Krakešová a Došková považovaly za nezbytné v procesu stanovení sociální diagnózy věnovat pozornost následujícím otázkám: Jak vznikl sociální problém? Jak a proč se vyvinul? Jaké předcházející okolnosti měly vliv na vznik problému? Do sociální diagnózy je zahrnut vývojový proces a životní příběh klienta.

V rámci sociální práce je potřebný komplexní přístup sociálního pracovníka k sociální diagnostice, který předpokládá, že bude věnovat pozornost následujícím oblastem: osobnosti klienta, jeho chování z hlediska psychologie, vztahu klienta k jeho vlastnímu sociálnímu prostředí a situaci, ve které se klient nachází.

Sociální diagnostika je ucelený systém metod a postupů zaměřených na získávání a vyhodnocování informací o klientovi s cílem odhalit příčiny, pro které se ocitl v sociální kolizi, jakož i faktory, které způsobily, že tuto sociální kolizi klient nedokáže řešit samostatně s využitím vlastních zdrojů.

Součástí diagnostiky je také odhalení klientových očekávání při řešení sociálního problému.

1. Navázání a vytvoření vztahu
2. Analýza základní situace (sociální anamnéza)
3. Sociální diagnóza
4. Plán opatření - vypsání úkolů (zásahy technického rázu, vedení dokumentace, příprava klientů na teoretickou část)

Navázání a vytvoření vztahu

Úspěšná sociální práce začíná navázáním a vytvořením vztahu mezi sociálním pracovníkem a klientem. To může probíhat různými způsoby:

• Klient přichází sám: Je motivován a rozhodl se na základě vlastní iniciativy vyhledat pomoc. Tato situace je ideální, protože klient ukazuje ochotu spolupracovat.
• Depistáž - vyhledávání: Může zahrnovat i klienty, kteří nejsou dobrovolní a nemají zájem o spolupráci. V takových případech je důležité si uvědomit, že klienty nelze k spolupráci nutit.
• Nahlášení - upozornění: Klient může být upozorněn na potřebu sociálních služeb prostřednictvím školy, lékaře, sousedů atd. Je důležité si být vědom emocionálního podtextu nahlášení a vždy situaci důkladně prověřit.

Ve fázi navázání vztahu je klíčové nabídnout pomoc a zároveň respektovat potřeby a přání klienta. Je nezbytné, aby pomoc byla poskytována na základě vzájemné dohody a interakce, a aby odpovídala jak potřebám klienta, tak možnostem a nabídkám sociálního pracovníka.

Profesionální práce v této fázi může zahrnovat: a) Pracovníky, kteří rozhodují o tom, co bude dále (opatrování, dozor nad klientem, přesvědčování, vyjasňování). b) Pracovníky, kteří spolurozhodují spolu s klientem o dalším postupu (doprovázení, poradenství, terapie jako určitý výchovný proces).

Sociální anamnéza

Sociální anamnéza je klíčovým krokem v procesu sociální diagnostiky a zahrnuje vyšetření sociální situace klienta. Informace lze získávat z různých zdrojů: a) Od samotného klienta prostřednictvím rozhovoru. b) Z užšího prostředí klienta, jako je rodina. c) Z širšího prostředí klienta, například od přátel, sousedů. d) Od institucí, jako jsou školy nebo zaměstnavatelé.

Při sociální anamnéze je důležité pracovat s konkrétními fakty a zacházet s informacemi citlivě. Je vhodné, pokud si sociální pracovník dělá poznámky, ale vždy s ohledem na pohodlí a souhlas klienta.

Komplexní šetření zahrnuje:

1. Struktura rodiny: Zjištění, zda je rodina úplná, neúplná, rozšířená, informace o biologických rodičích, osobní údaje, adresy, kontakty.
2. Ekonomické poměry: Informace o zaměstnání, pracovní schopnosti, příjmech; odhad ekonomické situace.
3. Zdravotní poměry a hygienická úroveň: Informace o dlouhodobých, chronických nemocích, duševních poruchách, úrovni hygieny.
4. Bytové podmínky: Hodnocení kvality bydlení, vybavení domácnosti

Sociální Diagnóza

Sociální diagnóza je proces, jehož hlavním cílem je hlouběji porozumět problému klienta a jeho situaci. Jedná se o klíčový krok, který předchází vytvoření efektivního plánu opatření.

• Předběžná diagnóza: Zaměřuje se na snahu vidět problém i z jiných perspektiv. Je důležité hledat nejen negativa, ale i možné pozitivní aspekty problému, které mohou pomoci při formulaci plánu opatření. Cílem je dosáhnout komplexního porozumění situaci, což zahrnuje i empatii a pochopení pro rodinné prostředí klienta.

• Význam sociální diagnózy: Spočívá ve zjištění, jak se u klienta vyvinuly a projevily nežádoucí vlastnosti nebo chování. Identifikace těchto aspektů je nezbytná pro návrh účinných zásahů.

Plán Opatření

Plán opatření je vytvářen na základě odborného posouzení situace a je zaměřen na:

a) Restituci: Cílem je obnovit původní, žádoucí situaci. b) Kompenzaci: Snaha o vyrovnání nebo nahrazení ztrát nebo nedostatků. c) Reintegraci: Opětovné začlenění klienta do společnosti. d) Readaptaci: Je-li nutné, pokud předchozí adaptace klienta byla nedostatečná. e) Vytvoření sociálního zásahu: Může být technický (okamžité, praktické opatření) nebo vnitřní (směřující do oblasti sociální terapie a zaměřené na odstranění vnitřních příčin problému).

Ukončení Sociální Diagnostiky

• Plynulé ukončení: Ukončení procesu sociální diagnostiky by nemělo být náhlé. Je důležité, aby byl klient na konec procesu řádně připraven a měl možnost se s výsledky a dalším postupem ztotožnit.
• Zpětná vazba: Klíčovým prvkem je také kontrola efektů. Je nutné zhodnotit, co všechno sociální pracovníci ve spolupráci s klientem dosáhli a jaké změny se podařilo realizovat. Zpětná vazba pomáhá uzavřít proces a definovat další kroky nebo opatření, která mohou být v budoucnu potřebná.

ÚKOL:

Připravit dvě kazuistiky, a to s využitím tabulky (dle Komory sociálních pracovníků Slovenska) - použijte pouze relevantní části.

První kazuistika bude o klientce D.K. Pracujte na základě podkladů (nutno přečíst také celý deník) a na základě roleplayových aktivit z hodin.

Podklady (i tabulka)  jsou v sekci studijních materiálů. 

Pro druhou kazuistiku si zvolíte klienta Vy sami, a to tak, aby profilově náležel do Vašeho studijního oboru.