Týden 13
1
pracovní a služební
doba
Rychlý náhled kapitoly
|
K významným institutům pracovněprávních vztahů patří i
problematika pracovní (služební) doby. Text se věnuje rozborů spojených dílčích
pojmů jako je pracovní doba, směna dvousměnný a vícesměnný pracovní režim a
podobně. Aktuálnost tématu je dána i tím, že se nejen v odborných kruzích
diskutuje o možnostech zkrácení, či úpravy pracovní doby v souladu se
stupněm rozvoje společnosti.
Cíle kapitoly
|
Nastudováním kapitoly
získá student vyšší než základní přehled o :
-
pracovní době
a jejím rozsahu,
-
pracovní pohotovosti,
-
vícesměnném provozu,
-
práci přesčas,
-
noční práci
-
pružné pracovní době.
Klíčová slova kapitoly
|
Pracovní doba, kratší pracovní doba, zkrácená pracovní doba,
doba odpočinku, směna, vícesměnný provoz, pracovní pohotovost, práce přesčas,
noční práce, pružná pracovní doba.
▀ zákon o státní službě pak pouze považuje
pracovní dobu za služební dobu, nicméně
její právní úprava se řídí zákoníkem práce[1].
1.1
OBECNÁ
USTANOVENÍ O PRACOVNÍ
DOBĚ
Význam stanovení pracovní (služební) doby spočívá v tom, že
práva a povinnosti účastníků pracovněprávních vztahů se realizují pouze ve vymezeném časovém období a nikoli
v mimopracovní době. V některých zemích je možno sledovat nejednoznačný
vývoj směřující ke snižování délky pracovní doby. Tento trend se opírá o
vytvořené ekonomické podmínky
a dosažený stav vědeckotechnického rozvoje.
Ustanovení
zákoníku práce, upravující pracovní dobu je v souladu s mezinárodními
dokumenty, a to zejména se:
-
Směrnicí
Rady ES č. 93/104/ES, o určitých aspektech stanovení pracovní doby,
-
Úmluvou
MOP č. 1 , která upravuje omezení pracovní doby v průmyslu,
Obecně lze pracovní dobu též
charakterizovat jako určité, časově ohraničené období (vymezené hodinami v
rámci dne, týdne, měsíce, roku), v němž je: -
zaměstnanec povinen vykonávat pro
zaměstnavatele druh práce vymezený pracovní smlouvou a -
zaměstnavatel oprávněn v předmětném
časovém období takový výkon práce po zaměstnanci požadovat. |
Do pracovní doby se
zahrnuje i doba, po kterou je zaměstnanec připraven na pracovišti
ZÁKLADNÍ
POJMY A NAVAZUJÍCÍ USTANOVENÍ
V §
78 ZP jsou speciálně pro pracovní dobu (PD) a dobu odpočinku (DO) definovány
tyto základní pojmy:
PRACOVNÍ DOBA
Viz. výše
DOBA ODPOČINKU
Doba, která není pracovní dobou.
SMĚNA
Část
týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na
základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn pracovat.
Význam
současné definice směny spočívá v tom, že i kratší pracovní doba může být
rozvrhována do směn.
PRACOVNÍ POHOTOVOST (SLUŽEBNÍ POHOTOVOST)
Doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu
práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby
vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se
zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele.
Navazující ustanovení § 95
-
zaměstnavatel může na zaměstnanci požadovat jen
po dohodě,
-
za dobu
pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna (§ 140 – nejméně 10 % průměrné-ho
výdělku),
-
za výkon
práce mzda nebo plat, nikoliv odměna,
-
výkon práce v době pracovní pohotovosti nad
rámec týdenní pracovní doby je prací přesčas, proto též příplatek za práci přesčas,
-
nedojde-li v době pracovní pohotovosti
k výkonu práce, samotná doba pohotovosti se do pracovní doby nezapočítává.
Příklad:
Po dohodě byla zaměstnanci nařízená pracovní
pohotovost v délce 8 hodin, z čehož zaměstnanec strávil 5 hodin
v pracovní pohotovosti a v rozsahu 3 hodin byl povolán k výkonu
práce. Za 5 hod. obdrží pouze 10 % odměny za pracovní pohotovost a za 3 hod.
průměrný výdělek navýšený o příplatek za práci přesčas. Současně se tyto 3
hodiny započtou do odpracované pracovní doby.
Pracovní
pohotovost úředníka (§ 14)
Jak
bylo uvedeno, podle zákoníku práce smí zaměstnavatel nařídit pracovní pohotovost
jedině
tehdy, pokud se zaměstnancem tuto možnost předem dohodl a jenom v dohodnutémrozsahu
(§ 95 odst.2 ZP).
Uplatnění
uvedeného obecného režimu zákoníku práce se za krizových stavů, například
v době povodní a rozsáhlých záplav, ukázalo jako faktor limitující účinnost
zásahů orgánů veřejné správy při záchraně životů, zdraví a majetku občanů.
Proto uvedené ustanovení zákona, jež navazuje na krizový zákon, zlepšuje
předpoklady uplatnění pracovní povinnosti[2].
Proto
se v případě úředníků upravuje pracovní pohotovost přímo ze zákona o
úřednících, která se liší od zmiňované obecné úpravy , a to takto
Je-li
vyhlášen stav nebezpečí nebo nouzový stav nebo stav ohrožení státu podle zákona
o krizovém řízení může územní samosprávný celek úředníkovi nařídit pracovní
pohotovost na pracovišti nebo na jiném místě.
Pracovní
pohotovost v takovém případě lze nařídit, jestliže je dán předpoklad výkonu práce
přesčas, a jen na dobu nezbytně nutnou nepřesahující 400 hodin v kalendářním
roce.
Služební
pohotovost státního úředníka
Zákon o státní službě neobsahuj oproti zákonu o
úřednících zvláštní úpravu služební pohotovosti. Nad obecnou úpravu pouze
stanoví, že
Ø
služební pohotovost nařizuje státnímu zaměstnanci písemně
služební orgán,
Ø
služba konaná v době služební pohotovosti nad
stanovenou služební dobu je službou přesčas.
PRÁCE PŘESČAS (SLUŽBA
PŘESČAS)
! Služba
přesčas státních zaměstnanců se řídí zákoníkem práce a nařizuje ji písemně
služební orgán. Práce přesčas úředníků se řídí zákoníkem práce.
Práce konaná
zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele
nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu,
vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo
rámec rozvrhu pracovních směn.
Prací přesčas není,
napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu
pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.
Omezení práce přesčas
Ø Zakázáno je zaměstnávat těhotné
zaměstnankyně prací přesčas (§ 241 odst. 3).
Ø Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují
o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel nařídit práci přesčas.
Ø Mladistvým není možno nařídit práci přesčas
(pokud je u zaměstnavatele standardní úvazek 40 hod./týden a 8 hod./den,
minimální rozsah práce přesčas by bylo možné nařídit pouze u zaměstnavatelů,
kteří mají sjednán kratší týdenní úvazek nebo ve vícesměnných provozech).
Navazující ustanovení:
§
93
-
jen výjimečně,
-
jen z vážných provozních důvodů i
v době nepřetržitého odpočinku a ve dnech pracovního klidu,
-
nařízená
max. 8 hod. v týdnu avšak max. 150 hod. ročně,
-
nad
nařízenou (dohoda) max. 8 hod. týdně v období 26 týdnů (v KS možno 52
týdnů)
26 týdnů x 8 hod. = 208 hodin
52 týdnů x 8
hod. = 416 hodin – 150 nařízených = 266 hod. dohodových
Je třeba
zdůraznit, že sjednání přesčasové práce ve mzdě je možné pouze
na základě smlouvy. Může se jednat o pracovní či jinou
smlouvu, dohodu mezi zaměstnavatelem
a odbory (kolektivní smlouva). Z toho vyplývá, že přesčasovou práci
nelze sjednat pouhým mzdovým výměrem
nebo vnitřním předpisem. Mzdový výměr, případně vnitřní předpis je
jednostranný úkon zaměstnavatele, který souhlas zaměstnance nevyjadřuje.
Práce přesčas v platové sféře
§
127 (plat)
Za 1 hod. část platového tarifu,
osobního a zvláštního příplatku připadajících na 1 hod. práce bez práce přesčas
v kalendářním měsíci, ve kterém práci přesčas koná, a příplatek ve výši 25 % průměrného hod. výdělku a ve dnech nepřetržitého
odpočinku v týdnu 50 %. Pokud nebylo dohodnuto poskytnutí náhradního
volna.
Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní
volno v době 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas
nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci část platového tarifu,
osobního příplatku, zvláštního příplatku, příplatku za práci ve ztíženém
pracovním prostředí a výše uvedený příplatek.
Od ledna roku 2012 došlo k výrazné
modifikaci proplácení vykonané práce přesčas.
n Zaměstnanci,
kterému přísluší příplatek za vedení,
je plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas
v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. To však neplatí o práci
přesčas konané v noci, v den pracovního klidu nebo v době pracovní
pohotovosti.
n
V případě vedoucího
zaměstnance, který je statutárním orgánem nebo vedoucím organizační složky,
je vždy přihlédnuto dokonce k veškeré práci přesčas.
Práce přesčas při kratší pracovní době
Byla-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem sjednaná kratší
pracovní doba (§ 80), může být rovněž dohodnuto, že zaměstnanec vykoná práci
nad sjednanou kratší pracovní dobu ve smyslu shora uvedené zákonné definice
práce přesčas. Nebude se však jednat
o práci přesčas (§ 78 odst. 1 písm. i) až do doby, kdy bude naplněna týdenní
pracovní doba uplatňována u zaměstnavatele.
Teprve jejím naplněním ze strany zaměstnance
se další jím vykonaná práce může považovat za práci přesčas, a to ovšem nikoliv
nařízenou zaměstnavatelem, ale za práci
přesčas, která byla mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuta, nebo ke
které dal zaměstnanec výslovně souhlas na základě požadavku zaměstnavatele.
Odůvodnění pro toto řešení v zákoníku práce se opírá
o princip rovnosti v pracovně
právních vztazích. Zcela jistě by tato rovnost byla porušena pokud by
zaměstnanci s kratší pracovní dobou např. 20 hod. týdně náležel příplatek
za práci přesčas nebo náhradní volno již za 21. hodinu práce. Přitom
zaměstnanci pracujícímu 40 hodin bude příslušet právo na příplatek nebo
náhradní volno až po odpracování 41. hodiny v týdnu.
NOČNÍ PRÁCE (SLUŽBA V NOČNÍ DOBĚ)
! Služba
v noční době státních zaměstnanců se řídí zákoníkem práce. Práce v noci
úředníků se řídí zákoníkem práce.
Práce(služba) konaná
v noční době. NOČNÍ DOBA je
doba mezi 22. a 6. hodinou.
Navazující ustanovení:
§ 94
Směna zaměstnance pracujícího
v noci nesmí překročit osm hodin v rámci
24 hodin po sobě jdoucích.
Pokud to
není z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní
dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26
týdnů po sobě jdoucích. Při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance
pracujícího v noci se vychází z
pětidenního pracovního týdne (§ 94 odst. 1 zákoníku práce).
Noční práce je
spojena s povinností zaměstnavatele proplatit zaměstnanci příplatek za práci v noci, a
to za odpracování jakéhokoliv rozsahu
práce v noční době, například i jen zlomku hodiny. Zaměstnavatel nemůže
spojovat právo na příplatek za noční práci např. s minimální dobou trvání této
práce.
Noční práce v platové sféře
§ 125 (plat)
Plat a příplatek 20 % průměrného hodinového výdělku.
ZAMĚSTNANEC PRACUJÍCÍ V NOCI
Dříve zákoník práce definoval zaměstnance pracujícího
v noci jako zaměstnance, který během noční doby pravidelně odpracuje
nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.
Nicméně již blíže nespecifikoval v definici použitý pojem „pravidelně“, což v praxi činilo
značné problémy, když tento pojem byl interpretován nejednotně (např. jen
jednou týdně, jednou za měsíc, nebo dokonce jednou ročně). Vzhledem
k důležitosti definice „zaměstnance pracujícího v noci“ a na ni navazující
specifické úpravy práce v noci a dalších povinností zaměstnavatele (§ 94) se
definice zaměstnance pracujícího v noci s platností od roku 2012
zpřesnila. Nyní vymezuje četnost noční práce během vyrovnávacího období podle§
94 odst. 1 tak, aby interpretace a aplikace daných ustanovení byla jednoznačná.
Zákon tak nově stanoví, že práci v noci koná:
„zaměstnanec, který
během noční doby odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci
24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně“.
Z
fyziologického hlediska je noc určena k tomu, aby člověk odpočíval. K zajištění
některých činností a služeb je však práce v noci nezbytná. Nicméně vzhledem
k citelnému znevýhodnění zaměstnance pracujícího v noci je
zaměstnavatel povinen zajistit i ochranu a péči, která v jiné denní době
výkonu práce není poskytována. Jedná se
o :
- povinnost zaměstnavatele zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci
byl vyšetřen
lékařem závodní preventivní péče
a) před zařazením na noční práci,
b) pravidelně podle potřeby, nejméně
však jednou ročně,
c) kdykoliv během zařazení na noční
práci, pokud o to zaměstnanec požádá.
Úhrada poskytnuté zdravotní péče nesmí
být na zaměstnanci požadována.
-
zajistit přiměřené
sociální zajištění, zejména možnost občerstvení (z toho nelze
dovozovat, že by zaměstnavatel v noci musel mít otevřenou kantýnu a
zaměstnancům občerstvení připravit.
Postačí, když zaměstnavatel instaluje na pracovišti např. automaty, kde
si zaměstnanci i během noční směny budou moci občerstvení zakoupit, popřípadě
instaluje mikrovlnné trouby, aby si své donesené jídlo zaměstnanci ohřáli),
-
pracoviště vybavit
prostředky první pomoci a prostředky umožňujícími přivolat rychlou lékařskou pomoc (nejčastěji bude na
pracovišti plně dostupná a vybavená lékárnička, vyvěšený seznam s nouzovými
telefonními čísly, nainstalován funkční telefon s bezplatným přístupem pro
případ nouze apod.).
1.2
FORMY
A DÉLKA TÝDENNÍ
PRACOVNÍ (SLUŽEBNÍ) DOBY
! Služební
doba státních zaměstnanců a úředníků se řídí zákoníkem práce. Služební
dobu rozvrhuje, kratší služební dobu povoluje a začátek a konec služební doby
určuje služební orgán
Úplná a kratší pracovní doba |
Stanovená týdenní pracovní doba
představuje zákonnou délku stanovené týdenní pracovní doby. Na stanovenou
týdenní pracovní dobu má zaměstnanec ze zákona právo. Zaměstnavatel nesmí
jednostranně stanovenou týdenní pracovní dobu jednostranně zkracovat. Zkrátit
stanovenou týdenní pracovní dobu (zákonnou délku pracovní doby) bez snížení
mzdy mohou jen ti zaměstnavatelé, kteří nejsou plátci mzdy. Může se tak stát
jen
na základě ujednání v kolektivní smlouvě nebo stanovení vnitřním předpisem
zaměstnavatele.
PRACOVNÍ / SLUŽEBNÍ DOBA |
ÚPLNÁ |
◙ ZÁKLADNÍ 40 hod týdně |
◙ PODLE PRACOVNÍHO
REŽIMU 38,75 hod. - v dvousměnném pracovním režimu 37,5
hod - v třísměnném pracovním režimu |
-
je možno sjednat -
plat odpovídá kratší pracovní době |
KRATŠÍ |
1.3
ROZLOŽENÍ
PRACOVNÍ (SLUŽEBNÍ) DOBY
Rozvrhování pracovní doby patří do
výlučné pravomoci zaměstnavatele. Rozvrh pracovní doby je významným aspektem
pro určení dalších pracovněprávních institutů (např.
pro překážky v práci, počet dní dovolené, rozsah práce přesčas, odpočinky
mezi směnami
a v týdnu).
Rozvrh pracovní doby |
Cílem
rozvrhování pracovní doby je poskytnout zaměstnavateli co největší volnost
při řešení jeho provozních potřeb. Od 1.
1. 2012 bylo proto vypuštěno ustanovení
o rovnoměrném a nerovnoměrném rozvržení pracovní doby uvedeném
v tehdejších
zněních § 82, § 83 a § 84a s tím, že zaměstnavatel nyní při vypracování
rozvrhu pracovní doby sám rozhodne o délce směny (ta nesmí přesáhnout 12 hodin)
a počtu hodin týdně. Pro potřeby určení
dovolené při různém počtu rozvržených hodin v týdnu byla v užším
rozsahu zachována definice rovnoměrného a nerovnoměrného rozvržení pracovní
doby. Nicméně byla přesunuta do obecných (definičních) ustanovení.
Obecné
zásady rozvržení pracovní doby (§ 82 - § 85)
·
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí
začátek a konec směn.
·
Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do
pětidenního pracovního týdne.
·
Zaměstnanec je povinen být na začátku směny
na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny.
·
Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný
rozvrh týdenní pracovní doby
a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny (konto
pracovní doby 1 týden) před začátkem období, na nějž je PD rozvržena, pokud
se se zaměstnancem nedohodne na jiné době seznámení.
·
Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin bez
rozdílu, zda by se mohlo jednat
o rovnoměrné nebo nerovnoměrné rozvržení pracovní doby.
·
Rozlišování rovnoměrného a nerovnoměrného
rozvržení pracovní doby při pružném rozvržení způsobovalo v praxi potíže.
Úprava platná do konce roku 2011 byla proto zrušena.
·
Případy, kdy vláda stanoví nebo může
stanovit odchylky od obecné úpravy pracovní doby a doby odpočinku jsou uvedeny
v § 100 zákoníku práce (např. pro
členy osádky nákladního automobilu nebo autobusu, zaměstnance údržby pozemních
komunikací, zaměstnance městské hromadné dopravy, členy posádky plavidel).
1.4
PRUŽNÉ
ROZVRŽENÍ PRACOVNÍ (SLUŽEBNÍ)
DOBY
! Pružné rozvržení služební doby státních
zaměstnanců se řídí zákoníkem práce a může
ji povolit služební orgán. Pružné rozvržení pracovní doby úředníků se řídí
zákoníkem práce.
Novela zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2012
zjednodušila dosavadní způsob pružného rozvržení pracovní doby zejména
v tom směru, aby byla srozumitelnější a umožňovala větší volnost pro
zaměstnavatele při rozhodování o podmínkách úpravy pružné pracovní doby pro
zaměstnance. Nyní se již nevyžaduje, aby
pouze jeden časový úsek základní pracovní doby byl vložen mezi dva úseky
volitelné pracovní doby. Nová úprava má podle důvodové zprávy k novele
zákoníku práce umožnit širokou škálu možností jak pro zaměstnavatele podle jeho
provozních potřeb, tak i pro zaměstnance při potřebě slaďování pracovního a
rodinného života.
PRUŽNÉ ROZVRŽENÍ
PRACOVNÍ DOBY ZAHRNUJE ČASOVÝ ÚSEK
PRACOVNÍ DOBY Pružné
rozvržení se neuplatní PRUŽNÉ ROZVRŽENÍ
PRACOVNÍ DOBY SE NEUPLA |
ZÁKLADNÍ zaměstnanec je povinen být na pracovišti |
VOLITELNÝ zaměstnanec si sám volí začátek a konec |
● začátek a konec určuje zaměstnavatel ● celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin |
n při pracovní cestě, n při
nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a
konec je pevně stanoven, n brání-li
jejímu uplatnění provozní důvody, n v
době důležitých osobních překážek v práci, po kterou zaměstnanci přísluší
náhrada mzdy nebo platu (v době dočasné pracovní neschopnosti/nařízené
karantény podle § 192) nebo peněžité dávky podle předpisů o nemocenském
pojištění n v
dalších případech určených zaměstnavatelem. |
Průměrná týdenní pracovní doba musí být naplněna ve vyrovnávacím
období určeném zaměstnavatelem,
nicméně s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout
stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období
nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů
po sobě jdoucích. |
Pokud se pružné rozvržení pracovní doby
neuplatní, platí pro zaměstnance předem stanovené rozvržení týdenní
pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit. |
Příklad
- úprava pružné pracovní doby v pracovním řádu
Na pracovišti je zavedena pružná pracovní doba.
V souladu s tím si zaměstnanec sám volí začátek a konec
pracovní doby v jednotlivých pracovních dnech.
●
Základní pracovní doba je zaměstnavatelem stanovený časový úsek, ve kterém je
zaměstnanec povinen být na pracovišti. Délka základní pracovní doby činí pět
hodin a je stanovena v pondělí až pátek od 10:00 hodin do 15:00 hodin.
●
Volitelná pracovní doba je pracovní doba,
jejíž počátek a konec si zaměstnanec
●
Délka provozní doby, tj. základní pracovní doby a volitelné pracovní doby je
na pracovišti stanovena v pracovní dny časovým úsekem od 7:00 hodin do 19:00
hodin.
Průměrná týdenní pracovní doba nesmí
přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období nejvýše 4
týdnů po sobě jdoucích v jednom kalendářním měsíci
(Alternativa: Průměrná
týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za
období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích.)
Ve všech případech, kdy se pružná pracovní doba
neuplatní, platí pro zaměstnance pracovní doba
v pondělí až pátek od 7:00 do 16:30 hod., není-li stanoven jiný režim pracovní doby.
Pružná pracovní doba se neuplatní při vyslání zaměstnance
na pracovní cestu, při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu nebo
brání-li jejímu uplatnění provozní důvody.
Pro sledování docházky zaměstnanců do
zaměstnání je využívána bezkontaktní evidence docházky.
.
[1] § 99 zákona o státní službě
(1)
Služební doba státních zaměstnanců a přestávka ve službě se řídí § 78, § 79
odst. 1 a 2, § 80 až 84, 88 a 89 zákoníku práce. Pracovní doba podle zákoníku
práce se pro účely tohoto zákona považuje za služební dobu.
(2)
Stanovená týdenní pracovní doba podle § 79 odst. 1 zákoníku práce se pro účely
tohoto zákona považuje za stanovenou služební dobu.
[2] Dojde-li
k vyhlášení krizového stavu ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., o
krizovém řízení
a o změně některých zákonů (krizový zákon) ve znění pozdějších předpisů, zájem
na řádném zajištění výkonu veřejné správy může vyžadovat, aby úředník byl na
stanoveném místě připraven k výkonu práce.