V originále
Studie podává dějiny té linie hudebně-muzeologického myšlení, která se vztahuje k muzealizaci hudebních nástrojů, jak je uskutečňována především v muzeích a jiných sbírkách hudebních nástrojů. Muzealizace hudebních nástrojů je značně starým a univerzálním fenoménem, který ovšem v západním světě v průběhu 19. století nabyl specifické podoby muzeí hudebních nástrojů, coby středisek rodící se organologie. Z kvantitativního hlediska tato linie dodnes představuje hlavní oblast, v níž se rozvíjí hudebně muzeologické myšlení.
In English
Two dominant lines can be recognized in the music-museological thought from the end of the 18th century to the present day. Each of these two lines relates to the musealization of one of the two fundamental types of “musical things”, as well as to the respective types of music-museal institutions. The first line has reflected the musealization of musicalia as musical texts (i.e. textual records of music, texts about music, and texts otherwise connected with the existence of music). In this study, however, we deal with the second line of music-museological thought, the one that reflects musical instruments. The collecting and musealization of musical instruments are old and universal phenomena, which took on the specific form of musical instrument museums in the course of the 19th century. These institutions then became the centres of nascent organology. As an auxiliary science of organology, this intellectual line has been actively developing, and from a quantitative point of view, it represents the main area of music-museological thought.