Teorie barev I
Teorie barev I
Info
Období
zima 2023

O kurzu obecněji


Obecné, trvalé a závazné informace o kurzu: způsobu komunikace se studenty, studijních materiálech, podmínkách

absolvování atp. Nepřehlédněte!

Sylabus

Cíle výuky

Předmět tematizuje pojímání jednoho z nejběžnějších fenoménů zrakové zkušenosti – barvy. Seznamuje

studenty s dějinami zkoumání otázky o podstatě barvy v kontextu vědeckých teorií tak, jak formovaly

současné myšlení. Disciplína poskytuje prostor pro rozvoj, učí hledat vizuální klíče a nacházet neobvyklá

novátorská řešení nastolených problémů v percepci barev v kompozici vyprávění. Orientuje se také na

rozvoj kreativního myšlení v oblasti audiovizuální tvorby formou analýz a tvorbou audiovizuálních výstupů

vázaných na teorii barev. Nahlíží na vztah psychologie, narativnosti, vizuality a významu.

Osnova - bloky

1. Úvodní hodina

2. Základní principy teorie barev (krátký vstup do dějin umění s ohledem na využití barev)

3. Základní principy teorie barev (krátký vstup do dějin umění s ohledem na využití barev)

4. Fyzikální a psychologické hledisko působení barev

5. Soulad barev a kontrast

6. Filmové teorie a využití barev u narativní složky

7. Analýza konkrétního filmového díla a princip využití teorie barev v jeho narativní nebo obrazové konstrukci

– rež. Alejandro Jodorowsky – Svatá hora (1973)

8. Analýza konkrétního filmového díla a princip využití teorie barev v jeho narativní nebo obrazové konstrukci

– rež. Peter Greenaway – Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989)

9. Analýza konkrétního filmového díla a princip využití teorie barev v jeho narativní nebo obrazové konstrukci

– rež. Alfred Hitchcock – Vertigo (1958)

10. Analýza konkrétního filmového díla a princip využití teorie barev v jeho narativní nebo obrazové konstrukci

– rež. Krzysztof Kieślowski – Tři barvy: Modrá (1993)

11. Analýza konkrétního filmového díla a princip využití teorie barev v jeho narativní nebo obrazové konstrukci

– rež. Wes Anderson – Grandhotel Budapešť (2014)

12. Analýza konkrétního filmového díla a princip využití teorie barev v jeho narativní nebo obrazové konstrukci

– rež. Gaspar Noé – Vejdi do prázdna (2009)

13. Opakovací hodina

Vyučující

MgA. Kristýna Pupáková

Organizace kursu


Kurs je rozčleněn do 13 lekcí, které odpovídají 13 týdnům semestru. To studenty podporuje v průběžném

studiu a plnění úkolů; jednotlivé tutoriály jsou přitom v rámci semestru rozloženy pravidelně a umožňují

průběžné konzultace a řízení procesu učení.

Podmínky absolvování


Praktická písemná analýza vybraného audiovizuálního díla v intencích teorie barev.

Vytvoření storyboardu audiovizuálního díla, které je vázáno svým obsahem na teorii barev.

Literatura


povinná:

BLOCK, B. A. Visual story. London: Focal Press, 2007.

HULKE, W. M. Praktická kniha o barvách. Olomouc: Fontána, 2005.

PARRAMÓN, J. M. Teorie barev. Praha: Svojtka a Vašut, 1998.

doporučená:

BELLANTONI, P. If It‘s Purple, Someone‘s Gonna Die: The Power of Color in Visual Storytelling. London:

Focal Press, 2005.

DÉMUTH, A. Čo je to farba? Bratislava: IRIS, 2005.

HRADISKÁ, E. – LETOVANCOVÁ, E. Psychológia marketingovej komunikácie. Bratislava: Univerzita

Komenského v Bratislave, 2005.

MONACO, J. Jak číst film. Praha: Albatros, 2006.

SCHILLINGOVI, I. a G. Symbolická řeč barev. Olomouc: Dobra a Fontána, 1999.

STEINER, R. Tajemství barev. Hranice: Fabula, 2005.

VYSEKALOVÁ, J. – MIKEŠ, J. Reklama: Jak dělat reklamu. Praha: Grada, 2007.

Snahy o dodání barvy do filmu existovaly od jeho počátků. Již při vynálezu filmu existovala technika, dobře a dlouho známa i z fotografie, zvaná kolorování, kdy film je ručně obarven. Takových snímků bylo promítnuto několik, i George Méliès představil kolorovanou verzi svého slavného snímku Cesta na Měsíc roku 1902. Barva je tedy součástí kinematografie již od počátku její existence. Způsob, jakým dnes různí tvůrci nahlížejí na užití barev a jak se snaží barvu využít pro rozšíření příběhu, atmosféry nebo charakteru jednotlivých postav je naprosto unikátní. V tomto kurzu se studenti doví, jakým způsobem lze barvu ve filmu užít.

Stručné seznámení se s teoretickými i historickými východisky pro teorie barev. Technologické i fyziologického předpoklady pro vnímaní a percepci barevného prostředí. Vztah světla a barvy. Teorie světla, světlo, Huygensovo vlnění, Newton, Young, Maxwell, jas, tón, čistota Opora 7–13

Stručné seznámení se s teoretickými i historickými východisky pro teorie barev. Technologické i fyziologického předpoklady pro vnímaní a percepci barevného prostředí. Vztah barvy a emocí, barvy a společensko- -historického kontextu. Míchaní barev, aditivní míšení, subtraktivní míšení, Oswald, Munsell, CIE, teploty chromatičnosti Opora s. 14–22

Světlo vnímáme prostřednictvím zrakového ústrojí. Světlo je obsaženo v našem vědomí jako psychologický jev. Fyzikální stránka světla (jeho vlnová délka) je popud, podnět pro vznik našich pocitů, počitků, vjemů. Barva je počitkem. Asi 80 % informací přijímá člověk prostřednictvím zraku, vizuálních vjemů. Lidské oko, stavba lidského oka, anatomie, rohovka, tyčinky, čípky, poruchy barevného vidění, optické klamy Opora s. 23–32

Barvy jsou spojené s vnímáním a prožíváním a mají na lidské recipienty psychologický vliv. Každá barva je v kontextuálním a společenském významu zařazena k určitým vlastnostem a pojí se s určitými významy. Tyto významy jsou ale proměnné, na základě smyslu užití a výrazových prostředků a také kulturního vnímaní. Psychologie barev, vztah mezi barvami, kombinace, komplementarita, primární, sekundární, terciální Opora s. 34–42

Užití teorie barev ve filmovém průmyslu je jedním z nejdůležitějších vizuálních pravidel, které by měli vnímat stejně tvůrci i diváci, je tedy použití barvy ve filmu jakožto symbolu a způsobu vyjádření na emotivní a intuitivní úrovni. Kombinace barev se řídí zavedenými barevnými schématy, které napomáhají umocnit myšlenku díla. Teorie barev, film, barevná schémata, narativní složka, vztah barvy a příběhu Opora s. 43–50

Alejandro Jodorowsky, Svatá hora, tarotové karty. Autor Alejandro Jodorowsky se vydává na cestu na Posvátnou horu a během své cesty boří všechna tabu. Zároveň máme co do činění s posvátným iniciačním dílem, které je reakcí na autorovu teorii o změně lidstva prostřednictvím filmů. Ty mohou být účinnější než LSD, osvítí diváky a pak dojde k novému třesku Opora s. 52–59

Peter Greenaway, Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec. Modelové postavy kuchaře, zloděje, jeho ženy a jejího milence ve filmu o lásce, zločinu, sexu a obžerství. Greenawayův opus magnum opět neúnavně citující výtvarné umění a divadlo, během jehož realizace se režisér mohl opřít o výjimečně silný autorský tým. Opora s. 60–67

Alfred Hitckcock, Vertigo. Mistrovské dílo o posedlosti, jež vedla až za hrob. Hitchcock přináší psychologické drama s hlavním hrdinou bývalým policistou Scottym, jenž se zamiluje do ženy, kterou má sledovat, a teprve postupně zjišťuje, že se stal obětí rafinované hry. Rafinovanou hru Hitchcock odvádí i pro samotné publikum, které mnohoznačnost díla fascinuje do dnes. Opora s. 68–76

Krzysztof Kieślowski, Modrá, Tři barvy. Posledním významným filmovým projektem polského režiséra Krzysztofa Kieślowského byla volná trilogie Tři barvy, která vznikla ve francouzsko-polské koprodukci. Společně se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem se v ní inspiroval barvami trikolory a heslem francouzské revoluce Volnost, Rovnost, Bratrství. Opora s. 77–82

Wes Anderson, Grandhotel Budapešť. Stručné seznámení se s teoretickými i historickými východisky pro teorie barev. Technologické i fyziologického předpoklady pro vnímaní a percepci barevného prostředí. Vztah barvy a emocí, barvy a společensko- -historického kontextu. Opora s. 83–88

Gaspar Noé, Vejdi do prázdna Podmanivý film z prostředí tokijských nočních klubů, který vypráví o životě, o smrti a o lásce. Režisér Gaspar Noé v tomto snímku posouvá hranice filmu a nabízí divákům nevšedně silný zážitek a užívá barev pro zprostředkování halucinogenních stavů hlavních hrdinů. Opora s. 89–93

Předchozí