V originále
Slovnědruhové kategorie můžeme chápat jako více či méně užitečný nástroj popisu jazyka; nebo je můžeme považovat za výraz imanentních rysů jednotek jazyka a řeči, plynoucí z podstaty jazyka či ze souvztažných kognitivních struktur. Může nám být bližší kreacionistický či evolucionistický pohled na jazyk, což s předchozím může i nemusí souviset. Tak či onak zjišťujeme, že hranice těchto kategorií jsou neostré – a že pozvolnost, mírnost, plynulost kategoriálních přechodů je přirozenému jazyku vlastní. Přednáška nastíní, jak centrum a periferii slovního druhu, a zejména pásma na pomezí více slovních druhů, vnímám jako gramatik a jak leckdy svízelně je prožívám jako lexikograf, obojí zároveň pak jako pedagog.