Specifické problémy v poradenství pro pozůstalé Specifické problémy v poradenství pro pozůstalé Přednášející: PhDr. Mgr. Naděžda Špatenková, Ph.D., MBA Smrt je součástí života u uVšichni jednou zemřeme. uJde o to jak… 4 způsoby smrti uPříčin smrti je mnoho, uexistují ale pouze čtyři způsoby smrti: upřirozená smrt, usmrt v důsledku nehody, usebevražda uvražda. u Způsob smrti = způsob truchlení u„Věříme-li, že smrt je konec zdejšího života, věříme i, že smrt a způsob, jakým člověk zemřel, jsou důležitější pro pozůstalé než pro zesnulého.“ (Bohumila Baštecká) u uOkolnosti úmrtí determinují reakce pozůstalých a průběh procesu truchlení. Očekávaná, resp. přirozená smrt Přirozená smrt uCo to vlastně je? uTruchlení může být mírnější, pokud se jednalo o smrt ve vysokém věku a byla-li tato smrt do značné míry očekávána. uRelativní výhoda určitého prostoru a času, který mohou umírající i jeho blízcí využít k tomu, aby minimalizovali případná rizika komplikovaného truchlení. uPříprava na umírání, smrt i truchlení. Očekávaná smrt Argumenty, proč může být očekávaná smrt tolik tíživá a bolestivá: uNeustálá nejistota „kdy a jak to skončí“, unásledovaná vinou, že si takové úvahy vůbec připouštíme, ulítost, že „nejsme statečnější“, uhněv blízkých vůči umírajícímu, že umírá a opouští je, ua předjímání nejisté budoucnosti bez milovaného člověka. Smrt jako krize u uSmrt se dá anticipovat, očekávat… u…přesto může představovat těžkou krizovou situaci. Smrt jako krize uKrize je o to větší, jestliže smrt přichází unáhle, nečekaně, „nespravedlivě“ či „předčasně“. u uVelkou (největší?) krizi způsobuje tragické úmrtí milované osoby – nehody, vraždy, sebevraždy… u Nepřirozená smrt prakticky vždy komplikuje truchlení, riziko PTSP, znovuprožívání bolesti, neschopnost ukončit truchlení, těžké psychosomatické reakce apod. Další intervenující okolnosti nedostatečná pomoc pozůstalým, dlouhý a vyčerpávající soudní proces, propuštění pachatele, informování médií o daném trestném činu apod. Smrt v důsledku nehody Autonehoda: unáhlá smrt („Byla na místě mrtvá.“), utragická („Bylo to strašné, všude samé kusy plechu, rozházené věci, rozbité sklo a vraky aut…“) ua předčasná smrti („Proč jen musela umřít? Vždyť jí bylo tak málo let!“) u uposttraumatická stresová porucha (PTSP) upocit viny za přežití („Proč jsou oni mrtví a já žiju?“). uOborná pomoc psychologická, terapeutická či psychiatrická. Sebevražda Sebevražda Nejméně přijatelný a nejhůře zvládnutelný typ ztráty. Osoba, která zvolí smrt sebevraždou, vkládá psychologického kostlivce do skříně pozůstalého. Hněv a vztek ◦vůči osobě, která je opustila a navíc takovým způsobem („Já bych ho nejraději zabila za to, co mi udělal, kdyby se nezabil sám!“), ◦ale také vůči sobě („Měl jsem tomu nějak zabránit!“) a bývá projikován i do osoby sebevraha („Zabil se, protože se zlobil. Na mě se zlobil!!“). Rizika sebevraždy uSebevražedné sklony uDeprese, ualkoholové a jiné závislosti, uintenzivní výčitky svědomí, uRodinné tabu u uotázka: „Proč mi to udělal?“ se často skrývá za jinými otázkami: „Proč, proč, proč?“ („Proč já? Proč on? Proč takto? Proč…?“) Pozůstalý nemá možnost si tyto otázky „vyříkat“ se zemřelým, zůstává s nimi sám – a to je velmi frustrující. Musí nalézt způsob, jak s touto otázkou a vůbec vším, co sebevražda způsobila, (pře)žít. u uPozůstalí někdy zoufale hledají smysl této smrti. uAvšak očištění se od pocitů viny je jen jedním motivem tohoto hledání. Pozůstalí potřebují pochopit důvod, proč si milovaná osoba vzala život, aby mohli sebevraždu pochopit a žít s ní. To je obzvláště obtížné, pokud pozůstalý neměl o hrozbě sebevraždy žádné indicie, nezaregistroval žádné varovné signály. u Vražda Vražda sociální stigmatizace silný pocit viny hněvu, velká touha po pomstě PTSP Komplikující faktory deziluze ve vztahu k autoritám, které mají zajišťovat bezpečí občanů - především k policii a k soudům, která může vyústit v tendenci pozůstalých „vzít spravedlnost do svých rukou“ a snahu potrestat viníka (pomstít se) procesy vyšetřování (u policie) a hodnocení důkazů (před soudem) pozůstalí se zlobí, že právní systém je tak shovívavý, pomalý, nespravedlivý, plný předsudků a necitlivý k tomu, co prožívá rodina oběti Vražda x dopravní nehoda 1.Nevyhnutelnost. 2. Vražda = cílené záměrné poškozující jednání s cílem usmrtit druhého člověka. Nehoda = „Kdyby tenkrát tolik nepršelo, kdyby byla silnice v dobrém stavu, kdyby ho neoslnilo to protijedoucí auto…“ u Vražda x dopravní nehoda 2. Ovladatelnost. Nehoda je důsledek „osudových okolností“, které mohou lidé jen obtížně kontrolovat. Vražda je něco, co pramení z pohnutek člověka, vraha („On ho chtěl zabít.“). Vražda x dopravní nehoda 3. Úmysl. Nehody většinou nemají žádný specifický úmysl způsobit újmu („Nechtěl ho/se zabít, ale stalo se to.“). Vražda už z podstaty své definice zahrnuje toto úmyslné rozhodnutí. u Vražda x dopravní nehoda 4. Sociální deviace. Nehoda považována za „normální“. To vražda je deviace, odchylka od normy, je to nelegální čin. Vražda x dopravní nehoda 5. Sociální dopad. Automobil je pro fungování v naší společnosti téměř nezbytný, je vnímán jako pozitivní a užitečný prostředek v dosahování dalších sociálních cílů. Z tohoto důvodu jsou vozidlo, nehoda i případné následky nehody tolerovány. Vražda je naopak něčím naprosto nepřínosným, odsouzeníhodným, proto jsou značná společenská opatření namířen proti vraždě a nikoliv vůči autonehodám. Pozůstalí mají 3 strategie 1. Snaha nechat zármutek za sebou a pokusit se jít dál, resp. vstříc budoucnosti a znovu žít. 1. („Minulost je ztracená. To co má smysl, je budoucnost.“ „Prostě se to stalo. A co se stalo, nejde odestát. Co naděláme, musíme žít dál…“) Pozůstalí mají 3 strategie 2. Aktivita, neustálá potřeba něco dělat a tím pocity truchlení vytěsnit. Pozůstalí mají 3 strategie 3. Opakované a neustálé připomínání si zesnulého, např. pomocí fotografií, jeho oblíbených věcí, návštěvami hrobu apod. Pomoc pozůstalým Pozůstalí si mohou pomoci sami ◦info o truchlení, ◦příběhy jiných pozůstalých, ◦brožurky, ◦knihy, ◦techniky duševní hygieny Děkuji za pozornost. LITERATURA: KUBÍČKOVÁ, N. Zármutek a pomoc pozůstalým. Praha: ISV nakladatelství, 2001. ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada Publishing, 2011. ŠPATENKOVÁ, N. Poradenství pro pozůstalé. Praha: Grada Publishing, 2013. ŠPATENKOVÁ, N. a kol. O posledních věcech člověka. Vybrané kapitoly z thanatologie. Praha: Galén, 2014. Operátor audio-video záznamu Eva Solanská Cooperátor Naděžda Špatenková 2020