V originále
Uběhlo už téměř čtyřicet let od doby, kdy světlo světa spatřil projekt francouzského historika Pierra Nory. Od té doby se pojem „místo paměti“ stal nedílnou součástí badatelského slovníku napříč obory a pronikl i do oblasti vzdělávání. Nora definoval místo paměti (fyzicky existující i to nehmotné, myšlené) jako prostředek utváření národní identity a sebeuvědomění. Každé „místo paměti“ je tak vlastní pouze určité skupině lidí, určité generaci, etnické skupině apod. Existuje však i nějaká paměť místa? A čím je utvářena? To jsou otázky, kterým se bude příspěvek věnovat. Na příkladu osudů (míst paměti) podhorské obce Ludvíkov (Ludwigsthal) u Vrbna pod Pradědem. Každá generace a každá doba přinášela místu jinou paměť, jiný příběh. Na příkladu Ludvíkova se pokusíme ilustrovat to, jak je utvářena paměť místa, paměť na místo, jak přechází z jedné generace/doby na druhou a jak se naopak ztrácí.
In English
It has been almost forty years since the project of the French historian Pierre Nora came to an existence. Since then, the term "realm of memory" has become an integral part of the research-dictionary across disciplines and has penetrated the field of education. Nora defined the realm of memory (both physically existing and intangible) as a means of forming national identity and self-awareness. Each "realm of memory" is thus owned by a certain group of people, a certain generation, an ethnic group, etc. But is there any memory of the place? And what is it shaped by? These are the questions that the paper will address. On the example of "realms of memory" connected to the village Ludvíkov (Ludwigsthal) near Vrbno pod Pradědem. Each generation and each time brought a different memory, a different story to the place. Using Ludvíkov's example, we will try to illustrate how the memory of place is formed, how it passes from one generation / time to another and how, on the contrary, it is lost.