Jde o praktický seminář zaměřený na základní pojmy z divadelní režie, dramaturgie, scénografie a produkce s důrazem na vnímání scénického prostoru. Cílem studia je uvědomělé rozvíjení (kultivace) scénického smyslu z hlediska odkrývání (dramatických) možností textu na příkladu zvolené scény-situace jejím rozhráním v čase a prostoru (tj. inscenační interpretací), na kterém se podílejí jednotlivé (základní) složky jevištního výrazu a jejich představitelé ve vzájemném dialogu.
Výstupy z učení
Schopnost interpretace scén, jejichž autory jsou sami posluchači v příslušných rolích (tj. jako režiséři, dramaturgové, scénografové, herci). Tvořivá spolupráce na inscenování alespoň jednoho (rozvinutého) scénického výjevu. Schopnost teoretické reflexe vlastní práce a práce svých kolegů.
1. Základní teatrologické pojmy.
2. Pocítění prostoru (rozvíjení smyslu pro prostor a hereckého partnera).
3. Režie jako řemeslo (základní principy mizanscénování).
4. Každodenní život jako inspirační zdroj pros tavbu vlastní situace.
5. Rozehrání vlastních situací v prostoru s kolegy (komunikace režisér-herec-dramaturg).
6. Analýza dramatického textu (s důrazem na dramatický a situační potenciál).
7. Dramaturgicko-režijní koncepce (obsazení, prostorové rozvržení dané situace).
8. Herectví jako umění a režie jako umění (základní rozdíly mezi prací herce a režiséra).
9. Realizace dramaturgicko-režijní koncepce (produkční zajištění pro realizaci prostorového rozvržení atp.).
10. Divadelní reflexe jako umění (rozvíjení schopnost vnímání a formulování toho, co se na scéně opravdu děje).
11. Proces zkoušení jako umění (inspirační zdroje během zkoušení, reflexe kolegů jako tvůrčí podnět) 1.
12. Proces zkoušení jako umění (inspirační zdroje během zkoušení, reflexe kolegů jako tvůrčí podnět) 2.
13. Prezentace vlastního díla.
Podmínky absolvování
Účast na seminářích (75 %).
Aktivní přístup.
Průběžné vypracovávání zadaných úkolů.
Povinná literatura:
ČECHOV, M. O herecké technice, Praha 1996.
PÁCL, Š. Slovo v prostoru (Scénické řešení a divácký prožitek dramatu), Praha 2015.
EJZENŠTEJN, M. S. Umenie mizanscény I, Bratislava: Národné divadelné centrum, 1998.
EJZENŠTEJN, M. S. Umenie mizanscény II. Bratislava: Národné divadelné centrum, 1999.
VOSTRÝ, J. Režie je umění, Praha 2001.
KREJČA, O. Divadlo jsou herci, Praha 2011.
Doporučená literatura:
EJZENŠTEJN, M. S. Kamerou, tužkou i perem, Praha 1959.
GOMBRICH, E. H. Příběh umění, Praha 1992.
GORIAUX PELECHOVÁ, J. Divadlo Thomase Ostermeiera – Na cestě za novým realismem, Praha 2014. KOTTE, A. Divadelní věda, Praha 2010.
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejin divadelnej réžie I – IV Bratislava 1998–2007.
STANISLAVSKIJ, K. S. Můj život v umění, Praha 1983.
ŠESTÁK, J. Divadlo – kultura – podmínky (Osobní zkušenost), Praha 2012.
VOSTRÝ, J. Činoherní klub 1965–1972 (Dramaturgie v praxi), Praha 1996.
ZICH, O. Estetika dramatického umění, Praha 1986.