Co jsou specifické poruchy učení? Matějček (1993, s. 24) uvádí mimo jiné definici vydanou v roce 1980 skupinou expertů Národního ústavu zdraví ve Washingtonu spolu s experty Ortonovy společnosti a dalších institucí: „Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci centrálního nervového systému. I když se porucha učení může vyskytnout souběžně s jinými formami postižení (jako např. smyslové vady, mentální retardace, sociální a emocionální poruchy) nebo souběžně s jinými vlivy prostředí (např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů.“
Dyslexie je specifická porucha čtení, která se vyznačuje sníženou schopností přesného a rychlého čtení. Dyslexie je buď vrozená nebo získaná poškozením mozku. Jde o nejčastější formu specifické vývojové poruchy učení. Dyslektik je výrazně ohrožen znesnadněním přístupu k tradičním vzdělávacím podnětům.
Dyskalkulie je specifická porucha počítání. Zahrnuje specifické postižení dovednosti počítat, kterou nelze vysvětlit mentální retardací ani nevhodným způsobem vyučování. Porucha se týká ovládání základních početních úkonů, (sčítání, odčítání, násobení a dělení) spíš než abstraktnějších dovedností v oblasti algebry, geometrie apod. Podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí „Duševní poruchy a poruchy chování“ patří dyskalkulie mezi „Specifické vývojové poruchy školních dovedností“ pod kódem F 81. 2. L. Košč rozumí vývojovou dyskalkulií vývojovou strukturální poruchu matematických schopností, která má svůj původ v genově nebo prenatálními poškozeními podmíněném narušení těch partií mozku, které jsou přímým anatomicko-fyziologickým substrátem věku přiměřeného vyzrávání matematických funkcí, které ale nemají za následek současně i poruchy všeobecných mentálních schopností. Dyskalkulie je tedy chápána jako porucha učení, která nesouvisí s nižší inteligencí. Vývojová dyskalkulie se vyznačuje poměrně pestrou škálou charakteristických příznaků, podle kterých se také člení na jednotlivé typy. Jednotlivé typy vývojových dyskalkulií jsou řazeny podle vývoje matematických schopností s tím, že jsou-li narušeny vývojově nejranější předpoklady k počítání, pak tím hlubší jsou projevy obtíží v matematice.
Dysgrafie je specifická porucha grafického projevu. Postihuje především schopnost napodobit tvar písmen a jejich řazení. Dítě si obtížně zapamatovává tvary písmen a zaměňuje písmena tvarově podobná. Příčinou dysgrafie je především nedostatečně rozvinutá jemná a hrubá motorika, pohybová koordinace.
B. Sindelar (A) , úprava: V.Pokorná Popis testu: Autorka metody je rakouská klinická psycholožka a psychoterapeutka, která se v praxi již více než 30 roků primárně věnuje dětem s problémy v učení a chování. Ve svém diagnostickém a terapeutickém projektu se zabývá třemi základními pilíři procesu učení, kterými jsou pozornost, vnímání a pamět. Cílem této metody je detailně postihnout úroveň percepčních a kognitivních funkcí jedince, aby se mohl stanovit individualizovaný specifický plán nápravy. Metoda může být aplikována u dětí od osmého roku, horní hranice není stanovena. I v českém prostředí byla úspěšně využívána u dospělých s poruchou učení. Obsahuje diagnostickou část pro podchycení symptomů, které se navenek projevují jako specifické poruchy učení (např. dyslexie, dyskalkulie, dysgrafie, dysortografie), i různými podobami poruch chování. Cílem metody je efektivně pomoct postiženému dítěti a tím přirozeně i jeho rodině. Poměrně rozsáhlý teoretický výklad se zabývá pojmem deficitu dílčích funkcí, jejich vztahem k poruchám učení a chování ve školním i dospělém věku. Autorka sleduje sekundární neurotizaci dítěte, především psychodynamické mechanismy ve vztahu k jednotlivým deficitům dílčích funkcí. Pozornost věnuje i otázkám kompenzace, dekompenzace, vlastní nápravě, podmínkám správného vedení terapie apod. Vedle teoretických východisek metody a diagnostické příručky, obsahuje metoda i 33 nápravných sešitů se systematicky, podle obtížnosti řazenými úkoly pro překonání deficitů dílčích funkcí. Diagnostika deficitů dílčích funkcí umožňuje určit ůroveň základních funkcí zúčastňujících se na procesech vnímání, myšlení, paměti, pozornosti a odhalit konkrétní deficity, které spůsobují selhávání v široké oblasti školních a sociálních situací. Kromě svého diagnostického přínosu nabízí metoda Deficity dílčích funkcí rozsáhlý a systematicky sestavený nápravný a tréninkový program. S jeho pomocí jsou rozvíjeny funkce, které byly diagnostikovány. Pro každého jedince je sestaven individualizovaný program nápravy formou plnění zajímavých cvičení. Je důležité zajistit desetiminutové denní nápravné lekce, které může provádět učitel v družině, nebo rodič doma. Cvičením se urychluje dozrávání těch mozkových struktur, které nebyly u dítěte rozvinuté na úrovni typické pro vývojové stadium, ve kterém se dítě aktuálně nachází. Pomocí metody Deficity dílčích funkcí je možné odhalit příčiny selhávání dítěte ve škole, nebo dospělého v jeho profesní kariéře a problémy eliminovat na minimální míru, či je zcela odstranit. Metoda je nenahraditelná v tom, že poskytuje systematický dlouhodobý program nápravy těch funkcí, které má dítě i dospělí méně rozvinuté. Podle této metody mohou s jedincem pracovat nejen psychologové, pedagogové a vychovatelé ale i rodiče. Použití: individuální, pro děti od 5 let Čas potřebný k administraci: 10 min. denně
Poslechněte si podcasty. https://zapojmevsechny.cz/102-podpora-zaku-se-specifickymi-poruchami-uceni
Pod pojmem poruchy chování rozumíme negativní odchylky v chování některých osob od normy, kdy jedinec nerespektuje normy chování na úrovni, která odpovídá jeho věku a rozumovým schopnostem. Takové chování se projevuje v interakci člověka s prostředím, jehož je součástí.
U žáků s rizikem specifických poruch učení či s mírnými problémy jsou využívány kompenzační opatření ve vzdělávání. Pro závažnější specifické poruchy učení je kladen důraz na reedukaci pod vedením speciálního pedagoga.
Důležitým intervenčním opatřením při podpoře žáků se specifickými poruchami učení by měla být přiměřená míra sociálního začleňování žáka.