Tato část pojednává o tom, co zahrnujeme pod pojem kultura řeči, jež je odlišný od pojmu kultura jazyka. Zároveň je zde charakterizován pojem kultivovaný projev a je zdůrazněno, že kultivovanost nelze ztotožňovat pouze se spisovností. Jde o jev komplexní povahy znamenající zejména přiměřenost projevu dané komunikační situaci, tzn. o schopnost volit správné tvary a výrazy odpovídající funkční stylové oblasti a žánru, rozpoznat prostředky, které jsou vhodné, možné, ale také přímo nevhodné při realizaci řeči v určitém komunikačním prostředí, o schopnost odhadnout přiměřenost řeči vzhledem k sociální roli, kterou v dané komunikační situaci komunikující zastává. Ve studijní opoře studujeme strany 8-15.
Adekvátnost jazykových prostředků vzhledem k funkci a formě projevu. K tomu, aby byl jazykový projev v dané situaci přijatelný, je potřeba znát škálu prostředků, které národní jazyk nabízí. Je potřeba orientovat se v komunikačních sférách a jejich vzájemných odlišnostech. Ve studijní opoře studujeme strany 52-63.
Mluvenost a psanost jako stylistické činitele. Rozdíl mezi mluvenými a psanými prostředky jazyka. Obsah pojmů výslovnost, výslovnostní styly a příklady, které jednotlivé typy výslovností charakterizují. Součástí kapitoly je i poučení o výslovnostních vadách. Základem je však poučení o výslovnosti českých samohlásek (kvantitě a kvalitě), souhlásek a souhláskových sklupin. Ve studijní opoře studujeme strany 16-27.
Úkolem výkladu tohoto tématu je seznámit studentky a studenty s výstavbou monologického projevu a prvky, které jsou součástí řečnického projevu. Cílem je ukázat stavbu monologického projevu, jeho základní části, ukázat jednotlivé prvky monologického projevu. Ve studijní opoře studujeme strany 46-51.
Část seznamuje s problematikou ovlivňování člověka v komunikaci. Vysvětluje rozdíl mezi pojmy argumentace, ovlivňování, přesvědčování a manipulace. Soustřeďuje se na pojem argument a argumentace. Uvádí příklady argumentů, uvádí jejich typy a soustřeďuje se na „nekalou“ argumentaci, jež popírá/narušuje logický vztah mezi prvky argumentace a je tedy podstatou manipulativních výroků. Ve studijní opoře studujeme strany 89-98.
Dialog a řízení diskuze. Téma seznamuje s charakteristikou dialogu jako jednou z forem komunikace. Jsou zde popsány typy dialogu, role mluvčího a posluchače. Vysvětlen je pojem replika, otázka a odpověď. Důležitou složkou dialogické komunikace je diskuze nebo debata, jíž se zúčastní více účastníků a tyto formy se uplatňují často při veřejné komunikaci – v televizi, v zaměstnání atd. Ve studijní opoře studujeme strany 64-70.
Téma seznamuje s pojmem řečová etiketa a jejím vztahem ke komunikaci efektivní, úspěšné. Řečová etiketa je součástí komunikačního chování. Představuje soubor lexikálních prostředků a výpovědních forem vztahujících se k jednotlivým komunikačním aktům, např. pozdrav, oslovení atd. V rámci jednotlivých kulturních společenství mohou existovat jisté rozdíly jak v jazykovém vyjadřování, tak i ve způsobech chování obecně. V současné chvíli – co se týče řečové etikety – jsou zpracovány v BP a DP např. rozdíly v jazykových prostředcích české a ruské řečové etikety, jsou známy rozdíly např. v evropském nebo americkém a asijském stylu společenského a řečového chování atd. Ve studijní opoře studujeme strany 75-77.
Kultura písemného projevu. Úkolem výkladu tohoto tématu je poukázat na zásady kultivovaného psaní veřejné korespondence - mailů, pozvánek, ev. reklamních sdělení atd. Studenti jsou seznámeni s praktickými příručkami, které se tomuto tématu věnují, a s některými praktickými ukázkami mailové, úřední a obchodní korespondence. Rozbor ukázek se však týká spíše chyb. Nejde tedy o systematický výklad toho, jak správně psát (na to existují příručky a výklad Internetové jazykové příručky; formální šablony), ale jde o to poukázat na důležitost kultivovanosti veřejné korespondence, která je nejen individuální vizitkou autora, ale také vizitkou organizace nebo firmy. Kultivované psaní totiž neznamená jen naplnit schéma úředního dopisu nebo určitou formu reklamního sdělení. Ve studijní opoře studujeme strany 106-116.
V této části našeho výkladu se zaměříme na některé problematické jevy z hlediska výslovnosti a jejich užívání v praxi. Jde o výslovnost slov přejatých, slov cizích a výslovnost a užívání cizích vlastních jmen a zkratek. Zaměříme se také na to, jak modulovat celou výpověď, tzn. vysvětlíme zásady intonace, co je větný a slovní přízvuk, důraz atd. Vysvětlíme, jaký je rozdíl v intonaci oznamovacích výpovědí, otázek, jaký je rozdíl v intonaci zjišťovací a doplňovací otázky, jak se liší intonace tzv. řečnické otázky. Zároveň vysvětlíme zásady správného dýchání, které je pro modulaci souvislé řeč zásadní, neboť správné frázování výpovědí a správné dýchání se na modulaci souvislého projevu podílí největší měrou. Důležitým prvkem modulace souvislého projevu jsou i pauzy a jejich správné používání. Ve studijní opoře studujeme strany 28-45.
Část seznamuje také s neverbálními prostředky komunikátu.
Komunikace v digitálním prostředí, jazykové prostředky a vliv této komunikace na jazykové kompetence a jazykový projev – mluvený i psaný – vůbec. Ke kultuře řeči patří nejen správná výslovnost, ale i znalost výstavby projevu a strategie komunikování, tzn. že důležitou součástí kultury řeči je i to, jak se při komunikování chovat. V předešlé kapitole jsme popsali dialog a při dialogu je potřeba dodržovat určité zásady, aby dialog mohl probíhat a aby byl komunikačně úspěšný. Obecně je potřeba dodržovat také zásady zdvořilosti, jež v rámci komunikace podporují její úspěšný průběh. Následující výklad se proto soustředí také na ozřejmění tzv. konverzačních maxim a teorie zdvořilosti. Představí studentům jednotlivé druhy tzv. konverzačních maxim, jejichž dodržování předurčuje naši komunikaci k tomu, aby byla kooperativní, a tedy úspěšná. Je však zřejmé, že jde o představu víceméně idealistickou, protože komunikace je jev velmi složitý a uplatňuje se při ní řada okolností, a tak naopak porušení některých z konverzačních maxim může být v určitých situacích přijatelnější než jejich dodržování. Ke kooperačnímu principu patří také tzv. princip zdvořilosti. Ve studijní opoře studujeme strany 71-74.
Cílem výkladu tohoto tématu je seznámit studentky a studenty s pojmy asertivita a negociace. Obě tyto schopnosti znamenají zároveň schopnost kultivované komunikace nejen v partnerských vztazích, ale zejména v zaměstnání – v komunikaci se spolupracovníky a při pracovních jednáních. Asertivita je považována za důležitou komunikační dovednost, přestože nepatří primárně do oblasti lingvistiky (nejblíže má k pragmatice, zde se může dotýkat témat jako je ohrožení tváře atd. a samozřejmě využívá jazykové prostředky), ale spíše psychologie. Neexistuje ani odborná literatura, která tuto problematiku může mapovat, k dispozici je však spousta populární literatury, někdy však velmi průměrné až podprůměrné kvality (to platí často i o tématu manipulace). Ve studijní opoře studujeme strany 99-105.
Společná analýza konkrétních vybraných řečnických výkonů.