Ke spáchání zločinu dochází, když jsou překročeny hranice zákona. Určitý druh kriminálních aktivit ale přímo vyžaduje i překračování hranic geografických – hranic států, okresů, loveckých revírů, obvodů četnických stanic atd. Vedle pašeráctví se taková aktivita vyplácí, a to zejména v dlouhodobém horizontu, i u jiných typů kriminálních deliktů. Zvláště tehdy, pokud je v zájmu delikventa, aby nebyl poznán, když na tom závisí úspěch celé akce. Revíry drobných podvodníčků, šejdířů a zlodějů se tak v dobách absence dnešní efektivní a rychlé komunikace mezi orgány činnými v trestním řízení rozkládaly na poměrně rozsáhlých územích. Paradoxem je, že právě z důvodu neúspěchu, dopadení a potrestání se nám dnes díky písemným pramenům daří obrysy těchto rajonů a šíři aktivit některých notorických kriminálních živlů sledovat. Příspěvek se zaměřil konkrétně na dva takové, jejichž životy a kariéry byly spjaty s regionem severní Moravy a Slezska a zásadním způsobem také s obcí Ludvíkov (něm. Ludwigsthal) u Vrbna pod Pradědem. Jeden z nich se zde narodil, druhý zde byl po měsících úspěšného unikání ruce zákona nakonec dopaden. Na příkladu dvou lidských osudů, které příspěvek sledoval zejména prostřednictvím vybraných pramenů soudní provenience, se tato drobná sonda do kriminality regionu v první polovině 20. století pokusila poukázat na některé specifické fenomény – pestrou škálu pramenného materiálu pro sledování kriminality v první polovině 20. století, mobilitu kriminálních živlů v tomto období a možnosti, jak ji sledovat, otázku působení prožitku velké války a sledování jejích důsledků na životech válečných veteránů i společnosti, do které se vraceli, a v neposlední řadě také fenomén fascinace společensky zavrženíhodným jednáním, která se projevovala v námětech oblíbených rubrik na stránkách regionálního tisku.