V originále
Přísaha sehrávala v městském prostředí od počátku existence institucionálního města u nás důležitou roli jak v oblasti organizace městské komunity, tak obrany hodnot, ze kterých vyrůstala. Instituce přísahy se uplatňovala ve výkonu samosprávy i městského soudnictví a jejím primárním účelem bylo potvrzení adekvátního minulého nebo zajištění žádoucího budoucího jednání jejího nositele. Specifické postavení mezi typy přísah známými ze středoevropského pozdně středověkého a raně novověkého městského prostředí zaujímá tzv. urfrýd, tj. přísaha skládaná trestanci propouštěnými z městského žaláře na svobodu nebo zadrženými ve vyšetřovací vazbě, kteří byli v průběhu soudního procesu osvobozeni. Jejím účelem bylo zabránit pomstě odsouzeného na jeho soudcích i na celé městské obci a jejích představitelích. Způsoby, jakými byla zajišťována efektivita takového prostředku, i sama nutnost jeho uplatnění podle německého badatele Andrease Blauerta, jednoho z právních historiků, kteří tomuto druhu přísahy věnovali pozornost, odráží principy fungování městské samosprávy i celé městské komunity v předmoderní době – zejména v oblasti legitimizace výkonu práva. Na proměnách podoby urfrýdu a jeho užívání pak podle něj můžeme pozorovat postupné směřování k modernímu pojetí vztahu práva a institucí, které jej prosazují a vymáhají. Studie se zaměřuje na texty takových přísah, zaznamenané na stránkách dvou opavských raně novověkých městských knih, a pokouší se je představit v kontextu dosavadního (zejména zahraničního) bádání. Pozornost je věnována přísahám z konce 16. až druhé poloviny 17. století.
Anglicky
From the very beginning of the existence of Central European institutional city an oath played an important role not only in the field of urban administration but also as a tool used to defend the values urban community was based on. The oath found its utilization in the performance of self-government and municipal justice, and its primary purpose was to confirm adequate previous or ensure desirable future behaviour of its bearer. A specific position among the types of oaths known from the Central European late medieval and early modern urban environment belongs to the so-called Urfehde, the oath taken by convicts released from the city jail or detained in pre-trial detention, who were released during the trial. Its purpose was to prevent the convict from taking revenge on his judges and on the entire urban community and its representatives. According to German researcher Andreas Blauert, one of the legal historians who paid attention to this type of oath, the ways in which an effectiveness of such a tool was ensured, as well as the very necessity of its application, reflect the principles of the functioning of urban administration and the entire urban community in pre-modern era - especially in the field of legitimizing the execution of power. According to him, we can observe a gradual trend toward developing a modern relationship between law and the institutions that enforce it in the transformation of the form of Urfehde and the way of its utilization. The study focuses on the texts of such oaths, recorded on the pages of two early modern city books from Opava, and attempts to present them in the context of existing (especially German) research. Attention is paid to the formulas from the late 16th to the second half of the 17th century.