J 2025

Humour as a Bourgeois Shibboleth? Humour and Social Boundaries in Schlaraffia Associations, 1859–1939

PELC, Martin

Základní údaje

Originální název

Humour as a Bourgeois Shibboleth? Humour and Social Boundaries in Schlaraffia Associations, 1859–1939

Název česky

Humor jako buržoazní šibolet? Humor a sociální hranice ve spolcích Schlaraffia v letech 1859-1939

Autoři

PELC, Martin (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

Humor. International Journal of Humour Research, 2025, 1613-3722

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

60200 6.2 Languages and Literature

Stát vydavatele

Německo

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Impakt faktor

Impact factor: 1.100 v roce 2024

Organizační jednotka

Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě

UT WoS

001467480500001

Klíčová slova česky

historie; měšťanská kultura; sociální hranice; Schlaraffia; měšťanstvo

Klíčová slova anglicky

history; middle-class culture; social boundary; Schlaraffia; bourgeoisie

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

Návaznosti

GA23-04979S, projekt VaV.
Změněno: 12. 5. 2025 09:30, doc. Mgr. Martin Pelc, Ph.D.

Anotace

V originále

Schlaraffia is the name of still existent male associations cultivating friendship, art and humour while maintaining a peculiar pseudo-medieval ritual. The first society of this name was founded in Prague in 1859. Subsequently, the idea spread throughout the world among German-speaking elites. By 1939, there were over three hundred branches on the territory of 29 present-day states. What started off as a local table society of artists transformed itself into a worldwide network of (upper) middle class elite. This paper shows how humour was instrumentalised as a social boundary, a kind of bourgeois shibboleth to distinguish the exclusive society from the lower middle class, not to say working class. Due to the social transformation of the membership, Schlaraffian humour was civilised, i.e. subdued to middle class morals. Schlaraffia hierarchised humour, defined it as the “highest form of comedy” and counterposed it against the alleged impertinence of the lower classes jest, wit, or prank. Humour as social distinction was associated with specific taste and knowledge needed to decode the (inside) jokes. Apart from being a subtle but effective social boundary, shared taste and knowledge through humour also helped cement the heterogeneous socio-professional groups that made up the bourgeoisie.

Česky

Schlaraffia je název dodnes existujících mužských spolků pěstujících přátelství, umění a humor při zachování zvláštního pseudostředověkého rituálu. První spolek tohoto jména byl založen v Praze v roce 1859. Následně se myšlenka rozšířila do celého světa mezi německy mluvící elity. Do roku 1939 bylo na území 29 dnešních států přes tři sta poboček. To, co začalo jako místní stolní společnost umělců, se proměnilo v celosvětovou síť elit (vyšší) střední třídy. Tento článek ukazuje, jak byl humor instrumentalizován jako sociální bariéra, jakýsi buržoazní šibolet k odlišení exkluzivní společnosti od nižší střední třídy, neřkuli dělnické třídy. V důsledku společenské transformace členstva byl šlarafský humor civilizován, tedy podřízen morálce střední třídy. Schlaraffia hierarchizovala humor, definovala jej jako „nejvyšší formu komedie“ a postavila jej proti údajné drzosti žertů, vtipů či žertů nižších tříd. Humor jako sociální bariéra byl spojen se specifickým vkusem a znalostmi potřebnými k dekódování interních vtipů. Sdílený vkus představoval subtilní, ale účinnou sociální hranici, jež přispívala ke spojení heterogenních socioprofesních skupin moderního měšťanstva.