Marek Pražák je umělec vizionářského typu. Pracuje s tématem kultivace vnitřního a vnějšího prostoru a zároveň s motivem jeho narušení; ve smyslu narušení konvenčního vnímání, zautomatizovaného a vyprázdněného toku informací. Jsem tady, dýchám, vidím… Je to, co vidím, pravdivé? Nezdá se mi to? Je na fotografii zobrazeno to, co předpokládám? Je záměrem onoho monumentálního sochařského díla to, co mě napadlo na první dobrou, nebo je vše jinak? Aby bylo možné prostor vnější či vnitřní kultivovat, je třeba jej nejprve pozorovat. Bez rozptýlení, na chvíli se zastavit, dovolit si okamžiky bez rychlé vizuální stimulace, snad i nudy. Vidím opravdu to, co vidím? Nebo vidím, co chci vidět? A pokud vidím to, co vidět chci, co o mně tato freudovská interpretace vypovídá? Manipulace fotografického obrazu je stará jako médium samo. Kolik lidí uvěřilo na počátku dvacátého století dvojexpozičnímu triku spiritistické fotografie! Přitom „výroba“ fotografií duchů či víl nemá daleko k dnešním experimentům s umělou inteligencí, přestože je dělí propast digitalizace. Paranormální aktivity údajně signál mobilních telefonů ruší, televize však nikoli. Výstava Marka Pražáka je rozkročena právě mezi spiritistickou fotografií a AI, jejím médiem je digitální fotografie a televizní obraz. V případě série Zvuky (2001) jde o manipulaci a apropriaci televizního obrazu (filmový negativ je snímaný digitální kamerou a počítačově zpracován). Cyklus Každý prostor má svou píseň (2006) si pohrává s podobností dvou geograficky a kulturně vzdálených lokalit, které přesto vykazují překvapivé podobnosti: Jeremenko (část Ostravy) a newyorská čtvrť Harlem. Nabízí se otázka: „Jsem v New Yorku jako v Ostravě, či v Ostravě jako v New Yorku?“ V cyklu dominují fotografie mostů, mosty vnitřní i vnější jsou dalším z oblíbených Pražákových témat. Mosty přibližují i oddalují, propojují i rozdělují. I samotné umělecké dílo funguje jako metaforický most. Marek Pražák je díky bohatým zkušenostem z nejrůznějších sfér umění (monumentální plastika, malba, fotografie, kresba, užitý design, televizní tvorba, divadlo, hudba, performance) vlastně živoucím mostem. V jeho profesním i soukromém životě umělecké a technické dovednosti konstantně fúzují s živelnou intuitivní imaginací a spiritualitou, která je přes všechnu rozmanitost Markovy tvorby zastřešujícím prvkem i základním stavebním kamenem jeho vidění světa a působení v něm. Jsem tady, dýchám, vidím... Vernisáž 10.11. 2025 v 17h, performance Marek Pražák Výstava potrvá do 24.11. 2025