Kultura řeči
Kultura řeči
Info
Term
Winter 2023

1. Průvodní list a organizace kurzu

Sylabus

Cíle výuky:

Cílem předmětu je průprava z oblasti rétoriky a teorie komunikace a následně praktický nácvik veřejného vystupování, simulace různých typů komunikačních situací a soustředění se na schopnost kritické analýzy projevu vlastního, dalších komunikačních partnerů, veřejných mluvčí. Důraz je kladen na znalost spisovné normy a patřičné vystupování vzhledem k dané komunikační situaci, médiu, žánru, útvaru, tedy na kultivovaný projev a kulturu řeči. Pozornost je věnována nejen projevům mluveným, ale i projevům psaným vztahujícím se k veřejné komunikaci.

 Osnova:

1.       Kultura řeči a kultivovaný projev

2.       Výslovnostní styly

3.       Výslovnost cizích slov a jmen, výslovnost zkratek

4.       Modulace souvislé řeči

5.       Výstavba monologického projevu

6.       Adekvátnost jazykových prostředků vzhledem k formě a funkci projevu

7.       Dialog; kooperace a konflikt v dialogu; řízení diskuse

8.       Konverzační maximy; teorie zdvořilosti

9.       Řečová etiketa

10.    Neverbální prostředky

11.    Manipulace vs. přesvědčování

12.    Vyjednávání a asertivita

13.    Korespondence ve veřejném prostoru

 

Vyučující

PhDr. Soňa Schneiderová, Ph.D.

Organizace kurzu

Kurz je rozčleněn do 13 lekcí, které odpovídají 13 týdnům semestru. To studenty podporuje v průběžném studiu a plnění úkolů; jednotlivé tutoriály jsou přitom v rámci semestru rozloženy pravidelně a umožňují průběžné konzultace a řízení procesu učení.

Studijní opora předmětu sleduje tyto cíle:

·        Formuluje v souladu se sylabem základní témata obsahu předmětu, a to tak, aby si student osvojil podstatu sdělovaného tématu prostřednictvím náležité terminologie.

·        Řídí proces učení (osvojení poznatku až do úrovně komunikace poznatkem): výkladový text je doplňován různými distančními prvky, zejména osvětlujícími příklady (aplikacemi), kontrolními otázkami a úkoly, jež poznatek upevňují.

·        Propojení hlavního výkladového textu a systému autoevaluačních činností v systému moodle zajistí osvojení učiva v postupných krocích.

·        Student je přitom ve studiu řízen a podporován nejen studijní oporou, ale i kontaktem s učitelem – ve fázi přímé výuky, při konzultacích a prostřednictvím elektronické individuální nebo skupinové komunikace.

Podmínky absolvování

Kurz je ukončen zápočtem. K zápočtu je nutné splnit dva úkoly - mluvené vystoupení bez opory a s oporou (např. power-point), písemný projev (např. dopis, mail atd.)

Termíny zápočtu jsou vypsány v systému STAG.


2. Způsoby komunikace

Výuka v kombinované formě studia probíhá podle rozvrhu zveřejněného na http://bohemistika.fpf.slu.cz/?page_id=704

Kontakt na vyučujícího:

e-mail: sona.schneiderova@fpf.slu.cz

telefon: (+420) 553 684 414

konzultační hodiny najdete na: http://bohemistika.fpf.slu.cz/?page_id=9

3. Tipy ke studiu a literatura

Během samostudia budete systémem úloh a testů vedeni tak, abyste si osvojili klíčové poznatky. Účinné je provádět další evaluaci své činnosti, např těmito činnostmi:

·        Zamyslete se nad formulací cíle kapitoly (či celého předmětu): :

o   Dokážu zpaměti vysvětlit pojem/pojmy, který je součástí popisu cíle?

o   Uvědomuji si vztahy mezi dílčími cíli?

o   Chápu posloupnost cílů?

·        Pokud nastanou o splnění cíle studia pochybnosti (přestože jste absolvovali sadu úloh v moodlu), vraťte se ke klíčovým pojmům.

o   Pamatuji si klíčová slova?

o   Znám jejich obsah?

o   Umím vysvětlit definici, která obsah pojmu charakterizuje?

o   Odhaluji při definování vztahy mezi pojmy?

o   Užívám náležitého jazyka při definování, vysvětlování a usouvztažňování pojmů? obsahu pojmu?

o   Doplňuji si znalosti o klíčových pojmech (a vztazích mezi nimi) z doporučené literatury?

·         Je užitečné provést revizi práce při vyplňování úkolů:

o   Které z úkolů jsem dokázal splnit bez opory textu?

o   Jsem schopen splněný úkol popsat, tedy zpaměti reprodukovat jeho zadání, proces řešení, výsledek a jeho zdůvodnění?

Literatura

Povinná literatura

BILINSKI, Wolfgang. Velká kniha rétoriky (Jak s jistotou a přesvědčivě vystupovat při každé příležitosti). Praha: Grada Publishing, 2011. 

BORG, James. Řeč těla - Jak poznat, co kdo doopravdy říká. Praha: Grada, 2012.

De VITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada, 2008. 

HIRSCHOVÁ, Milada. Pragmatika v češtině. Praha: Karolinum, 2013.

HŮRKOVÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Mníšek pod Brdy: Scientia, 1995.

JELÍNEK, Milan & ŠVANDOVÁ, Blažena. Argumentace a umění komunikovat. Brno: Pedagogická fakulta MU, 1999.

KOCOURKOVÁ, Alen., HOCHOVÁ, Irena: Písemná a elektronická komunikace. Praha: Eduko, 2016.

KRAUS, Jiří. Člověk mluvící. Praha: Leda, 2011.

KRAUS, Jiří. Rétorika a řečová kultura. Praha: Karolinum, 2004.

KRAUS, Jiří, HOFFMANNOVÁ, Jana. Písemnosti v našem životě. Praha: Fortuna, 2005.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: Kapitoly z psychologie sociální komunikace. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988

SRPOVÁ, Hana (ed.) Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích: sborník textů z mezinárodní vědecké konference Ostrava 13.-15. 9. 2005. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2005.

WILHELM, Thomas. Velká kniha manipulativních technik. Praha: Grada, 2011.

Doporučená literatura

DVOŘÁKOVÁ, Klára. Ty jo, f to seš dobrá! Jak se skládají komplimenty v češtině. Praha: Academia, 2017.

KLEIN, Zdeněk. Atlas sémantických gest. Praha: HZ Editio, 1986.

LUKAVSKÝ, Radovan. Kultura mluveného slova. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2000.

MARKOVÁ, Ivana. Dialogičnost a sociální reprezentace. Dynamika mysli. Praha: Academia, 2007.

MATHESIUS, Vilém. Jazykové poznámky k řečnické výstavbě souvislého výkladu. In Mathesius, V., Čeština a obecný jazykozpyt, 1947, s. 380–417.

SZYMANEK, Krysztof. Umění argumentace (terminologický slovník). Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 

SZYMANEK, Krysztof a kol. Umění argumentace (Úlohy ke zkoumání argumentů). Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 

ŽANTOVSKÁ, Irena. Rétorika a komunikace. Praha: Dokořán, 2015.

Slovníky a jazykové příručky:

Pravidla českého pravopisu (školní vydání). Praha: Fortuna 1999.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia 2004.

Internetová jazyková příručka, oficiální příručka ÚJČ AV ČR

Výslovnost spisovné češtiny — její zásady a pravidla — Výslovnost slov českých. Praha: Academia 1955, 2. vydání 1967.

Výslovnost spisovné češtiny II — Výslovnost slov přejatých. Praha: Academia 1978.

 

Distanční prvky

Ve studijních materiálech či popiscích studijních zdrojů a jiných interaktivních modulů elektronického kurzu můžete objevit různé distanční prvky. Přehled těchto distančních prvků najdete na konci hlavního studijního textu. 

Tato část pojednává o tom, co zahrnujeme pod pojem kultura řeči, jež je odlišný od pojmu kultura jazyka. Zároveň je zde charakterizován pojem kultivovaný projev a je zdůrazněno, že kultivovanost nelze ztotožňovat pouze se spisovností. Jde o jev komplexní povahy znamenající zejména přiměřenost projevu dané komunikační situaci, tzn. o schopnost volit správné tvary a výrazy odpovídající funkční stylové oblasti a žánru, rozpoznat prostředky, které jsou vhodné, možné, ale také přímo nevhodné při realizaci řeči v určitém komunikačním prostředí, o schopnost odhadnout přiměřenost řeči vzhledem k sociální roli, kterou v dané komunikační situaci komunikující zastává. Ve studijní opoře studujeme strany 8-15.

Chapter contains:
1
Study Materials

Adekvátnost jazykových prostředků vzhledem k funkci a formě projevu. K tomu, aby byl jazykový projev v dané situaci přijatelný, je potřeba znát škálu prostředků, které národní jazyk nabízí. Je potřeba orientovat se v komunikačních sférách a jejich vzájemných odlišnostech. Ve studijní opoře studujeme strany 52-63.

Mluvenost a psanost jako stylistické činitele. Rozdíl mezi mluvenými a psanými prostředky jazyka. Obsah pojmů výslovnost, výslovnostní styly a příklady, které jednotlivé typy výslovností charakterizují. Součástí kapitoly je i poučení o výslovnostních vadách. Základem je však poučení o výslovnosti českých samohlásek (kvantitě a kvalitě), souhlásek a souhláskových sklupin. Ve studijní opoře studujeme strany 16-27.

Úkolem výkladu tohoto tématu je seznámit studentky a studenty s výstavbou monologického projevu a prvky, které jsou součástí řečnického projevu. Cílem je ukázat stavbu monologického projevu, jeho základní části, ukázat jednotlivé prvky monologického projevu. Ve studijní opoře studujeme strany 46-51.

Část seznamuje s problematikou ovlivňování člověka v komunikaci. Vysvětluje rozdíl mezi pojmy argumentace, ovlivňování, přesvědčování a manipulace. Soustřeďuje se na pojem argument a argumentace. Uvádí příklady argumentů, uvádí jejich typy a soustřeďuje se na „nekalou“ argumentaci, jež popírá/narušuje logický vztah mezi prvky argumentace a je tedy podstatou manipulativních výroků. Ve studijní opoře studujeme strany 89-98.

Dialog a řízení diskuze. Téma seznamuje s charakteristikou dialogu jako jednou z forem komunikace. Jsou zde popsány typy dialogu, role mluvčího a posluchače. Vysvětlen je pojem replika, otázka a odpověď. Důležitou složkou dialogické komunikace je diskuze nebo debata, jíž se zúčastní více účastníků a tyto formy se uplatňují často při veřejné komunikaci – v televizi, v zaměstnání atd. Ve studijní opoře studujeme strany 64-70.

Téma seznamuje s pojmem řečová etiketa a jejím vztahem ke komunikaci efektivní, úspěšné. Řečová etiketa je součástí komunikačního chování. Představuje soubor lexikálních prostředků a výpovědních forem vztahujících se k jednotlivým komunikačním aktům, např. pozdrav, oslovení atd. V rámci jednotlivých kulturních společenství mohou existovat jisté rozdíly jak v jazykovém vyjadřování, tak i ve způsobech chování obecně. V současné chvíli – co se týče řečové etikety – jsou zpracovány v BP a DP např. rozdíly v jazykových prostředcích české a ruské řečové etikety, jsou známy rozdíly např. v evropském nebo americkém a asijském stylu společenského a řečového chování atd. Ve studijní opoře studujeme strany 75-77.

Kultura písemného projevu. Úkolem výkladu tohoto tématu je poukázat na zásady kultivovaného psaní veřejné korespondence - mailů, pozvánek, ev. reklamních sdělení atd. Studenti jsou seznámeni s praktickými příručkami, které se tomuto tématu věnují, a s některými praktickými ukázkami mailové, úřední a obchodní korespondence. Rozbor ukázek se však týká spíše chyb. Nejde tedy o systematický výklad toho, jak správně psát (na to existují příručky a výklad Internetové jazykové příručky; formální šablony), ale jde o to poukázat na důležitost kultivovanosti veřejné korespondence, která je nejen individuální vizitkou autora, ale také vizitkou organizace nebo firmy. Kultivované psaní totiž neznamená jen naplnit schéma úředního dopisu nebo určitou formu reklamního sdělení. Ve studijní opoře studujeme strany 106-116.

V této části našeho výkladu se zaměříme na některé problematické jevy z hlediska výslovnosti a jejich užívání v praxi. Jde o výslovnost slov přejatých, slov cizích a výslovnost a užívání cizích vlastních jmen a zkratek. Zaměříme se také na to, jak modulovat celou výpověď, tzn. vysvětlíme zásady intonace, co je větný a slovní přízvuk, důraz atd. Vysvětlíme, jaký je rozdíl v intonaci oznamovacích výpovědí, otázek, jaký je rozdíl v intonaci zjišťovací a doplňovací otázky, jak se liší intonace tzv. řečnické otázky. Zároveň vysvětlíme zásady správného dýchání, které je pro modulaci souvislé řeč zásadní, neboť správné frázování výpovědí a správné dýchání se na modulaci souvislého projevu podílí největší měrou. Důležitým prvkem modulace souvislého projevu jsou i pauzy a jejich správné používání. Ve studijní opoře studujeme strany 28-45.

Část seznamuje také s neverbálními prostředky komunikátu.

Komunikace v digitálním prostředí, jazykové prostředky a vliv této komunikace na jazykové kompetence a jazykový projev – mluvený i psaný – vůbec. Ke kultuře řeči patří nejen správná výslovnost, ale i znalost výstavby projevu a strategie komunikování, tzn. že důležitou součástí kultury řeči je i to, jak se při komunikování chovat. V předešlé kapitole jsme popsali dialog a při dialogu je potřeba dodržovat určité zásady, aby dialog mohl probíhat a aby byl komunikačně úspěšný. Obecně je potřeba dodržovat také zásady zdvořilosti, jež v rámci komunikace podporují její úspěšný průběh. Následující výklad se proto soustředí také na ozřejmění tzv. konverzačních maxim a teorie zdvořilosti. Představí studentům jednotlivé druhy tzv. konverzačních maxim, jejichž dodržování předurčuje naši komunikaci k tomu, aby byla kooperativní, a tedy úspěšná. Je však zřejmé, že jde o představu víceméně idealistickou, protože komunikace je jev velmi složitý a uplatňuje se při ní řada okolností, a tak naopak porušení některých z konverzačních maxim může být v určitých situacích přijatelnější než jejich dodržování. Ke kooperačnímu principu patří také tzv. princip zdvořilosti. Ve studijní opoře studujeme strany 71-74.

Cílem výkladu tohoto tématu je seznámit studentky a studenty s pojmy asertivita a negociace. Obě tyto schopnosti znamenají zároveň schopnost kultivované komunikace nejen v partnerských vztazích, ale zejména v zaměstnání – v komunikaci se spolupracovníky a při pracovních jednáních. Asertivita je považována za důležitou komunikační dovednost, přestože nepatří primárně do oblasti lingvistiky (nejblíže má k pragmatice, zde se může dotýkat témat jako je ohrožení tváře atd. a samozřejmě využívá jazykové prostředky), ale spíše psychologie. Neexistuje ani odborná literatura, která tuto problematiku může mapovat, k dispozici je však spousta populární literatury, někdy však velmi průměrné až podprůměrné kvality (to platí často i o tématu manipulace). Ve studijní opoře studujeme strany 99-105.

Společná analýza konkrétních vybraných řečnických výkonů.

Previous