Historie a kulturní dědictví v regionální praxi

Studijní program reaguje na nedostatek odborně vzdělaných pracovníků připravených působit ve sféře prezentace a animace historie a kulturního dědictví, ale zejména na potřeby praxe v regionech se specifickými rysy (ekonomickými, sociálními a kulturními), včetně regionů příhraničních, které současně vykazují potřebu vyšší míry zájmu o oblast poznání, uchovávání, prezentace a společenského využívání kulturního dědictví v širokém významu toho slova. Cílem profesně zaměřeného studijního programu je poskytnout základní teoretické znalosti z českých a obecných dějin v chronologicko-věcném pojetí, včetně metodologických aspektů jejich výzkumu, a znalosti z oblasti kulturního dědictví, které umožňují jeho základní identifikaci, deskripci a výzkum. Kulturní dědictví je přitom vnímáno jako komplex hmotných a nehmotných reliktů, činností a projevů duchovní kultury, ukotvený svými kořeny v minulosti, ovlivňující však přímo či nepřímo současnou společnost a jednotlivce, uchovávaný a předávaný dalším generacím. Cílem studijního programu je dále poskytnout základní teoretické znalosti a praktické dovednosti potřebné k prezentaci a animaci kulturního dědictví v kontextu historických souvislostí, a to zvláště v rámci volnočasových aktivit, jež tvoří podstatnou složku současné každodennosti sociálních entit, ať už jsou uvedené aktivity poskytovány paměťovými institucemi zabývajícími se uchováním, ochranou a zpřístupněním kulturního dědictví (muzea, galerie, muzea v přírodě, instalované objekty, pracoviště památkové péče ad.), kulturními zařízeními na regionální i lokální úrovni, zařízeními a programy cestovního ruchu (kulturního turismu) ad. Důraz je kladen rovněž na prohloubení jazykových kompetencí. Příslušný rozsah a kvalitu praktických dovedností studijní program poskytuje ve spolupráci s odborníky z profesní sféry, kteří se podílejí na teoretické výuce, seminářích v terénu a vedení průběžné i souvislé praxe ve vybraných institucích. V obecné rovině je cílem studijního programu přispět k výchově odborníků, jež přispějí k posílení vědomostí společnosti o minulosti, k orientaci v kulturně historických souvislostech, k ocenění kulturního dědictví a významu jeho zachování na úrovni lokalit, regionů a zemí ve sjednocující se Evropě, s vědomím nutnosti zachování tradic, zvyků, kořenů a identit.

Absolvent má díky penzu teoretických znalostí a praktických dovedností možnost uplatnit se v profesní praxi v oblasti historie, kultury a služeb, při realizací aktivit odborného, vzdělávacího a volnočasového charakteru v paměťových, historických/kulturně historických a vzdělávacích institucích a zařízeních cestovního ruchu. Rozšíření jazykových kompetencí umožňuje komunikovat se zahraničními profesními partnery, návštěvníky a klienty. Konkrétně se absolvent uplatní v muzeích, galeriích, instalovaných objektech a dalších paměťových a kulturně historických institucích, v zařízeních volnočasového charakteru, včetně cestovního ruchu; ve správě; v médích ad. Zastávat může místo správce sbírky, lektora, animátora, průvodce, programového pracovníka; referenta ve správě. Může být členem kolektivu i působit jako samostatný pracovník.

Vytváření studijních plánů vychází ze standardů a metodiky doporučené Národním akreditačním úřadem a z pravidel mezinárodního kreditového systému (ECTS). Standardní doba studia je 3 roky, standardní počet kreditů je 180. Standardní tempo studia pak stanovuje splnění 30 kreditů za semestr, 60 kreditů za akademický rok. Počet kreditů jednotlivých předmětů odpovídá počtu hodin výuky, náročnosti a důležitosti předmětu pro absolvování oboru a předpokládanému počtu hodin samostudia. Rozsah jedné vyučovací hodiny je 45 minut. Studijní plán stanovuje povinné předměty a povinně volitelné předměty, součet kreditů za ně získaných musí dosáhnout 162 kreditů. Studijní plán nabízí jednu skupinu povinně volitelných předmětů typu A a jednu skupinu povinně volitelných předmětů typu B, se stanovenými podmínkami získání minimálního počtu kreditů. Alespoň 18 kreditů student získává absolvováním volitelných předmětů, a to výběrem z volné nabídky předmětů fakultních studijních programů. Struktura studijního plánu a poměr kreditů získaných v jednotlivých skupinách předmětů je specifikován také v příloze B-IIa. Studijní plán zachovává vyvážený poměr mezi teoretickou a praktickou částí výuky; součástí studijního plánu je praktická výuka v prostorách univerzity, ve specializovaných učebnách a v terénu; součástí studia je i odborná praxe ve smluvních institucích. Suma získaných znalostí a dovedností odpovídá popsanému profilu absolventa.

Absolvent studijního programu může rozvíjet vzdělávání v rámci navazujících studijních programů v oblasti vzdělávání Historické vědy a dalších příbuzných studijních programech.