„Významné jsou jen ojedinělé spisy trestní,“ tak zhodnotil v úvodu k inventáři fondu Úřední soud Vrbno pod Pradědem jeho obsah opavský archivář Jan Haubert. Akta vycházející z činnosti úředního soudu působícího v jednom z nejmenších meziválečných soudních okresů v českých zemích ale nabízí mnohem více než pouhý výčet porušení platných právních norem či pozůstalostních řízení a materiál pro místy úsměvné a místy tragické soudničky ze zapadlého sudetského regionu. Úřední soudy v Říšské župě Sudety navázaly na činnost meziválečných okresních soudů a v systému německé justice představovaly nejnižší instanci trestního soudnictví, do jejíž agendy spadaly méně závažné zločiny, přestupky a přečiny. V soudních spisech zachycené příběhy obyvatel Vrbenska odehrávající se v kulisách všudypřítomného válečného napětí gradujícího v průběhu jara roku 1945 jsou ojedinělou sondou do soukromých životů a struktur myšlení aktérů doby. Můj příspěvek se na příkladu vybraných případů zaměří na sledování vlivu válečných událostí na jejich aktéry i na jimi volené strategie odrážející způsoby recepce reality válečného zázemí a etnicky i politicky rozbouřeného regionu.