V originále
Monografie podává dějiny hudebně-muzeologického myšlení od 18. století do roku 1945, jak se rozvíjelo ve třech v zásadě nezávislých liniích: první reflektovala muzealizaci hudebnin (hudebních textů a textů o hudbě) a souvisela především s rozvojem hudebního dějepisectví; druhá reflektovala muzealizaci hudebních nástrojů a dodnes úzce souvisí s organologií; třetí, nejméně rozvinutá, se zaměřovala na monografická hudební muzea, tj. především na památníky skladatelů.
In English
The monograph presents the history of music-museological thought from the 18th century to 1945, as it developed in three basically independent lines. The first line reflected the musealisation of musicalia (musical texts and texts about music) and was primarily related to the development of music historiography. The second line has reflected the musealisation of musical instruments and is still closely related to organology. The third line, the least developed one, has focused on monographic music museums, i.e. primarily on composer memorials.