Škola jako významná výchovně vzdělávací instituce. Na začátku studia školní pedagogiky si zopakujte z obecní pedagogiky vztahující se pojmy-edukace (výchova, vzdělávání, výcvik). Podívejte se prosím na systém věd o edukaci (základní, hraniční, aplikované) a určete, kam školní pedagogika patří. Školská pedagogika se zabývá školou jako institucí původně specializované na výchovu dětí a mládeže a jejich úspěšné začlenění do společnosti. Historie školy má okolo 5 tisíc let. Prosím prostudujte z dějin pedagogiky model výchovy v Atenách a Spartě. Odporoučeným zdrojem je Albert Reble – Dejiny pedagogiky. - Cíle- z obecní pedagogiky si zopakujte co je cíl, jaké vlastnosti musí mít dobře formulovaný cíl. Veřejné školství plní prioritne sociocentrické cíle. Jaké to jsou (viz. www stránky MŠMT ČR) Funkce školy. Škola plní především funkce : 1. vzdělávací 2. výchovní 3. socializační 4. personalizační 5. ochrannou 6. kulturní 7. intrumentální 8. selektivní.
Školská a vzdělávací soustava v České republice. Druhy školských zařízení a školských služeb v ČR. Vzdělávací soustava (systém) Vzdělávací politika ČR je V SOULADU S EUROPSKOU LEGISLATIVOU: Bílá kniha (2001), V letech 2001 až 2005 (2010) síly ČR soustředěny na: 1. realizace celoživotního učení pro všechny občany, 2. přizpůsobování vzdělávacích a studijních programů potřebám života ve znalostní společnosti, 3. monitorování a hodnocení kvality a efektivity vzdělávání, 4. podporu vnitřní proměny a otevřenosti vzdělávacích institucí, 5. proměnu role a profesní perspektivy pedagogických a akademických pracovníků, 6. přechod od centralizovaného řízení k odpovědnému spolurozhodování. Analýza těchto šesti strategických linií rozvoje vzdělávání v České republice prokazuje, že Bílá kniha formuluje celkem 43 úkolů (opatření) pro aktéry školy a participienty jejího okolí [6, s. 18 –19 a 87 - 97]. Dalších 154 úkolů (doporučení) vyjmenovává pod 69 záhlavími.
Reformní hnutí v české pedagogice představuje významnou kapitolu ve vývoji školství a vzdělávání, které se formovalo zejména na přelomu 19. a 20. století. Pod vlivem evropských reformních směrů a pedagogických koncepcí, jako byly Montessori, Waldorfská či Daltonská škola, usilovali čeští pedagogové o modernizaci výuky a překonání zastaralých metod založených na memorování a autoritativním přístupu.
Kázeň a školní řád představují klíčové prvky výchovného a vzdělávacího procesu. Zajišťují nejen organizovaný průběh výuky, ale také rozvoj odpovědnosti, sebekázně a respektu u žáků. Efektivní disciplína ve škole by měla být založena na jasně definovaných pravidlech, spravedlnosti a vzájemné důvěře mezi učiteli a žáky.
Pedagogické dokumenty, školní vzdělávací program. Průřezová témata. Klíčové kompetence žáků na ZŠ a SŠ.
Management školy a systém vnitřních vzdělávacích a výchovných subjektů (systém současného školního poradenství, role výchovného poradce, školního metodika prevence a třídního učitele).Současný systém školního poradenství je komplexním mechanismem, který se zaměřuje na podporu žáků, pedagogů a rodičů v řešení vzdělávacích, výchovných a osobnostních problémů. V rámci tohoto systému spolupracují různé odborné role, mezi něž patří výchovný poradce, školní metodik prevence a třídní učitel. Každá z těchto funkcí má specifické kompetence a povinnosti, přičemž jejich spolupráce je klíčová pro zajištění efektivního fungování školního poradenství.
Důležité edukační subjekty ve školním prostředí významně ovlivňující efektivitu edukace. Sociální aspekty pedagogické profese. Osobnostní předpoklady pro výkon učitelské profese.
Sociální a pedagogická komunikace. Komunikace je jedním ze základních pilířů pedagogické profese. Učitelé se denně setkávají s různými formami interakce, ať už s žáky, rodiči, kolegy nebo dalšími pracovníky školy. Sociální a pedagogická komunikace zahrnuje procesy sdílení informací, vytváření vztahů a ovlivňování chování jednotlivců i skupin. Efektivní komunikace je klíčová pro úspěšnou pedagogickou praxi a pozitivní vývoj vzdělávacího prostředí.
Charakteristika rodiny a její význam v procesu výchovy a vzdělávání. Rodina představuje základní sociální jednotku, která ovlivňuje jedince po celý jeho život. Je primárním prostředím, ve kterém probíhá socializace dítěte, a hraje zásadní roli v jeho výchově a vzdělávání. Rodinné prostředí formuje hodnoty, postoje a chování dítěte a poskytuje mu emocionální i materiální zázemí nezbytné pro zdravý vývoj.
Komunikace mezi školu a rodinou. Prostředky vzájemné komunikace. Efektivní komunikace mezi školou a rodinou je klíčovým prvkem pro podporu vzdělávacího procesu a celkového rozvoje dítěte. Kvalitní a pravidelná výměna informací mezi učiteli a rodiči napomáhá nejen zlepšení studijních výsledků žáků, ale také posiluje jejich motivaci a emoční pohodu.
Výchova mimo vyučování hraje klíčovou roli v rozvoji dětí a mládeže. Poskytuje nejen možnost aktivně trávit volný čas, ale také podporuje učení nových dovedností, sociální interakci a posiluje hodnotové postoje. Rozmanitost institucí a organizací nabízí každému jednotlivci šanci nalézt smysluplné aktivity odpovídající jeho zájmům a schopnostem.
Kolokviální diskuze