3.6 Slova jednoznačná a mnohoznačná, polysémická Podle „počtu významů“ klasifikujeme slova jako: a) Slova jednovýznamová (jednoznačná) Zbyněk Holub - Lexikologie 27 Slova nesoucí jen jeden slovní význam jsou méně početná než slova mnohovýznamová a až na malé výjimky neoznačují jen jeden denotát (např. zeměkoule), ale jednu třídu denotátů. Jednoznačnost je typická pro odborné termíny, které jsou jednoznačné buď absolutně, např. dusičnan, pestík, přívlastek, nebo v rámci jednoho oboru, např. kalich, kmen apod. Do této kategorie slov patří také vlastní jména osobní a jména zvířat (Jan, Věra, pes Alík, kůň Šemík), protože pojmenovávají pouze jedinečné osoby nebo zvířecí bytosti. Zeměpisné názvy typu Ostrava, Lysá hora se za jednoznačné považují tehdy, označují-li pouze jednu skutečnost (horu, město, oblast). V ostatních případech se o slova jednoznačná nejedná, např. u jmen Morava, Jihlava. Jednoznačná slova, která nejsou odbornými termíny ani vlastními jmény, se vyskytují jen ojediněle, např. koloběžka, květináč, lustr, často se také jedná o cizí reálie: iglú, kriket. b) Slova mnohovýznamová (mnohoznačná, polysémní) Slova mnohoznačná jsou slova nesoucí více než jeden význam. Podstatou jejich existence v jazyce je sémantické tvoření pojmenování, kdy nový význam vzniká přenesením pojmenování (slova) z jednoho denotátu (skutečnosti) na označení jiného denotátu. Původní význam pak označujeme jako přímý, nový jako přenesený. O který význam se jedná, poznáme snadno z kontextu, pak nenastávají problémy s jeho rozlišením (dále LEX-OU). 3.7 Další vztahy slov ve slovní zásobě 3.7.1 HYPERONYMA A HYPONYMA Hyperonyma jsou slova významově nadřazená, hyponyma jsou slova významově podřazená a kohyponyma jsou slova stejné významové úrovně. Například slovo nábytek je hyperonymem ve vztahu ke slovům stůl, postel, židle. Tato jsou pak hyponymy ve vztahu ke slovu nábytek, navzájem k sobě jsou to kohyponyma. 3.7.2 HOMONYMA A POLYSÉMIE Ve slovní zásobě existují případy, kdy se stejná výrazová (psaná i mluvená) forma vztahuje ke dvěma nebo více denotátům. Tato skutečnost může mít v zásadě dvě příčiny: Slovo (pojmenování) bylo přeneseno z jedné skutečnosti na jinou a vzniklo tak slovo mnohoznačné (polysémní), např. ucho – sluchový orgán po stranách hlavy – ucho na hrnci – ucho na tašce apod. Formy patří dvěma různým slovům, která nemají navzájem nic společného. Pak jde o homonyma, např. stopka – část rostliny – dopravní značka. Problematika významu a smyslu lexikální jednotky 28 Homonyma jsou slova se stejnou formou grafickou i zvukovou, ale různým významem, shoda v jejich formě je náhodná, významy se u nich nedají odvodit jeden z druhého. Rozlišujeme několik typů homonym: Podle původu: homonyma čistě lexikální, kdy je shoda náhodná (např. kolej – stopa kola – ubytovna, vlna – na hladině vody – ovčí srst); homonyma slovotvorná, tvořená homonymním formantem (např. vinice – místo, kde se pěstuje vinná réva – žena, která se provinila); homonyma slovnědruhová (např. během – substantivum – předložka, večer – subst. – příslovce, vedle – příslovce – předložka, vedoucí – adjektivum – substantivum). Podle rozsahu: homonyma úplná, která se shodují ve všech tvarech (např. zámek – budova – zařízení na dveřích, stopka – část rostliny – dopravní značka – část sklenice); homonyma částečná, vyskytující se u maskulin životných a neživotných, která se v některých tvarech liší (jednou lexií: los – zvíře – tiket, rys – zvíře – tah ve tváři – výkres). Pokud se substantiva shodují jen v některých tvarech, jedná se o tzv. homoformy, např. holení (1.sg. slova holení – 7.sg. slova holeň). Homoformy se mohou objevovat i mezi slovními druhy, např. tři (číslovka – sloveso), ženou (sloveso – 7.sg. slova žena). Dále se můžeme setkat s tzv. nepravými homonymy, kterými mohou být: homofony, tj. slova se stejnou formou zvukovou, ale odlišnou grafickou, např. mýt – mít, být – bít (ve spisovné výslovnosti), vézt – vést, led – let, vez – ves, lez - les; homografy, které mají stejnou formu grafickou a odlišným významem (někdy i zvukovou, ovšem mnohdy jen po stránce přízvuku nebo intonace, např. vezme – 1.pl. rozkazovacího způsobu slovesa vézt a 3.sg. oznamovacího způsobu slovesa vzít) mezislovní homonyma, např. za pět – zapět, má ti – máti, do hry – dohry apod. Paronyma jsou slova ne zcela shodná, ale lišící se jen některým rysem, např. délkou samohlásky (dal – dál, řad – řád, vina – vína, soli – solí), a v nedbalé výslovnosti nebo při ztížených akustických podmínkách mohou být považována za homonyma. Zbyněk Holub - Lexikologie 29 3.7.3 SYNONYMA Se synonymy se v jazyce setkáváme tehdy, když pro jednu skutečnost existuje více pojmenování. Průkazným znakem synonym je možnost jejich vzájemné výměny a vždy platí, že synonyma patří k jednomu slovnímu druhu. Za synonyma se ovšem nepovažují např. hláskové varianty slov (polévka – polívka) nebo rodové varianty (brambor – brambora). Podle typu rozlišujeme: Úplná synonyma, která jsou shodná v denotaci (základním slovním významu), konotaci (spoluvýznamu) i distribuci (rozsahu užívání ve všech kontextech). Je jich relativně málo a patří sem např. dvojice: • slov domácích (kaluž – louže, děvče – dívka, hezký – pěkný); • domácích a cizích termínů (mluvnice – gramatika, skladba – syntax, nerost – minerál); popř. kalků (doslovných překladů) typu dvojhláska – diftong, životopis – biografie Částečná synonyma, která můžeme rozdělit na 3 typy: • synonyma stylistická s různými stylistickými příznaky, např. dvojice slov měsíc a luna, trápit se a rmoutit se, skupina slov moc – hodně – mnoho – převelice apod.; • synonyma expresívní, kdy jedním členem dvojice je slovo neutrální a druhé má citový příznak, kladný nebo záporný: ruka – pacička, ústa – pusinka, pít – bumbat, dům – barák, jíst – cpát se, pít – chlastat, patří sem i eufemismy, tj. slova zjemňující (obézní – korpulentní, plnoštíhlá, při těle), a naopak dysfemismy (obézní – tlustá, bachratá); • synonyma dobová, kdy slova neutrální, současná, jsou synonymní se slovy zastaralými, knižními, např. protože – neboť, nechat – zůstavit. Synonyma strukturní spočívají v možnosti vzájemné synonymity pojmenování jak jednoslovných, tak víceslovných: • jednoslovná synonyma mohou být např. bída – nouze, pěkný – hezký; • víceslovná, souslovná synonyma mohou být povahy slovesné (milovat – mít rád) i jmenné (dálkař – skokan do dálky), mohou být synonymní i se složeninami, nejčastěji přejatými (tělesný strážce – bodyguard, přesilová hra – powerplay); • frazeologická synonyma jsou obvykle tvořena ekvivalenty ustálených spojení, např. výjimka – bílá vrána, utéci – vzít nohy na ramena, zchudnout – přijít na mizinu (srov. též výklad k frazeologii). Problematika významu a smyslu lexikální jednotky 30 Přechodové typy, u nichž se vlastně v pravém slova smyslu o synonymii nejedná (na sledovaném území se více pojmenování paralelně neužívá; v povědomí mluvčích obvykle existuje pouze jediné). Jedná se o konkurenci slov spisovných (popř. „běžně mluvených“) a slov: • nářečních nebo slangových. Mluvíme potom o tzv. tautonymech (chlapec – ogar – synek, pětka – bomba); • českých a cizích. Označujeme je jako synonyma mezijazyková, tedy jako tzv. ekvivalenty (vlak – train). 3.7.4 ANTONYMA Jedná se o pojmenování s opačným, protikladným významem. V antonymním vztahu mohou být vždy pouze dvojice slov, která stojí na opačných pólech významu. Jedno slovo však může mít jak antonymum jedno, tak více antonym, která jsou pak vzájemně synonymní (např. bohatství – chudoba / bída / nouze). Většina slov v české slovní zásobě své antonymum nemá, např. tužka, auto, sklenice apod. Slova mnohovýznamová mohou mít v různých významech různá antonyma: pravá ruka – levá ruka; pravé jméno – falešné jméno; pravý důvod – nepravý důvod; pravé zlato – kočičí zlato. Antonyma dělíme na: • lexikální, která jsou tvořena slovy nepříbuznými, neplatí mezi nimi vztah odvozování, motivace (den – noc, dlouhý – krátký, pravda – lež); • slovotvorná antonyma jsou tvořena slovy příbuznými, odvozenými a složeninami: Antonyma tvořená předponami Antonyma s předponou ne- nejčastěji vyjadřují prostou negaci (voják – nevoják, kuřák – nekuřák, vědět – nevědět, stát – nestát, volat – nevolat). Antonyma s předponou ni- se vyskytují u některých zájmen a zájmenných příslovcí (někdo – nikdo, něco – nic, něčí – ničí, někde – nikde, někdy – nikdy, nějak – nijak). Antonyma s předponou bez- vyjadřují nedostatek nějaké vlastnosti (cenný – bezcenný, charakterní – bezcharakterní). V těchto případech někdy pozitivní člen neexistuje a bývá nahrazen opisem (mající hlas – bezhlasý, mající moc – bezmocný), nebo tyto výrazy mají svá lexikální antonyma (bezradný – jistý / sebejistý / šikovný). Antonyma s předponou proti – nejsou tak častá, patří sem např. dvojice jed – protijed,strana – protistrana, hráč – protihráč. Zbyněk Holub - Lexikologie 31 Antonyma s cizími předponami – např. a-/an-: typický – atypický, morální – amorální, organický – anorganický; i-/in-: racionální – iracionální, tranzitivní – intranzitivní; anti-: feministický – antifeministický; kontra-: špionáž – kontrašpionáž. Předpony se vzájemným antonymickým významem obvykle vyjadřují opačný směr (východ – západ, zahrabat – vyhrabat, svázat – rozvázat, nadzemní – podzemní apod.). Antonymní složeniny U složenin je antonymita vždy odvozená, protikladné jsou první části složenin, např. pravotočivý – levotočivý, velkoobchod – maloobchod, slaboproud – silnoproud. Souslovná antonyma V případě antonym souslovných jsou protikladná buď celá sousloví navzájem (bílé víno – červené víno, bílá káva – černá káva), nebo slovo a sousloví (mít rád – nenávidět). Antonymy mohou být i frazeologismy (zůstat – vzít do zaječích, bdít – tlouct špačky). KORESPONDENČNÍ ÚKOLY V následujících přehledech i v tabulce doplňte přehled lexikálně sémantických charakteristik (porovnejte s LEX-OU a doplňte další klasifikaci; např. podle M. Čejky: 1992, s. 12-31): 3/2 ... zařaďte příklady správně k termínům (k odborným pojmenováním): - typy pojmenování: hyperonyma, hyponyma, kohyponyma, paronyma, mnohoznačná (polysémní) pojmenování, kalky, tautonyma, synonymické (mezijazykové) ekvivalenty - příklady: dal – dál, řad – řád, vina – vína, soli – solí /hruška – jablko – švestka /dvojhláska – diftong, životopis – biografie /mrkev – celer – ředkvička /chlapec – ogar – synek, pětka – bomba /vlak – train /oko, koza, půda /ovoce, zelenina /hruška, mrkev 3/3 ... přiřaďte správně příklady k typům homonym v následující tabulce: - příklady pojmenování: vlna – na hladině vody – ovčí srst); vinice – místo, kde se pěstuje vinná réva – žena, která se provinila; kolej – stopa kola, popř. typ zpevnění dopravní cesty (např. kolejnicemi) - studentská ubytovna, los – zvíře – tiket, rys – zvíře – tah ve tváři – výkres; holení (1. sg. slova holení – 7. sg. slova holeň), tři (číslovka – sloveso), ženou (sloveso – 7. sg. slova žena); mýt – mít, být – bít (ve spisovné výslovnosti), vézt – vést, led – let, vez – ves, lez – les; vezme – 1. pl. rozkazovacího způsobu slovesa vézt a 3. sg. oznamovacího způsobu slovesa vzít; Problematika významu a smyslu lexikální jednotky 32 za pět – zapět, má ti – máti, do hry – dohry během – substantivum – předložka, večer – subst. – příslovce, vedle – příslovce – předložka, vedoucí – adjektivum – substantivum; zámek – budova – zařízení na dveřích, stopka – část rostliny – dopravní značka – část sklenice 3/4 Doplňte příklady do tabulky přehledné klasifikace homonym: Podle základní charakteristiky homonym Dílčí dělení Příklady podle roviny jazyka čistě lexikální slovotvorná slovnědruhová podle rozsahu Úplná Částečná podle formálního typu homoformy nepravá homonyma: Homofony Homografy mezislovní homonyma 3/5 ... Doplňte do následujících tabulek příklady synonymických a antonymických pojmenování: - příklady: - /ruka – pacička, ústa – pusinka, pít – bumbat, dům – barák, jíst – cpát se, pít – chlastat - /dálkař – skokan do dálky - /tělesný strážce – bodyguard, přesilová hra – powerplay - /hezký – pěkný - /něčí – ničí, někde – nikde, někdy – nikdy, nějak – nijak - /dvojhláska – diftong, životopis – biografie Zbyněk Holub - Lexikologie 33 - /mluvnice – gramatika, skladba – syntax, nerost – minerál/ pravé jméno – falešné jméno; pravé zlato – kočičí zlato - /cenný – bezcenný, charakterní – bezcharakterní; mající hlas – bezhlasý - /feministický – antifeministický - /pravá ruka – levá ruka - /den – noc, dlouhý – krátký, pravda – lež - /východ – západ, zahrabat – vyhrabat, svázat – rozvázat, nadzemní – podzemní - /organický – anorganický - /racionální – iracionální, tranzitivní – intranzitivní - /mající moc – bezmocný; bezradný – jistý, sebejistý, šikovný - /typický – atypický, morální – amorální - /kaluž – louže, děvče – dívka - /výjimka – bílá vrána, utéci – vzít nohy na ramena, zchudnout – přijít na mizinu - /měsíc a luna, trápit se a rmoutit se, moc – hodně – mnoho – převelice - /obézní – korpulentní, plnoštíhlá, při těle - /obézní – tlustá, bachratá - /protože – neboť, nechat – zůstavit - /bída – nouze, pěkný – hezký - /milovat – mít rád voják – nevoják, kuřák – nekuřák - /pravý důvod – nepravý důvod - /vědět – nevědět, stát – nestát - /jed – protijed, strana – protistrana - /špionáž – kontrašpionáž - /hráč – protihráč - /volat – nevolat - /bohatství – chudoba, bída, nouze - /někdo – nikdo, něco – nic - /bílé víno – červené víno, bílá káva – černá káva - /mít rád – nenávidět - /pravotočivý – levotočivý, velkoobchod – maloobchod, slaboproud – silnoproud - /zůstat – vzít do zaječích, bdít – tlouct špačky Problematika významu a smyslu lexikální jednotky 34 3/6 Doplňte do tabulky příklady ke klasifikaci synonym: Základní charakteristika synonym Dílčí klasifikace: Upřesnění: Příklady: Úplná Částečná Stylistická Expresívní S citovým kladným příznakem Se záporným citovým příznakem Eufemismy Dysfemismy Dobová Strukturní Jednoslovná Víceslovná (souslovná) Frazeologická Zbyněk Holub - Lexikologie 35 PRO ZÁJEMCE Základní charakteristika antonym Dílčí klasifikace Příklady Lexikální Slovotvorná Předponová Složeniny Souslovná Příklady a část pro zájemce Pokud hovoříme o sémantice obecně, můžeme tuto vědu definovat různě. Obvykle je ale chápána jako ▪ nauka o významech (Michel Bréal, 1904)...protiklad k fonetice (nauce o hláskách) ▪ nauka o vztazích mezi významy a tím, co označují (Rudolf Carnap) - vedle pragmatiky (vztah mezi výrazy a těmi, kdo jich užívají) a syntaxe (vztah mezi výrazy) Podle J. J. Katze (US jazykovědce) je cílem sémantické teorie vysvětlit pojmy: 1. v těsném spojení s významem: - synonymie („stejnost“, spíše ale výrazná blízkost významů), sémantická podobnost a rozdílnost (tj. významů), antonymie (protikladnost), superordinace (hierarchie, zde např. nadřazenost významů), smysluplnost a sémantická anomálie (přítomnost – nepřítomnost významu), víceznačnost (přítomnost vícera významů), redundance („stejnost“, identičnost významu části celku s celkem), 2. ve vztahu k pravdivosti pojmenování: - výslovně: - sémantická pravdivost (analytičnost) – nepravdivost (kontradikce), sémanticky nedeterminovaná pravdivost a nepravdivost, - zprostředkovaně: Problematika významu a smyslu lexikální jednotky 36 - inkonzistence (nemožnost být pravdivým; věty Pepa je černoch a Pepa je běloch jsou inkonzistentní, jejich konjunkce je sémanticky nepravdivá), vyplývání (zachování pravdivosti; A => B, jestliže pravdivost A nutně znamená i pravdivost B), presupozice (nějakého výroku: to, co vyplývá z daného výroku i z jeho negace: výrok Francouzský král existuje je presupozicí výroku Francouzský král je holohlavý i výroku Francouzský král není holohlavý), 3. formou odpovědi na otázku (sémantiku nelze omezit na užívání vět v oznamovacím způsobu; v případě hodnocení slovní zásoby však máme situaci zjednodušenou): možná odpověď na otázku, sebezodpovídající otázka Naším základním úkolem při vyjasňování předmětu sémantiky je tedy upřesnit podstatu významu a vyjasnit si otázku pravdivosti (Peregrin 2003, s. 1-3). Význam slova je jeho používání v jazyce (Wittgenstein), popř. množina jazykových funkcí, které toto slovo plní ve výpovědích. (- z lingvistického hlediska: Čejka 1992, s. 12). SAMOSTATNÝ ÚKOL kontrolní ... 3/7 Přechodové typy sémanticky „blízkých“ pojmenování („na hranici synonymie“) nechápeme (jak bylo výše zmíněno) v pravém slova smyslu jako synonyma. Uveďte, o jaké případy se u takovéhoto pojetí synonymie rozhodně nejedná: o homoformii a paronymii, tedy o slova ne zcela shodná (lišící se jen některým rysem) o pojmenování nářeční nebo o sociolektismy, tedy o tautonymii o konkurenci slov českých a cizojazyčných, tedy o tzv. ekvivalenty ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 3/8 Někdy v souvislosti se synonymií hovoříme i o slovech blízkoznačných. O jaká pojmenování se v takovém případě jedná? S jakou výše zmíněnou skupinou tato pojmenování souvisejí? Zbyněk Holub - Lexikologie 37 SHRNUTÍ KAPITOLY Seznámili jsme se s charakteristickými stránkami významu, s povahou sémantického vývoje a s významem lexikálních jednotek (lexikálním a gramatickým). Nocionální a pragmatickou složku významu, výklad významu (s ohledem na slova autosémantická a synsémantická) a typy významu (základní a asociativní složky: afektivní /emotivní, souvýskytová /syntagmatická, kolokativní, reflektovaně sdružená, polysémie) jsme odlišili s odkazem na tzv. diferenčního trojúhelník. Odlišili jsme význam a referenci, denotaci a konotaci, význam a smysl (z hlediska intenze a extenze pojmů). Upozornili jsme rovněž na souhrn vztahů mezi lexikálními jednotkami (po stránce formální i obsahové na odlišení homonymie a polysémie, hyper-/ hypo-/ kohyponymie, paronymie a synonymie, tautonymie a ekvivalence, antonymie). DALŠÍ ZDROJE ČEJKA, M. Česká lexikologie a lexikografie. Masarykova univerzita, Brno 1992. ENCYKLOPEDICKÝ slovník češtiny. (Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. eds.). Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002 ESČ FILIPEC, Josef - ČERMÁK, František: Česká lexikologie. Praha: Academia 1985. HAUSER, Přemysl: Nauka o slovní zásobě. Praha: SPN 1980. KOŤÁTKO, Petr: Význam a komunikace. Praha: Filosofia 1998. MANUÁL LEXIKOGRAFIE (Čermák, F., Blatná, R. et al./ eds.). Jinočany: H&H, 1995. PEREGRIN, Jaroslav: Úvod do teoretické sémantiky. Principy formálního modelování významu. Praha: UK 1998. PEREGRIN, Jaroslav: Význam a struktura. Praha: Oikumené 1999 PŘÍRUČNÍ mluvnice češtiny. 2.vyd. Praha, Lidové noviny (např. 1996). Oddíl Lexikologie (autorka Z. Hladká).... např. s. 65 – 108. Tálská, Ivana: Čeština po síti. Ostravská univerzita v Ostravě 2010; http://eridanus.cz/id32402/jazyk/jazyky/indoevropske(1_jazyky/slovanske(1_jazyky/c(2es(2tina/ (LEX-OU)