Teoretická fyzika a astrofyzika

Cílem studia doktorského studijního programu Teoretická fyzika a astrofyzika je vzdělání studentů v oblasti vzdělávání Fyzika na doktorské úrovni se zaměřením na teoretickou fyziku a astrofyziku. Odborné znalosti a dovednosti a obecné způsobilosti získané v průběhu studia jsou cílené na zcela samostatné a z hlediska světového kontextu plnohodnotné vědecko-výzkumné působení v oblasti teoretické fyziky a astrofyziky, s rozsáhlým využitím matematických a počítačových metod umožňujících flexibilní změny zaměření vědeckého výzkumu. Dalším cílem studia je rozvoj kritického myšlení a zvládnutí dynamicky se vyvíjejících informačních technologií jak v oblasti hardwaru, tak softwaru.

Vymezení výstupních odborných znalostí Dle tematického zaměření disertační práce mají absolventi důkladné znalosti relativistické fyziky a astrofyziky nebo částicové fyziky či počítačové fyziky umožňující samostatnou vědeckou práci na světové úrovni. Disponují rozsáhlými znalostmi celé teoretické fyziky a mnoha matematických disciplín potřebných k výzkumné práci v oblasti teoretické fyziky, stejně jako znalostmi programování, matematického softwaru a práce s výpočetní technikou. Ovládají aktivně anglický jazyk na odborné úrovni.

Vymezení výstupních odborných dovedností Absolventi mají dovednost používat fyzikálně-matematické uvažování, logické a kritické myšlení, dovednost hledání zákonitostí a souvislostí mezi fyzikálními jevy při řešení praktických problémů a při jejich aplikacích v jiných, především technických oborech, a dovednost využívat při řešení těchto problémů výpočetní techniku. Absolventi jsou schopni operativní modifikace samostatného vědeckého výzkumu na širokou škálu fyzikálních a technických aplikací.

Vymezení výstupních způsobilostí Absolventi vykazují způsobilost rychlé orientace v nové problematice, přizpůsobivost; způsobilost operativního využívání fyzikálních a matematických metod, způsobilost ke spolupráci v týmu a k vedení týmu, i ke kreativnímu využívání fyzikálních, matematických a informatických metod při řešení fyzikálních a technických problémů. Jsou adaptabilní a způsobilí tvořivým způsobem přistupovat k řešení praktických problémů a najít uplatnění i v jiných oborech nebo v praxi. Na vysoké úrovni zvládají práci s výpočetní technikou. Mají pedagogické zkušenosti z působení na vysoké škole. Díky praktickým zkušenostem z práce v mezinárodním týmu jsou schopni aktivní všeobecné komunikace v angličtině.

Studium v doktorském studijním programu Teoretická fyzika a astrofyzika probíhá podle individuálního studijního plánu pod vedením školitele z řad habilitovaných pracovníků Fyzikálního ústavu v Opavě, případně i z jiného pracoviště; oborová rada může schválit jako školitele i další významné odborníky teoretické fyziky a astrofyziky.

Uchazeč o studium si nejdříve vybere možného školitele, se kterým se domluví na tématu své disertační práce. To je zpravidla v souladu se zaměřením výzkumných center Fyzikálního ústavu v Opavě a s aktuálními směry jejich vědeckých aktivit. Po úspěšném přijímacím řízení vytvoří školitel pro studenta individuální studijní plán, který je následně postoupen ke schválení oborové radě, stejně jako téma disertační práce.

Náplní doktorského studia je vědecká práce studenta pod vedením školitele, jejíž výsledky student prezentuje ve své disertační práci, v odborných publikacích, na seminářích a konferencích. Další nedílnou součástí doktorského studia je absolvování tří povinných předmětů každého individuálního studijního plánu (Seminář teoretické fyziky a astrofyziky, Disertační práce, Angličtina), jednoho základního teoretického předmětu profilujícího základu a tří dalších předmětů profilujícího základu povinně volitelných do individuálního studijního plánu.

Obsahové náplně zvolených povinně volitelných předmětů individuálního studijního plánu jsou v rámci daných odborných oblastí předmětů stanoveny školitelem ve spolupráci s garanty předmětů tak, aby odpovídaly tematickému zaměření disertační práce; součástí je též stanovení vhodné studijní literatury, jejíž skladba je vybírána školitelem tak, aby též odrážela aktuální stav poznání v teoretické fyzice, a to jak v knižní literatuře, tak především v časopisecké literatuře.

Doktorské studium nevyužívá standardní systém ohodnocení studijní zátěže pomocí kreditů, nicméně jako orientační lze vzít skutečnost, že společný seminář představuje cca 10% celkové studijní zátěže (za celé studium), 5 zkoušek celkem 45% zátěže a práce na disertační práci rovněž 45% zátěže.