Cílem výuky v semináři je prohloubení poznatků z mluvnického systému češtiny s akcentem na otázky morfologické a pravopisné povahy, vybrané otázky lexika a syntaxe. Studenti se učí vyhodnocovat aktuální posuny v dnešní češtině, ověřovat v příručkách jejich platnost a odhadovat na základě prostudované problematiky výhled těch mluvnických či pravopisných jevů, které dosud kodifikovány nejsou. Důraz je kladen na práci studentů s Internetovou jazykovou příručkou a Českým národním korpusem. Podoba současné češtiny je konfrontována v souvislostech jejího vývoje, proto je pozornost věnována i otázkám existence češtiny u krajanů v zahraničí (zde se např. udržují některé zastaralé nebo neobvyklé tvary a výrazy), vlivu cizích jazyků na češtinu (např. jde o nesklonnost) a srovnání češtiny 20. a 21. století.
Obsahem této části je podat přehled o rozvrstvení národního jazyka. Rozlišit pojmy národní jazyk, spisovný jazyk, hovorová spisovná čeština a obecná čeština, nářečí, slang. Ve studijní opoře studujeme strany 7-12.
Cílem je poukázat na současný stav postojů českých lingvistů ke kodifikaci, které se částečně liší od postojů tradičních. Jako zástupce extrémního postoje ke kodifikaci českého jazyka je vybrán Václav Cvrček a jeho koncept minimální intervence. Ve studijní opoře studujeme strany 13-16.
Část třetí přináší přehled o rozrůzněnosti hláskoslovných prostředků, o rozrůzněnosti jejich stylových charakteristik. Úkolem je uvědomit si, že existuje určitá variantnost jazykových prostředků v hláskosloví a že ji lze funkčně využívat při stylizaci projevů v různých komunikačních oblastech. Ve studijní opoře studujeme strany 17-20.
Toto téma má seznámit studenty/ky s charakterem českého pravopisu a upozornit na některá problematická místa v psaní jednotlivých jevů nebo vybraných pravopisných skupin. Ve studijní opoře studujeme strany 21-25.
Podobně jako u hláskosloví (viz výše) existují varianty i u morfologických prostředků, jak tvarů, tak morfologických kategorií jako je například číslo nebo rod. Varianty však mají rozdílný charakter, je potřeba mezi nimi rozlišovat. Některé jsou z hlediska současné kodifikace nespisovné, jiné mají rozdílný stylistický charakter. Některé varianty jsou součástí úzu, ale nejsou kodifikovány. Ve studijní opoře studujeme strany 26-29.
Podobně jako jmen i u sloves platí variantnost morfologických tvarů. Je stejně nutné se v této variantnosti zorientovat, vědět, které tvary a užití morfologických kategorií je spisovné a které je nespisovné, které existuje v úzu a které se stalo součástí kodifikace. Ve studijní opoře studujeme strany 30-32.
Cílem výuky v rámci tohoto tématu je předložit příklady některých nevhodných a nesprávných slovesných a předložkových vazeb, upozornit na určité vývojové tendence v užívání vazeb. Ve studijní opoře studujeme strany 33-36.
Úkolem této tematické části je poukázat na četnost užívání některých výrazů a vazeb, jež jsou však hodnoceny z hlediska normy, ev. kultivovaného projevu, jako nevhodné nebo přinejmenším zbytečně nadužívané. Ve studijní opoře studujeme strany 37-43.
V rámci výuky tohoto tématu jde o to, seznámit se s výkladem v IJP týkající se skloňování osobních jmen, zejména cizích původu, a odůvodnit podstatu přechylování u ženských příjmení. Ve studijní opoře studujeme strany 44-54.
Tato část se soustřeďuje na některé vybrané jevy týkající se vlivu cizích jazyků na češtinu. Současný český jazyk je zejména pod vlivem angličtiny. Ve studijní opoře studujeme strany 55-59.
Cílem je podat informaci o některých aspektech výskytu češtiny u krajanů v zahraničí. Čeština krajanů v zahraničí se bez rozdílů území v mnohém shoduje v některých znacích: jsou zde zachovány nářeční tvary, čeština se mísí s jazykem daného území, kde v současnosti krajané žijí, a je charakterizována poměrně omezenou stylistickou rozrůzněností. O její existenci však pečují školy a místní kulturní a společenské spolky, je zachovávána po generace v rodinách. Ve studijní opoře studujeme strany 60-62.
Tato část informuje o vybraných zásadních skutečnostech ve vývoji češtiny 20. století. Část je věnována vývoji pravopisu, část se dotýká vývoje slovní zásoby. Badatelský zájem se v tomto období zvýšil o stylistiku. Jsou zde vyjmenovány některé zásadní instituce a projekty, které ovlivnily vývoj češtiny v tomto období, informace je podána o Pražském lingvistickém kroužku, o vzniku Českého národního korpusu. Zmiňována je literatura, která měla vliv na rozvoj vědeckého zájmu o češtinu, literatura o vývoji češtiny ve 20. století. Ve studijní opoře studujeme strany 63-73.
Tato část navazuje na část předchozí. Pojednává o základních skutečnostech týkajících se vývoje češtiny v 21. století, slovnících a příručkách češtiny. Ve studijní opoře studujeme strany 74-76.