Jedno z badatelských možností monumentálního kronikářského eposu krakovského kanovníka Jana Długosze Annales seu Chronicae incliti Regni Poloniae představuje vztah kroniky, resp. jejího autora k českým dějinám. V jeho poměrně negativním nastavení převažovaly zejména v období ohraničeném husitskou revolucí dva zásadní motivy – důsledné obviňování Čechů z kacířství a zároveň akcentování společného původu a jazykové podobnosti českého a polského „národa“. Cílem studie je poukázat na kronikářovo využívání těchto dvou „zápletek“ při aktualizaci obrazu předhusitského období a vytváření narativního rámce dějinného příběhu českých dějin postaveného do kontrastu s historií vlastní země. Výsledkem by tedy měl být pokus o rozkrytí a představení pomyslné vyprávěcí strategie, kterou Długosz uplatňoval při sestavování relací dotýkajících se českých záležitostí, zejména v chronologicky starších částech kroniky