na výpočet VaR a stresové VaR
·  VaR v interním modelu:
·musí být vypočten na hladině spolehlivosti min. 99 %,
·období držby 10 obchodních dnů,
·používá se denní aktualizace dat a roční vzorek (min. 250 pozorování).
·  Stresové VaR:
·hodnotí potenciální ztráty při mimořádných tržních situacích,
·vychází z období vysoké volatility – např. krize 2008, pandemie, tržní kolaps,
·používá se vyšší kvantil nebo „worst-case scenario“.

·  Backtesting: porovnává skutečné ztráty se ztrátami odhadnutými modelem – pokud je odchylka
vysoká, ČNB může odebrat schválení modelu.
·  Výhoda stresového VaR: pomáhá bankám udržet stabilitu kapitálu i v krizových obdobích.

A brief explanation of stress testing in banking under Basel rules with an Excel example
https://youtu.be/qWJjS5V0iTI?si=TBEkywyg5Of-QvMg

7. Vysvětlete podstatu zpětného testování, vymezte rozdíl mezi čistým a špinavým zpětným
testováním. Popište stresové testování – význam, druhy, postup.


Podstata zpětného testování (Backtesting)
·  Zpětné testování (Backtesting) slouží k ověření spolehlivosti interního modelu VaR porovnáním
odhadnutých a skutečně dosažených výsledků.
·  Princip:
·Banka porovná denní skutečné ztráty portfolia se ztrátami, které model předpověděl na hladině
např. 99 %.
·Pokud skutečné ztráty překročí VaR příliš často, model je nespolehlivý.
·  Cíl: ověřit, zda model správně odráží skutečné tržní podmínky.

Použití:
povinné pro banky s interními modely dle Vyhlášky ČNB č. 163/2014 Sb.,provádí se denně, vyhodnocuje
minimálně jednou ročně.
Výsledek: počet překročení VaR (exceptions) → testuje se podle „traffic-light approach“ (Basel).

Čisté a špinavé zpětné testování
·  Čisté zpětné testování (Clean Backtesting):
·používá se, pokud do portfolia nebyly během testovacího období prováděny změny (tj. portfolio je
statické),
·testuje se pouze model rizika, nikoli obchodní strategie.
·výhoda: přesnější ověření kvality modelu.
·  Špinavé zpětné testování (Dirty Backtesting):
·portfolio se mění (rebalancuje) v důsledku obchodní činnosti,
·testuje se kombinace modelu a řízení pozic.
·výhoda: realističtější, ale zkresluje výsledek modelu.
·  Banky zpravidla provádějí oba typy testů: čistý pro validaci modelu, špinavý pro ověření praxe.
·  Počet překročení VaR rozhoduje o přidělení „zelené“, „žluté“ nebo „červené“ zóny dle Basel
pravidel.

Stresové testování
·  Cíl: analyzovat dopad extrémních, ale realistických událostí na finanční stabilitu banky.
·  Význam: doplňuje VaR, který nezachycuje výjimečné scénáře (krize, kolaps trhu, prudké změny
sazeb).
·  Druhy stresových testů:
1.Jednofaktorové (sensitivity tests) – změna jednoho parametru (např. úrok +2 %).
2.Vícefaktorové (scenario tests) – kombinace šoků (např. pokles akcií + oslabení měny).
3.Hypotetické – uměle vytvořené scénáře.
4.Historické – vycházejí z reálných událostí (např. finanční krize 2008, covid-19).

Postup stresového testování:
1.Identifikace relevantních rizik a faktorů,
2.Definice scénářů a pravděpodobností,
3.Kvantifikace dopadů na kapitál, zisk, likviditu,
4.Vyhodnocení výsledků a návrh opatření.
·  Cíl pro ČNB: zajistit, aby banka měla dostatečný kapitál i v krizových situacích.

What is Backtesting? [Explained]
https://youtu.be/2VyzlxyJMww?si=aJosGjx5OPD1k2__


8. Charakterizujte podstatu úvěrového rizika, jeho příčiny, kvalitativní a kvantitativní stránku a
jeho hlavní složky. Popište faktory ovlivňující velikost úvěrového rizika.


Podstata úvěrového rizika
·Úvěrové riziko (Credit Risk) představuje riziko ztráty v důsledku neschopnosti dlužníka splnit své
závazky vůči bance v plné výši nebo včas.
·Jedná se o nejvýznamnější riziko v bankovnictví, tvořící většinu kapitálového požadavku banky.
·Může vznikat u:
oúvěrů, dluhopisů, pohledávek z obchodního styku,
oderivátových obchodů (např. protistrana nesplní závazek).
·Cíl řízení úvěrového rizika: minimalizovat pravděpodobnost selhání klienta (Probability of Default
– PD) a dopad ztráty (Loss Given Default – LGD).
Základní rovnice úvěrové ztráty:
kde EAD = Exposure at Default (expozice při selhání).

Příčiny, kvalitativní a kvantitativní stránka
Příčiny úvěrového rizika:
·makroekonomické (recesní období, inflace, úrokové sazby),
·mikroekonomické (špatné řízení banky, nedostatečné zajištění, slabá kontrola klienta),
·individuální (platební morálka, management klienta, odvětvová závislost).
Kvalitativní stránka:
·Hodnocení bonity, reputace, schopnosti a ochoty splácet.
·Zahrnuje úvěrový scoring, rating, hodnocení zajištění, vztahy s klientem.

Kvantitativní stránka:
Vyjadřuje riziko číselně, pomocí:
·pravděpodobnosti selhání (PD),
·ztráty při selhání (LGD),
·expozice při selhání (EAD),
·očekávané ztráty (EL) a neočekávané ztráty (UL).

Hlavní složky a faktory ovlivňující velikost rizika
Hlavní složky úvěrového rizika:
1.Riziko dlužníka (Client Risk) – schopnost splácet závazky.
2.Riziko transakce (Transaction Risk) – kvalita úvěrové smlouvy, zajištění, typ úvěru.
3.Riziko koncentrace (Concentration Risk) – přílišná expozice vůči jednomu odvětví nebo klientovi.
4.Riziko země (Country Risk) – politické a ekonomické prostředí dané země.

Faktory ovlivňující velikost úvěrového rizika:
·finanční zdraví klienta (zadluženost, cash flow, rentabilita),
·kvalita a hodnota zajištění,
·výše úvěru a doba splatnosti,
·úroková sazba a měnové riziko,
·diverzifikace portfolia,
·kvalita řízení rizik a interní kontroly banky.

Credit Risk | What is Credit Risk | Credit Risk Management | Credit Risk Assessment
https://youtu.be/_yi2mcOkGLQ?si=9JoInxH42dDKcKuT


9. Vysvětlete pojem úvěrová politika, vyjmenujte oblasti úvěrové politiky, blíže popište způsoby
schvalování úvěrů, stanovení ceny úvěru, vymáhání úvěrů.


Podstata a význam úvěrové politiky
·  Úvěrová politika představuje soubor pravidel, zásad a postupů, podle nichž banka poskytuje,
spravuje a vymáhá úvěry.
·  Je klíčovou součástí celkové obchodní a rizikové strategie banky.
·  Cílem je dosáhnout optimálního vztahu mezi výnosem a rizikem.
·  Úvěrová politika vychází z:
·obchodní strategie banky,
·regulatorních požadavků (ČNB, Basel III),
·situace na trhu, úrokových sazeb a ekonomického cyklu.

Hlavní funkce:
·definování rámce pro schvalování úvěrů,
·řízení úvěrového rizika,
·zajištění stability úvěrového portfolia.

Oblasti úvěrové politiky
·  Strategická oblast:
·cílové trhy, typy klientů, odvětví, regiony, limity pro jednotlivé segmenty.
·  Úvěrová strategie:
·podmínky pro poskytování úvěrů (bonita klienta, účel, zajištění).
·  Úvěrové limity:
·stanovení maximálních expozic (na klienta, skupinu, sektor).
·  Proces poskytování úvěru:
·zásady schvalování, administrace, čerpání a kontroly.
·  Cenová politika:
·zásady pro výpočet úrokové sazby, poplatků a rizikové přirážky.
·  Politika vymáhání a restrukturalizace úvěrů:
·zásady řešení problémových úvěrů, inkasa a tvorby opravných položek.

Schvalování, stanovení ceny a vymáhání úvěrů
Schvalování úvěrů:
•Proces začíná žádostí klienta → provedení analýzy bonity, scoringu, zajištění.
•Úvěry schvalují:
•úvěrový pracovník (menší částky),
•úvěrový výbor nebo risk management (větší expozice).
•Dodržuje se princip „čtyř očí“ – rozhodnutí kontroluje druhá nezávislá osoba.

Stanovení ceny úvěru:
·Vyjadřuje kompenzaci banky za riziko, kapitál a administraci.
·Základní úrok = referenční sazba (např. PRIBOR) + riziková přirážka (margin) + poplatky.
·Riziková přirážka zohledňuje:
opravděpodobnost selhání (PD),
okvalitu zajištění,
onáklady na kapitál.

Vymáhání úvěrů:
Provádí se dle stupně selhání:
1.Měkké upomínky (telefon, e-mail, výzva),
2.Restrukturalizace (úprava splátek, prodloužení splatnosti),
3.Realizace zajištění (zástava, ručení, záruka),
4.Soudní a exekuční řízení,
5.Prodej pohledávky (sekundární trh).

What Is A Credit Policy? - Tax and Accounting Coach
https://youtu.be/RqfNO878W5Y?si=TRlelZn6zyJuzGzi


10. Charakterizujte hlavní oblasti regulace úvěrového rizika – limity angažovanosti, zásady
klasifikace pohledávek z úvěrů.


Cíl a význam regulace úvěrového rizika
Regulace úvěrového rizika je klíčovým prvkem obezřetného podnikání bank a zajišťuje stabilitu
finančního systému.
·  Jejím cílem je omezit nadměrné vystavení riziku a zajistit, že banka má odpovídající kapitál k
pokrytí potenciálních ztrát.
·  Základní oblasti regulace:
1.Limity angažovanosti (exposure limits)
2.Klasifikace pohledávek z úvěrů
3.Tvorba opravných položek a rezerv
·  Regulace vychází z principů Basel III, které definují kapitálové požadavky, limity koncentrace a
pravidla pro řízení rizik.
Charakterizujte hlavní oblasti regulace úvěrového rizika – limity angažovanosti, zásady klasifikace
pohledávek z úvěrů.

Limity angažovanosti (Exposure Limits)
·  Angažovanost (exposure) = celková pohledávka banky vůči jednomu klientovi nebo skupině
propojených osob.
·  Cíl: zabránit koncentračnímu riziku – tedy závislosti banky na malém počtu klientů.
·  Vymezení dle zákona o bankách (§ 27a):
·Maximální angažovanost vůči jednomu klientovi nebo skupině = 25 % kapitálu banky.
·  Výjimky: angažovanost vůči státu, centrální bance nebo EU institucím.
·  Měření angažovanosti: zahrnuje nejen poskytnuté úvěry, ale i záruky, akreditivy a mimo-bilanční
závazky.

Klasifikace pohledávek z úvěrů
·  Klasifikace určuje, jak banka hodnotí kvalitu svých pohledávek a tvoří opravné položky.
·  Kategorie dle ČNB:
1.Standardní pohledávky – klient plní závazky včas, bez problémů.
2.Sledované pohledávky – drobná zpoždění či zhoršení finanční situace.
3.Nestandardní pohledávky – větší prodlení, problémy se zajištěním.
4.Pochybné pohledávky – splácení nejisté, vysoké riziko ztráty.
5.Ztrátové pohledávky – úvěr prakticky nesplatitelný.
·  Klasifikace se provádí minimálně čtvrtletně podle vývoje bonity klienta.
·  Slouží jako základ pro tvorbu opravných položek, které snižují účetní hodnotu pohledávky a
zajišťují krytí ztrát.

Why It's Important To Limit Your Credit Exposure.
https://youtu.be/MjEL13wsQsY?si=jUMFyzVV8J_GBcO8


11. Popište podstatu modelu CreditMetrics. Vysvětlete, co ukazuje matice pravděpodobnosti přechodu
(matice pravděpodobnosti migrace). Uveďte možnosti použití modelu CreditMetrics.


Podstata modelu CreditMetrics
·  CreditMetrics je model vyvinutý bankou J.P. Morgan (1997) pro měření úvěrového rizika na úrovni
portfolia.
·  Cílem je kvantifikovat změnu tržní hodnoty portfolia v důsledku změn úvěrového ratingu
jednotlivých dlužníků.
·  Na rozdíl od jednoduchých modelů selhání (default/no default) zohledňuje i změny bonity (rating
migration).
·  Model vychází z principu, že hodnota úvěru nebo dluhopisu závisí na kreditní kvalitě emitenta –
pokud se rating zhorší, tržní hodnota klesá.
·  CreditMetrics tedy nepředpovídá selhání, ale pravděpodobnost zhoršení či zlepšení ratingu.
 Základní myšlenka:
Změna ratingu → změna výnosnosti → změna hodnoty → změna úvěrového rizika portfolia.

Matice pravděpodobnosti přechodu (migration matrix)
·  Matice přechodu ukazuje pravděpodobnost, že dlužník během určitého období (např. 1 rok) přejde z
jednoho ratingu do jiného.
·  Každý řádek reprezentuje výchozí rating, každý sloupec konečný rating.
·Součet hodnot v řádku = 100 %.
·

Rating na začátku
AAA
AA
A
BBB
BB
B
CCC
Default
AAA
90 %
8 %
1 %
0,5 %
0,3 %
0,1 %
0,05 %
0,05 %
BBB
1 %
4 %
85 %
7 %
2 %
0,5 %
0,3 %
0,2 %

·  Z matice lze určit pravděpodobnost zhoršení ratingu, očekávané ztráty i volatilitu hodnoty
portfolia.
·Používají se historická data ratingových agentur (Moody’s, S&P).
·
·

Možnosti využití modelu CreditMetrics
·  Měření úvěrového rizika portfolia:
·model kvantifikuje Value at Risk způsobený změnou kreditní kvality.
·  Stanovení kapitálových požadavků:
·umožňuje určit potřebný kapitál pro krytí rizika na úrovni celého portfolia.
·  Řízení koncentrace rizika:
·pomáhá rozložit úvěrové expozice podle ratingů, sektorů, zemí.
·  Ocenění a stresové testování portfolia:
·simuluje dopad ratingových změn při různých scénářích vývoje trhu.
·  Výhody: komplexní, zahrnuje korelace mezi dlužníky.
·  Nevýhody: vyžaduje rozsáhlá historická data, předpokládá stabilitu ratingových přechodů.

CreditMetrics
https://youtu.be/q8X92_Rr1RA?si=yiUIKawafEDlAhv5


12. Vysvětlete rozdíl v pojetí selhání (úvěrové události) v modelech mark-to-market a
default-mode.  Popište podstatu modelu CreditRisk+. Proč model CreditRisk+ pracuje se sektorovou
analýzou?

Pojetí selhání v modelech mark-to-market a default-mode
·  Selhání (default) = situace, kdy dlužník nesplní své závazky – ztráta části nebo celé jistiny.
·  Modely úvěrového rizika se liší podle toho, jak pracují se selháním a zhoršením bonity:

Typ modelu
Charakteristika
Příklad
Mark-to-market (MTM)
sleduje změnu tržní hodnoty úvěru či dluhopisu v důsledku změny ratingu (nejen při selhání)
CreditMetrics
Default-mode (DM)
pracuje pouze se stavem „default“ nebo „bez defaultu“
CreditRisk+, KMV

·  Rozdíl:
·MTM modely měří citlivost hodnoty aktiv na změny ratingu,
·DM modely měří pravděpodobnost samotného selhání.
·  MTM → vhodný pro oceňování a portfoliové řízení,
DM → vhodný pro kapitálovou přiměřenost a stresové testy.

Podstata modelu CreditRisk+
·  CreditRisk+ vyvinula Credit Suisse (1997) jako model typu default-mode.
·  Cílem je odhadnout rozdělení celkových ztrát portfolia způsobených úvěrovými selháními.
·  Model nepracuje s ratingy, ale s pravděpodobností selhání (PD) každého dlužníka.
·  Používá statistický přístup (Poissonovo rozdělení) – počet selhání v portfoliu se chová jako
náhodná veličina.
·  Základní předpoklady:
·selhání jsou nezávislá,
·ztráta na každém úvěru = expozice × ztráta při selhání (LGD),
·model neřeší přímo zajištění ani korelace mezi dlužníky.
·  Výstupem je pravděpodobnostní rozdělení ztrát a odhad hodnoty Unexpected Loss (UL).

Sektorová analýza v modelu CreditRisk+
·  Proč sektorová analýza?
·Reálná data ukazují, že selhání nejsou zcela nezávislá – často se koncentrují podle odvětví,
regionu nebo typu klienta.
·  CreditRisk+ proto rozděluje portfolio na sektory (např. průmysl, služby, finance) a pro každý
sektor stanovuje:
·vlastní míru selhání,
·faktor variability (σ), který odráží hospodářský cyklus.
·  Výhody sektorového přístupu:
·umožňuje modelovat systematické riziko (např. recesi v automobilovém průmyslu),
·zpřesňuje odhad rozptylu celkových ztrát,
·zlepšuje kapitálovou alokaci mezi segmenty.
·  Nevýhody: složitější kalibrace, závislost na statistických datech.

What Is Credit Risk Modeling?
https://youtu.be/exKG2hSXSl8?si=n1YZ0d80K0-CzWnZ


13. Charakterizujte model KMV, vysvětlete pojmy bod selhání, vzdálenost od selhání a očekávaná
četnost selhání.


Podstata modelu KMV
·Model KMV (Moody’s KMV Credit Monitor) je strukturální model úvěrového rizika, vycházející z
Mertonova modelu (1974).
·Hlavní myšlenka: hodnota firmy se chová jako opce na aktiva – pokud hodnota aktiv klesne pod
hodnotu dluhů, firma selhává.
·Selhání (default) tedy nastává, když:
·Model převádí tržní informace (např. volatilitu akcií) na pravděpodobnost selhání (PD).
·Cílem je odhadnout riziko nesplacení závazků dlužníka na základě tržních dat, nikoli pouze
účetních ukazatelů.
Základní princip:
„Čím dál je hodnota aktiv firmy od úrovně závazků, tím menší je pravděpodobnost selhání.“

Klíčové pojmy modelu KMV
·  Bod selhání (Default Point)
·představuje hranici, při které nastává úpadek,
·obvykle definován jako součet krátkodobých závazků + polovina dlouhodobých závazků,
·vyjadřuje „kritickou hodnotu aktiv“, pod níž firma není schopna plnit své závazky.
·  Vzdálenost od selhání (Distance to Default, DD)
·měří, kolik směrodatných odchylek dělí aktuální hodnotu aktiv od bodu selhání,
·vypočítává se jako:

kde AAA = hodnota aktiv, DDD = bod selhání, σA\sigma_AσA​ = volatilita aktiv,
·čím větší DD, tím menší riziko selhání.
·  Očekávaná četnost selhání (Expected Default Frequency, EDF)
·vyjadřuje pravděpodobnost, že firma selže v daném období (obvykle 1 rok),
·je empiricky odvozena z historických dat firem se stejnou hodnotou DD,
·např. DD = 3 odpovídá EDF ≈ 0,1 %, DD = 0 odpovídá EDF ≈ 50 %.

Využití a výhody modelu KMV
Využití v bankovní praxi:
·měření pravděpodobnosti selhání klientů v reálném čase,
·tvorba interních ratingů a kapitálových požadavků,
·oceňování úvěrových derivátů a portfoliové řízení rizik.
Výhody:
·využívá tržní data (rychlá reakce na změny),
·přirozené propojení mezi tržním a úvěrovým rizikem,
·kvantifikace pravděpodobnosti selhání v procentech.
Nevýhody:
·vyžaduje tržně obchodované akcie (nelze použít pro neobchodované firmy),
·citlivost na volatilitu trhu a krátkodobé výkyvy.

KMV model explained: Modelling default risk (Excel)
https://youtu.be/uQ9DjPDyaEQ?si=-TadBc7QoA_tP8n_


14. Popište podstatu McKinseyova modelu (McKinsey CreditPortfolio View). Proč McKinseyův model bere
v potaz makroekonomické faktory?


Podstata McKinseyova modelu
·  McKinsey CreditPortfolio View (CPV) je ekonometrický model úvěrového rizika, který propojuje
makroekonomické proměnné s pravděpodobností selhání dlužníků (PD).
·  Na rozdíl od modelů typu CreditMetrics nebo CreditRisk+, které vycházejí z historických
ratingových dat, CPV vysvětluje selhání klientů na základě ekonomického vývoje.
·  Základní princip:
„Změny v makroekonomickém prostředí ovlivňují chování dlužníků a tím i kreditní riziko.“
·  Model je tedy dynamický – riziko se mění podle ekonomického cyklu.
·  Používá ekonometrické regresní rovnice k určení vztahů mezi makroekonomickými ukazateli (např.
HDP, nezaměstnanost, inflace) a pravděpodobností selhání.

Struktura a princip fungování modelu CPV
·  Model rozděluje ekonomiku do sektorů (např. průmysl, služby, domácnosti, státní sektor).
·  Pro každý sektor jsou určeny vysvětlující proměnné, které ovlivňují míru selhání:
·růst HDP,
·úrokové sazby,
·inflace,
·nezaměstnanost,
·směnný kurz.
·  Tyto proměnné ovlivňují pravděpodobnost selhání (PD) jednotlivých klientů i míru ztráty při
selhání (LGD).
·  Model pak simuluje, jak se mění celkové riziko portfolia při různých makroekonomických
scénářích.
·  Výstupy modelu:
·rozdělení ztrát portfolia,
·očekávaná a neočekávaná ztráta,
·dopad hospodářských cyklů na kapitálové požadavky.

Proč McKinseyův model zohledňuje makroekonomické faktory
·  Úvěrové riziko není izolované – je silně ovlivněno ekonomickým cyklem.
·  V období recese roste nezaměstnanost, klesá spotřeba a firmy mají problémy se splácením – PD
roste.
·  Naopak v expanzi se bonitní situace zlepšuje a riziko klesá.
·  Zohlednění makroekonomických proměnných umožňuje:
·realistické scénáře stresového testování,
·predikci úvěrových ztrát v různých fázích cyklu,
·lepší alokaci kapitálu v závislosti na ekonomickém vývoji,
·strategické řízení portfolia podle očekávaného makroekonomického trendu.
·  Model tak přináší propojení mikro a makro úrovně řízení rizik – od klienta až po ekonomiku.

15. Popište systém úvěrových analýz KPMG. Vysvětlete pojem rizikově-neutrální. Popište, jak se
rizikově-neutrální pravděpodobnost defaultu zjišťuje ze spreadu na zerobondech a k čemu se
rizikově-neutrální pravděpodobnost dá využít.

Systém úvěrových analýz KPMG
·  KPMG Credit Portfolio System je model pro analýzu a kvantifikaci úvěrového rizika v bankovních
portfoliích.
·  Cílem je měřit rozložení úvěrových ztrát a umožnit řízení kapitálových požadavků.
·  Vychází z kombinace přístupů:
·strukturálních modelů (hodnota aktiv firmy a pravděpodobnost selhání),
·intenzitních modelů (časový výskyt defaultu).
·  Analyzuje každého dlužníka podle:
·finančních ukazatelů, ratingu a volatility hodnoty firmy,
·sektorového a makroekonomického kontextu.
·  Výstupem je pravděpodobnost defaultu (PD) a rozložení potenciálních ztrát portfolia.

Pojem rizikově-neutrální
·  Rizikově-neutrální přístup (risk-neutral measure) znamená, že investoři nevyžadují dodatečnou
prémii za riziko – hodnotí všechny investice podle očekávané výnosnosti při bezrizikové sazbě.
·  Používá se pro ocenění finančních derivátů a kreditních nástrojů.
·  V tomto rámci se pracuje s rizikově-neutrální pravděpodobností defaultu (RNPD) – ta odráží tržní
cenu rizika, nikoli historická data.
·  RNPD je tedy vyšší než skutečná pravděpodobnost selhání, protože zahrnuje rizikovou prémii
požadovanou investory.
·  Umožňuje převést tržní kreditní spready na pravděpodobnosti selhání, které lze použít pro
ocenění a řízení rizika.

Zjištění RNPD ze spreadu a praktické využití
·  Kreditní spread = rozdíl mezi výnosem rizikového dluhopisu a bezrizikového zerobondu stejné
splatnosti.
·Tento spread zahrnuje kompenzaci za riziko defaultu.
·
Využití RNPD:
oceňování úvěrových derivátů (CDS, CDO),
modelování rizikové přirážky,
kalibrace modelů úvěrového rizika,
tvorba tržně konzistentních stress-testů.
·

Risk neutral probability measure simplified
https://youtu.be/hLiHSj12dOg?si=okuMcCg8K5UHwHFp


16. Charakterizujte modely založené na pojistném přístupu, vysvětlete pojmy mezní míra mortality,
kumulativní míra mortality a míra přežití.


Podstata modelů založených na pojistném přístupu
·  Modely pojistného typu (actuarial models) aplikují principy pojistné matematiky na oblast
úvěrového rizika.
·  Základní myšlenka: selhání dlužníka je obdobou úmrtí pojištěnce – lze je popsat pravděpodobností
a statistickým rozdělením.
·  Tyto modely využívají tabulky úvěrové mortality, podobně jako pojišťovny používají tabulky
úmrtnosti.
·  Každému dlužníkovi nebo skupině dlužníků se přiřazuje pravděpodobnost defaultu (PD) v
jednotlivých časových obdobích.
·  Modely umožňují odhady očekávaných i neočekávaných ztrát a slouží pro výpočet kapitálových
rezerv.
·  Příklad: CreditRisk+ využívá právě tento pojistně-matematický přístup.

Mezní míra mortality a kumulativní míra mortality
Mezní míra mortality (hazard rate, λ(t))
·udává pravděpodobnost selhání v čase t, pokud dlužník do té doby neselhal,
·vyjadřuje „okamžitou intenzitu defaultu“,
·matematicky:
·
·
·kde f(t) = hustota selhání, F(t) = distribuční funkce selhání.

Kumulativní míra mortality (cumulative hazard, Λ(t))
·vyjadřuje součet všech okamžitých rizik selhání do času t,
·představuje „akumulované riziko“ za celé období,
·vypočte se integrací:

V praxi: vyšší kumulativní míra = větší riziko selhání v delším horizontu.

Míra přežití a význam pojistných modelů
Míra přežití (survival probability, S(t))
·udává pravděpodobnost, že dlužník neselhá do okamžiku t,
·vyjadřuje se jako:
·
přímo souvisí s kumulativní mírou mortality – čím vyšší Λ(t), tím nižší S(t).
·  Využití modelů pojistného typu:
oceňování kreditních derivátů (např. CDS),
výpočet Expected Loss (EL) a Unexpected Loss (UL),
stanovení kapitálových požadavků v rámci Basel frameworku,
odhad časového průběhu selhání portfolia.
·  Výhody: jednoduchost, intuitivní výklad, kompatibilita s modelem CreditRisk+.

·
·

·  Využití modelů pojistného typu:
·oceňování kreditních derivátů (např. CDS),
·výpočet Expected Loss (EL) a Unexpected Loss (UL),
·stanovení kapitálových požadavků v rámci Basel frameworku,
·odhad časového průběhu selhání portfolia.
·  Výhody: jednoduchost, intuitivní výklad, kompatibilita s modelem CreditRisk+.
·  Nevýhody: nezohledňují korelace mezi dlužníky, spíše statistický než ekonomický přístup.

17. Vymezte, kdo je účastníkem na trhu transferu úvěrového rizika. Klasifikujte nástroje transferu
úvěrového rizika podle různých hledisek, uveďte příklady.


Účastníci trhu transferu úvěrového rizika
·Transfer úvěrového rizika (Credit Risk Transfer, CRT) znamená přesun rizika selhání dlužníka z
jedné strany na druhou, bez nutnosti převodu samotného aktiva.
·Tento trh umožňuje bankám a investorům diverzifikovat riziko a řídit kapitálové požadavky.
Hlavní účastníci trhu:
1.Banky – prodávají úvěrové riziko (např. prostřednictvím derivátů nebo sekuritizace).
2.Investoři – fondy, pojišťovny, penzijní fondy, hedge fondy (kupují riziko za prémii).
3.Emitenti – podniky či státy, jejichž úvěrové závazky jsou podkladem.
4.Zprostředkovatelé – ratingové agentury, investiční banky, clearingové instituce.
5.Regulační orgány (ČNB, ECB) – dohlížejí na transparentnost a kapitálovou přiměřenost.

Klasifikace nástrojů transferu úvěrového rizika
Podle povahy nástroje:
·Tradiční (přímý) transfer:
oriziko se přenáší spolu s aktivem,
opříklady: prodej úvěrů, sekuritizace, záruky, pojištění úvěru.
·Moderní (nepřímý) transfer:
oriziko se přenáší bez převodu aktiva,
opříklady: úvěrové deriváty (CDS, TRS, CLN).

Podle motivace:
·Regulatorní motiv – snížení kapitálových požadavků banky,
·Ekonomický motiv – zlepšení likvidity a výnosnosti,
·Strategický motiv – řízení expozic vůči zemím, sektorům či protistranám.
Podle směru přenosu:
·od banky na investory (např. prodej pohledávek),
·mezi finančními institucemi (např. swap rizika).

Příklady nástrojů a význam CRT
Hlavní nástroje transferu úvěrového rizika:
1.Úvěrové pojištění – přenáší ztrátu na pojišťovnu (např. EGAP, Coface).
2.Záruky a ručení – třetí osoba (např. stát, mateřská společnost) garantuje splnění závazku.
3.Securitizace – sdružení úvěrů do balíku a jejich přeměna na cenné papíry.
4.Credit Default Swap (CDS) – derivát, kde kupující CDS platí prémii a získává náhradu v případě
defaultu dlužníka.
5.Total Return Swap (TRS) – výměna celkového výnosu aktiva za fixní úrok.

Význam CRT:
·diverzifikace rizik a snížení kapitálové zátěže bank,
·zvýšení likvidity finančního systému,
·efektivnější oceňování rizika na trhu.

What Is Credit Risk Transfer?
https://youtu.be/lj78pDvLjeo?si=9JKuG1JpYWKEM_R0


18. Popište, jaké problémy přináší transfer úvěrového rizika do vztahu mezi dlužníkem a věřitelem.



Podstata a význam problému
·  Transfer úvěrového rizika (CRT) znamená, že banka přenáší riziko nesplacení úvěru na jiný
subjekt (např. pojišťovnu, investora).
·  Přesto však zůstává původním věřitelem dlužníka a nadále s ním komunikuje.
·  Tento proces může vést k narušení vztahu dlužník–věřitel, protože:
·banka již nenese plnou ekonomickou odpovědnost za riziko,
·ztrácí motivaci důsledně monitorovat klienta,
·dlužník často neví, kdo skutečně nese jeho riziko.
·  Vzniká tzv. morální hazard a oslabuje se transparentnost úvěrového vztahu.

Typické problémy ve vztahu dlužník–věřitel
·  Ztráta motivace banky k monitoringu dlužníka
·banka, která riziko prodala, může věnovat menší pozornost bonitě klienta,
·hrozí zvýšení rizika defaultu a snížení kvality úvěrového portfolia.
·  Asymetrie informací
·nový držitel rizika (např. investor) má často méně informací o dlužníkovi než původní banka,
·může docházet ke zkreslenému ocenění rizika.
·  Zhoršení vztahů s klientem
·dlužník se může obávat, že jeho data či závazky jsou obchodovány na trhu,
·ztrácí důvěru v banku jako dlouhodobého partnera.
·  Právní a etické spory
·komplikace při vymáhání pohledávky, nejasnost o tom, kdo má pravomoc jednat,
·problémy při restrukturalizaci úvěru.

Důsledky a možná řešení
Důsledky:
·oslabení úvěrové disciplíny,
·vznik spekulativních obchodů s rizikem (např. CDS bez vlastnictví aktiva),
·zvýšení systémového rizika – přenos problémů mezi institucemi,
·komplexnější dohled pro regulátory a vyšší nároky na transparentnost.

Možná opatření:
·lepší reporting a transparentnost transakcí CRT,
·zachování části rizika (retention) v bilanci původní banky,
·přísnější regulace derivátů a sekuritizačních nástrojů,
·zlepšení komunikace s dlužníky – informovanost o převodu rizika.
Shrnutí:
Přenos úvěrového rizika sice snižuje kapitálovou zátěž banky, ale může narušit vztah s klientem a
zvýšit systémové riziko.

Banking crisis: What is moral hazard?
https://youtu.be/9UyoWxMWeDY?si=F9JxKT9B3fBdVZ1y


19. Charakterizujte prodej úvěrů na sekundárním trhu – motivy, rizika, druhy prodávaných úvěrů.



Podstata a význam prodeje úvěrů
·  Prodej úvěrů na sekundárním trhu znamená, že banka postoupí svou pohledávku (úvěr) jiné finanční
instituci nebo investorovi.
·  Úvěr se stává obchodovatelným aktivem, které lze převádět, sdružovat a dále prodávat.
·  Tím se rozvíjí tzv. sekundární trh úvěrů (loan trading market).
·  Vznikl v USA v 80. letech, později rozšířen v EU po roce 2008 v souvislosti s krizí a potřebou
očisty bilancí bank.
·Cílem je zlepšení likvidity, snížení úvěrového rizika a optimalizace kapitálu
·
Základní princip:
Banka místo držení úvěru do splatnosti prodává pohledávku a získává hotovost či jiná aktiva.

.

Motivy prodeje úvěrů
1. Finanční motivy:
·Uvolnění kapitálu – snížení rizikově vážených aktiv, zlepšení kapitálové přiměřenosti.
·Zvýšení likvidity – okamžitý příliv hotovosti.
·Zisk z prodeje – pokud je tržní hodnota vyšší než účetní hodnota.
2. Strategické motivy:
·Čištění portfolia – odstranění nebonitních nebo rizikových úvěrů.
·Zaměření na klíčové segmenty – například retail místo korporátní klientely.
·Optimalizace řízení rizika – snížení koncentrace v určitých odvětvích.
3. Regulatorní motivy:
·Splnění požadavků Basel III na kapitál a likviditu.
·Reakce na tlak ČNB či ECB na snížení podílu NPL (non-performing loans).

Rizika a druhy prodávaných úvěrů
Rizika spojená s prodejem úvěrů:
·Ztráta kontaktu s klientem – přenos úvěrového vztahu na třetí osobu.
·Reputační riziko – klient může vnímat prodej negativně.
·Tržní riziko – hodnota úvěru na sekundárním trhu kolísá.
·Právní riziko – spory při převodu smluv a zajištění.

Druhy prodávaných úvěrů:
1.Standardní úvěry – bonitní klienti, běžné obchodní transakce.
2.NPL – non-performing loans – nesplácené nebo po splatnosti, často prodávané specializovaným
fondům (např. B2Holding, APS, KRUK).
3.Portfolia retailových úvěrů – spotřebitelské úvěry, hypotéky.
4.Korporátní úvěry – prodávané mezi bankami nebo investory v rámci restrukturalizace.
Shrnutí:
Sekundární trh úvěrů pomáhá bankám řídit riziko a kapitál, ale přináší i rizika ztráty vztahu s
klientem a reputace.

the secondary mortgage market process
https://youtu.be/gf3r1zsOJoo?si=1FguX3KIstcQspwg


20. Popište podstatu, průběh, druhy a motivy sekuritizace.



Podstata sekuritizace
·Sekuritizace je proces, při němž finanční instituce přeměňuje nelikvidní aktiva (např. úvěry) na
obchodovatelné cenné papíry.
·Cílem je uvolnit kapitál, zvýšit likviditu a přenést úvěrové riziko na investory.
·Banka převede skupinu úvěrů do speciální účelové společnosti (SPV – Special Purpose Vehicle),
která vydá cenné papíry (ABS, MBS, CDO) kryté těmito aktivy.
·Investoři pak inkasují výnosy z plateb dlužníků.
Zjednodušeně:
banka → převede úvěry → SPV → vydá cenné papíry → investoři kupují a nesou riziko.
Hlavní výhoda:
zlepšení likvidity a snížení kapitálové náročnosti banky.

Průběh a základní fáze sekuritizace
1.Identifikace portfolia aktiv
ovýběr vhodných úvěrů (hypotéky, leasingy, spotřebitelské půjčky).
2.Vytvoření SPV (Special Purpose Vehicle)
oprávně oddělený subjekt, který aktiva nakoupí a emituje cenné papíry.
3.Emise cenných papírů (ABS, MBS, CDO)
oSPV vydá dluhopisy v různých tranších podle rizika a výnosu.
4.Distribuce investorům
oinvestoři získávají výnos z cash flow dlužníků.
5.Servisní fáze
opůvodní banka často zůstává „servicerem“ a zajišťuje výběr splátek.
Výsledek:
·riziko je převedeno z banky na investory,
·banka získá hotovost a sníží úvěrové expozice.

Druhy a motivy sekuritizace
Druhy sekuritizace:
·Podle typu aktiv:
oABS (Asset-Backed Securities) – spotřebitelské úvěry, leasingy, kreditní karty,
oMBS (Mortgage-Backed Securities) – hypotéky,
oCDO (Collateralized Debt Obligations) – kombinace různých aktiv.
·Podle přístupu:
oTrue Sale – skutečný převod aktiv na SPV,
oSynthetic – převod rizika pomocí derivátů (např. CDS).

Motivy sekuritizace:
·zvýšení likvidity a obratu kapitálu,
·snížení kapitálových požadavků,
·diverzifikace rizika mezi více investorů,
·získání finančních zdrojů bez nutnosti nových vkladů,
·lepší řízení bilance a poměrových ukazatelů banky.
Rizika:
komplexnost struktury, morální hazard, tržní riziko (např. hypoteční krize 2008).

Mortgage-Backed Securities (MBS) Explained in One Minute
https://youtu.be/VpOtVMbR8bU?si=8rd1lJzYg8naHEzI


•
•
•
•
•
•
•DISKUSE
•