C 2024

Smrt kacíře. Obraz umírání heretiků ve středověkých narativních pramenech

RADEK, David

Základní údaje

Originální název

Smrt kacíře. Obraz umírání heretiků ve středověkých narativních pramenech

Název česky

Smrt kacíře. Obraz umírání heretiků ve středověkých narativních pramenech

Název anglicky

The death of a heretic. The image of dying heretics in medieval narrative sources

Autoři

RADEK, David (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

1. vyd. Bratislava, Smrť v stredoveku, od s. 279-291, 13 s. 2024

Nakladatel

VEDA vydavaťelstvo SAV, Historický ústav SAV, v. v. i.

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Kapitola resp. kapitoly v odborné knize

Obor

60101 History

Stát vydavatele

Slovensko

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Organizační jednotka

Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě

ISBN

978-80-224-2066-2

Klíčová slova česky

hereze; Slezsko; narativní prameny; ars moriendi;

Klíčová slova anglicky

heresy; Silesia; narrative sources; ars moriendi;

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 25. 11. 2024 10:15, Mgr. David Radek, Ph.D.

Anotace

V originále

Kacířství neboli náboženská jinakost představovala pro středověkou společnost velkou hrozbu, protože byla vnímána jako ohrožení jednoty křesťanů, která hrála v myšlení středověkých lidí zásadní roli. Od dob svatého Augustina byli heretici považováni za nepřátele Krista a příslušníky civitatis diaboli, v protikladu k Augustinově civitatis dei. Ačkoli se hereze doby svatého Augustina v mnohém lišila od heretických hnutí pozdějšího středověku, jeho závěry na toto téma si zachovaly svou aktuálnost i na konci středověku, kdy byly považovány za základní interpretační východisko. Způsob, jakým se svatý Augustin vyjadřoval o manichejcích a dalších tzv. heretických hnutích pozdní antiky, měl hluboký vliv na práci středověkých kronikářů. O jinakosti středověkých heretiků svědčila nejen jejich odlišná vyznání, životní styl či vzorce chování, ale také konkrétní popisy jejich umírání. Popisy smrti kacířů ve středověkých kronikách byly často velmi symbolické a využívaly nebo odkazovaly na řadu topoi, které byly ve středověku s kacíři spojovány. Předkládaný příspěvek se zaměřuje na prameny z prostředí středověkého Slezska a na jejich základě zkoumá, jak se středověké stereotypy spojené s kacířskými hnutími odrážely v narativních strategiích slezských kronikářů, zejména ve vztahu k husitství, které představovalo pro slezskou společnost v pozdním středověku velkou hrozbu. Husitství bylo jednoznačně dominantní herezí, s níž se slezská společnost potýkala, což je dobře patrné z dobových slezských kronik. Předkládaná studie se zaměřuje zejména na otázku, jak středověcí autoři popisovali smrt kacíře. Autorka dochází k závěru, že smrt kacíře byla v narativních pramenech často popisována symbolicky jako „špatná“ smrt a středověcí kronikáři ji záměrně konstruovali v opozici k ideálu ars moriendi.