V originále
Cestování do zahraničí patřilo ve 20. století k charakteristickým projevům společenského života obyvatel Evropy, a tedy i Československa. V předloženém příspěvku se soustřeďujeme na cesty československých občanů do Itálie, zvláště pak do Říma. Jde tedy dobu existence československého státu v letech 1918 – 1992. Jsou odlišeny dvě základní formy cest do Itálie. Je to poutnictví, jednoznačně spjaté s křesťanskou vírou a náboženstvím, jednak běžný turismus orientovaný na rekreaci či poznávání. Rovněž tak je podán přehled o taxativních podmínkách cest určovaný politickou mocí a geopolitickou situací v Evropě a ve světě, je poukázáno na direktivní omezování cest do Itálie v období komunistického systému v Československu. Autoři se zamýšlejí i nad technikou dopravy – železniční, automobilová a autobusová doprava, letecká spojení. Pozornost je věnována i cestovním kancelářím v Československu, které cesty do Itálie organizovaly.
In English
In the 20th century, traveling abroad was one of the characteristic manifestations of the social life of European, and thus also of the Czechoslovak population. In the present study, we focus on the trips of Czechoslovak citizens to Italy, especially to Rome, during the existence of the Czechoslovak state, i.e. in the years 1918–1992. There are two basic forms of travel to Italy. On the one hand, it is pilgrimage, clearly connected with the Christian faith and religion, and on the other hand, ordinary tourism oriented to recreation or sightseeing. An exhaustive overview of the conditions of traveling, determined by political power and the geopolitical situation in Europe and in the world, is also given; the study also points to the directive restriction of travel to Italy during the communist system in Czechoslovakia. The authors also consider transport technology (railway, car and bus transport, air connections). Attention is also paid to travel agen- cies in Czechoslovakia which organized trips to Italy.