V originále
Článek se zabývá italskými a anglickými modálními slovesy, označovanými za negramatického konkurenta slovesného modu jako prostředku gramatického při vyjadřování modálních významů. Ve výpovědní modalitě lze modální slovesa spojovat nejen s modálními významy modality epistemické a modality deontické. Přispívají také k vyjadřování ilokučních aktů. Jsou tak sledována na hranici několika typů modality. Čas a způsob italských modálních sloves potere a dovere je sledován s cílem ukázat, jak jejich flexivní formy mohou odpovídat několika modálním slovesům anglickým při vyjadřování téhož modálního významu. Struktury s modálními slovesy lze zároveň označit za analytický deontický a epistemický modus, který přispívá k explicitní indikaci určitého modálního významu.
In English
The article deals with the Italian and English modal auxiliaries, considered as non-grammatical competitors of grammatical means, i.e. the verbal mood, in the act of indication of different modal meanings. Within the modality of the utterance, defined as “the grammaticalization of speaker’s (subjective) attitudes and opinions”, modal auxiliaries may not only be associated with epistemic and deontic modal meanings; they may also contribute to the expression of various illocutionary acts. Thus, they are observed on the borderline between different types of modality. The tense and mood of two Italian modal auxiliaries, potere and dovere, are taken into consideration with the aim to demonstrate how their inflexional forms may correspond to several English modal auxiliaries expressing the same modal meaning. At the same time, the constructions with modal auxiliaries are considerable as analytical deontic and epistemic moods that contribute to the explicit indication of a particular modal meaning.