V originále
V tomto příspěvku se pokusím předběžně nastínit, jak lze rozumět Janáčkově klavírní miniatuře (původně určené pro harmonium) Sýček neodletěl coby mistrovskému hudebnímu dílu v oblasti emoční expresivity. Konkrétně se pokusím tuto skladbičku interpretovat jako expresi emoční ambivalence spojené se vzpomínáním; klíčové jsou pro mě momenty úzkostné a neurotické (obsedantního a kompulzivního rázu) a jejich relativizace či „přehodnocování“. Východiskem tohoto pochopení budou tři faktory. Zaprvé, Janáček v této skladbě zřejmě poprvé důsledně, ba radikálně uplatňuje princip, který Štědroň a další janáčkovští teoretikové od šedesátých let nazývají „montáží“, a to jak ve smyslu montáže vertikální, tak – ještě významněji – na úrovni horizontální. Zadruhé vezmu vážně název skladby. A za třetí budu za základní východisko interpretace považovat několik málo útržkovitých autorových vyjádření k této skladbě i k (v průběhu let se různě proměňujícímu) cyklu Po zarostlém chodníčku, jehož je součástí.
Anglicky
In this paper, I offer a preliminary exploration of Janáček’s piano miniature (originally composed for harmonium) Sýček neodletěl (The Barn Owl Has Not Flown Away) as a masterful example of musical emotional expressivity. More specifically, I propose to interpret this brief piece as an expression of the emotional ambivalence associated with remembering. Of particular importance to my reading are anxious and neurotic elements, especially those of an obsessive-compulsive character, together with their subsequent relativisation or “re-evaluation.” This interpretation is grounded in three main considerations. First, in this work Janáček appears, for the first time, to apply consistently and indeed radically the principle that Štědroň and other Janáček scholars since the 1960s have termed “montage,” both in the sense of vertical montage and, even more significantly, at the level of horizontal montage. Second, I take the title of the piece seriously as an interpretative clue. Third, I regard as fundamental to the interpretation several fragmentary statements by the composer concerning both this particular work and the cycle Pozarotslém chodníčku (On an Overgrown Path), of which it forms a part and whose conception evolved considerably over the years.