Historie-muzeologie

Cílem studijního programu (dále SP) je poskytnutí vysokoškolského vzdělání odpovídajícího skladbě předmětů ve studijním plánu. Studijní program zdůrazňuje specifický historický a legislativní kontext, s nímž se muzeologie v České republice musí vyrovnat.

SP reaguje na nedostatek odborných profesionálních pracovníků, kteří by disponovali jak teoretickými znalostmi, tak praktickými dovednostmi, jež by odpovídaly rozsahu problematiky muzejní praxe v paměťových institucích, především v různých typech muzeí, galerií, ale též na instalovaných památkových objektech, a tak byli schopni reagovat na rozmanitost sbírkových fondů v českých zemích, jejich správu, ochranu, prezentaci, dokumentaci a péči o ně.

SP představuje muzeologii v historickém kontextu jako činnost překračující horizont servisu paměťovým institucím a speciálně síti muzeí a galerií v ČR. Muzeologie, resp. muzeografie je chápána jako historicky a teoreticky zdůvodněná aktivita, jejíž základ tkví v historii, dějinách umění a dalších společenskovědních disciplínách.

Vedle teoretického zaměření, ukotveného ve sféře historie, pomocných věd historických a příbuzných oborů (kulturní a přírodní dědictví, dějiny hmotné kultury, archeologie, památková péče), získá absolvent zkušenosti s praktickým prováděním péče o sbírky a sbírkové fondy, čemuž odpovídá zapojení odborníků z praxe, kteří disponují znalostmi a zkušenostmi, získanými v praktickém výkonu muzejní praxe v různých jejích podobách (evidence a dokumentace sbírkových předmětů, legislativa a organizace, komunikace s odbornou i laickou veřejností apod.).

Studenti získají praktické dovednosti potřebné k následnému profesnímu uplatnění v rámci odborné praxe vykonávané v muzejní, galerijní, případně jiné paměťové instituci. Absolvent ovládá faktografii z českých a světových dějin od starověku po nejnovější dějiny, kterou je schopen využít v praxi. Zároveň disponuje znalostmi o muzejní praxi nutnými pro uplatnění zejména v paměťových institucích. Je schopen pečovat o svěřené sbírkové předměty či mobiliární fondy, dokumentovat a prezentovat je ve výstavních projektech, vykonávat komplexní odbornou, prezentační a organizační činnost v paměťových institucích.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• samostatně identifikovat a kriticky interpretovat klíčové historické jevy a reflektovat jejich vzájemné souvislosti;
• studovat pramenné materiály a odbornou literaturu v originálním znění (angličtina, němčina);
• vnímat historické skutečnosti, jevy a procesy v kontextu výsledků výzkumu dalších vědních oborů;
• uplatnit získané poznatky a dovednosti v muzejní, galerijní, případně jiné paměťové instituci;
• pečovat o svěřené sbírkové předměty či mobiliární fondy, dokumentovat a prezentovat je ve výstavních projektech;
• vykonávat komplexní odbornou, prezentační a organizační činnost v paměťových institucích.

SP má vymezeno rámcové uplatnění absolventů SP a typické pracovní pozice, které může absolvent zastávat.

Absolventi SP najdou uplatnění v odborných vědeckých a kulturních institucích (muzea, galerie, kulturní organizace, archivy, ústavy památkové péče), dále v orgánech státní správy a místní samosprávy – odbory kultury a památkové péče, v mediální sféře, v neziskovém i soukromém sektoru.

Typické pracovní pozice, na nichž se absolventi SP uplatní, jsou: veškeré pozice v muzeích a galeriích, instalovaných památkových objektech, archivech, ústavech památkové péče, pozice v odborech kultury a památkové péče v orgánech státní správy a samosprávy, ale i v dalších odborných vědeckých a kulturních institucích.

Příklady pracovních pozic absolventa SP jsou: kurátor muzejních sbírek či mobiliárních fondů, výstavář, dokumentátor, konzervátor, pracovník vztahů k veřejnosti, správce památkového objektu – kastelán, kulturní a programový pracovník, muzejní pedagog, archivář, referent v odborech kultury a památkové péče v orgánech státní správy a místní samosprávy.

Vytváření studijních plánů vychází ze standardů a metodiky doporučené Národním akreditačním úřadem a z pravidel mezinárodního kreditového systému (ECTS). Rozsah jedné vyučovací hodiny je standardní (45 min.).

Struktura studijního plánu a poměr kreditů získaných v jednotlivých skupinách předmětů je specifikován v příloze B-IIa. Student si vybírá povinně volitelné a volitelné předměty dle svého odborného zaměření a tématu bakalářské práce; povinné předměty jsou stanoveny tak, aby naplňovaly odborný profil absolventa.

Studijní plán zachovává vyvážený poměr mezi teoretickou částí výuky, resp. přednáškami, a seminární formou výuky. Studijní plán zachovává předepsaný poměr mezi předměty společného základu a zaměření. Součástí studijního plánu je praktická výuka v prostorách univerzity, ve specializovaných učebnách a v terénu; součástí studia je odborná praxe ve smluvních institucích.

Suma získaných znalostí a dovedností odpovídá popsanému profilu absolventa. Studenti jsou hodnoceni podle jednotné klasifikační stupnice ECTS.

Odborná praxe vede studenta k uplatnění v kulturně historických zařízeních v souladu s profilem absolventa. Cílem praxe je vybavit studenty vstupními dovednostmi k vykonávání činností a poskytování vybraných služeb v oblasti péče o kulturní dědictví a kulturně historických praktických činností, podnítit rozvoj jejich organizačních schopností. Absolvování praxe přispívá k větší motivaci studentů uplatnit získané vědomosti a dovednosti z výuky a tím zvýšit svou uplatnitelnost na trhu práce.

Odborná praxe je organizována zpravidla se vstupním týdenním blokem teoretické průpravy a dále o rozsahu 3 týdnů ve smluvní instituci. Probíhá typicky v paměťových institucích (muzea, galerie, archivy), případně v instalovaných památkových objektech (hrad, zámek, klášter ad.), na pracovištích památkové péče apod. Absolvování odborné praxe je v celkovém rozsahu 12 týdnů (480 hodin).

Student se podílí například na přípravě průvodcovských činností a koná při nich náslechy, podílí se na přípravě tematických kulturně historických produktů (přednášky, animační programy pro děti, seniory, poučené návštěvníky ad.), na základních činnostech spojených se správou, dokumentací a prezentací fondů a sbírek, na organizačním zajištění

chodu institucí.

Praxe je realizována pod metodickým vedením mentora – spolupracujícího odborníka z praxe/instituce a pod rámcovým dohledem pedagoga – supervizora; výsledné vyhodnocení praxe přísluší garantovi předmětu. Student vede písemný deník; obdrží hodnocení mentora a supervizora. Znalosti jsou ověřeny formou ústní rozpravy, zpravidla za účasti

studenta, garanta a supervizora.

Bakalářská práce je ověřením schopnosti studenta aplikovat získané poznatky, metodologii a specifickou oborovou terminologii v praxi, je dokladem jeho samostatné odborné práce a originálního přístupu k přínosu nových poznatků. Obhajoba bakalářské práce sestává z představení práce, vyjádření k posudkům a rozpravy k práci.

Absolvent studijního programu může rozvíjet vzdělávání v rámci navazujících studijních programů v oblasti vzdělávání Historické vědy a dalších příbuzných studijních programech.