2025
Humour as a Bourgeois Shibboleth? Humour and Social Boundaries in Schlaraffia Associations, 1859–1939
PELC, MartinZákladní údaje
Originální název
Humour as a Bourgeois Shibboleth? Humour and Social Boundaries in Schlaraffia Associations, 1859–1939
Název česky
Humor jako buržoazní šibolet? Humor a sociální hranice ve spolcích Schlaraffia v letech 1859-1939
Autoři
PELC, Martin (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
Humor. International Journal of Humour Research, 2025, 1613-3722
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60200 6.2 Languages and Literature
Stát vydavatele
Německo
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Impakt faktor
Impact factor: 1.100 v roce 2024
Organizační jednotka
Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
UT WoS
001467480500001
Klíčová slova česky
historie; měšťanská kultura; sociální hranice; Schlaraffia; měšťanstvo
Klíčová slova anglicky
history; middle-class culture; social boundary; Schlaraffia; bourgeoisie
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Návaznosti
GA23-04979S, projekt VaV.
Změněno: 12. 5. 2025 09:30, doc. Mgr. Martin Pelc, Ph.D.
V originále
Schlaraffia is the name of still existent male associations cultivating friendship, art and humour while maintaining a peculiar pseudo-medieval ritual. The first society of this name was founded in Prague in 1859. Subsequently, the idea spread throughout the world among German-speaking elites. By 1939, there were over three hundred branches on the territory of 29 present-day states. What started off as a local table society of artists transformed itself into a worldwide network of (upper) middle class elite. This paper shows how humour was instrumentalised as a social boundary, a kind of bourgeois shibboleth to distinguish the exclusive society from the lower middle class, not to say working class. Due to the social transformation of the membership, Schlaraffian humour was civilised, i.e. subdued to middle class morals. Schlaraffia hierarchised humour, defined it as the “highest form of comedy” and counterposed it against the alleged impertinence of the lower classes jest, wit, or prank. Humour as social distinction was associated with specific taste and knowledge needed to decode the (inside) jokes. Apart from being a subtle but effective social boundary, shared taste and knowledge through humour also helped cement the heterogeneous socio-professional groups that made up the bourgeoisie.
Česky
Schlaraffia je název dodnes existujících mužských spolků pěstujících přátelství, umění a humor při zachování zvláštního pseudostředověkého rituálu. První spolek tohoto jména byl založen v Praze v roce 1859. Následně se myšlenka rozšířila do celého světa mezi německy mluvící elity. Do roku 1939 bylo na území 29 dnešních států přes tři sta poboček. To, co začalo jako místní stolní společnost umělců, se proměnilo v celosvětovou síť elit (vyšší) střední třídy. Tento článek ukazuje, jak byl humor instrumentalizován jako sociální bariéra, jakýsi buržoazní šibolet k odlišení exkluzivní společnosti od nižší střední třídy, neřkuli dělnické třídy. V důsledku společenské transformace členstva byl šlarafský humor civilizován, tedy podřízen morálce střední třídy. Schlaraffia hierarchizovala humor, definovala jej jako „nejvyšší formu komedie“ a postavila jej proti údajné drzosti žertů, vtipů či žertů nižších tříd. Humor jako sociální bariéra byl spojen se specifickým vkusem a znalostmi potřebnými k dekódování interních vtipů. Sdílený vkus představoval subtilní, ale účinnou sociální hranici, jež přispívala ke spojení heterogenních socioprofesních skupin moderního měšťanstva.