V originále
Pro středověkou společnost představovala hereze, resp. náboženská jinakost, zásadní ohrožení, protože byla považována za ohrožení křesťanské jednoty, jež sehrávala zásadní roli v mysli středověkých lidí. Již od časů svatého Augustina byli kacíři považováni za nepřátele Krista a příslušníky civitatis diaboli stojící v protikladu vůči Augustinově civitatis dei. Ačkoliv hereze doby svatého Augustina se v mnoha ohledech odlišovaly od heretických hnutí pozdního středověku, jeho závěry na toto téma si udržely aktuálnost i na sklonku středověku, kdy byly považovány za základní interpretační východisko. Způsob, jakým sv. Augustin hovořil o manichejcích a dalších tzv. heretických proudech pozdní antiky měl zásadní vliv na tvorbu středověkých kronikářů. Jinakost středověkých heretiků nebyla dokládána pouze jejich odlišnou věroukou, způsobem života či vzorci chování, ale také specifickými popisy jejich umírání. Popisy smrti kacířů ve středověkých kronikách byly často značně symbolické a využívaly či odkazovaly na celou řadu topoi spojených s heretiky ve středověku. Předkládaný příspěvek představí základní topoi a stereotypy spojované s herezí a na konkrétních příkladech z dobových kronik poukáže na narativní strategie středověkých kronikářů s důrazem na popisy umírání a smrti středověkých kacířů.
In English
Heresy, or religious otherness, was a major threat to medieval society because it was seen as a threat to Christian unity, which played a fundamental role in the minds of medieval people. Since the time of St Augustine, heretics were considered enemies of Christ and members of the civitatis diaboli, in opposition to Augustine's civitatis dei. Although the heresies of St. Augustine's time differed in many ways from the heretical movements of the later Middle Ages, his conclusions on the subject retained their relevance even at the end of the Middle Ages, when they were considered a basic interpretive starting point. The way in which St. Augustine spoke of the Manichaeans and other so-called heretical movements of late antiquity had a profound influence on the work of medieval chroniclers. The otherness of medieval heretics was not only evidenced by their different creeds, lifestyles, or patterns of behavior, but also by specific descriptions of their dying. The descriptions of heretics' deaths in medieval chronicles were often highly symbolic and used or referred to a number of topoi associated with heretics in the Middle Ages. This paper will introduce the basic topoi and stereotypes associated with heresy and use specific examples from contemporary chronicles to highlight the narrative strategies of medieval chroniclers, with an emphasis on descriptions of the dying and death of medieval heretics.