V originále
Ve vitrážích (filo)logicko-filozofických studií J. Kořenského nacházíme četná odvolání na gnózi, pojem a hutné téma starořeckých škol. Způsob, jakým s ním Kořenský nakládá, přitom v mnohém předjímá reflexe moderních kognitivních věd. Odvozováním gramatických konstruktů ze sémantické báze propracovává fillmorovské myšlení nejen o pádu; vedle toho zkoumá potenciál procesuální gramatiky, to vše v rámcích evropského strukturalismu a expandujících teorií her. Příspěvek je pokusem o nahlédnutí díla Jana Kořenského prizmatem myšlenek Eugena Finka, Gottloba Frega, Ludwiga Wittgensteina, Jana Patočky a Jaroslava Peregrina.