6 SLOVNÍ ZÁSOBA, JEJÍ ČLENĚNÍ, VRSTVY VE SLOVNÍ

ZÁSOBĚ A SYSTÉM

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY

o Stratifikace, centrum a periferie, aktivní a pasivní slovní zásoba

o Systémovost ve slovní zásobě (teorie lexikálního pole, tezaurus)

o Proměny slovní zásoby

o Změny ve slovní zásobě a její obohacování.

1. Další vztahy lexikálních jednotek. Obrazná vyjádření - metafora, metonymie,

synekdocha. Expresivita slov, typy expresivity a způsoby jejího vyjadřován

2. Způsoby doplňování slovní zásoby a „vznik slov“:odvozování, kombinované

postupy, přejímání.

CÍLE KAPITOLY

Text seznamuje čtenáře se stratifikací slovní zásoby, s možnostmi odlišení centra a periferie,

s jejím systémem (ve vztahu k postavení jednotek aktivních a pasivních, obohacování a doplňování).

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Stratifikace, centrum a periferie, slovní zásoba aktivní a pasivní, proměny a obohacování

lexikonu, systém a lexikální pole, tezaurus. Metafora, metonymie, apelativizace, synekdocha,

expresivita, derivace (sufix – prefix – afix), disimilace, vliv kompozice. Kombinace, přejímání.

6.1 Stratifikace slovní zásoby

Celkový počet slov v české slovní zásobě není snadné v současné době určit. Tradiční údaj

uvádějící rozsah slovní zásoby v počtu asi 250.000 slov, založený na počtu hesel devítisvazkového

Příručního slovníku jazyka českého, který vycházel v letech 1935–57, je dnes již poněkud

Zbyněk Holub - Lexikologie

54

zastaralý. Především je nutné brát v úvahu neustálou potřebu pojmenovávání nových skutečností,

vyplývajících z rozvoje lidského poznání. Mimo to neustále dochází k přejímání pojmenování

z cizích jazyků. Tato slova postupně procházejí procesem formální adaptace a stávají se

zdrojem rozšiřování české slovní zásoby. Z dalších slovníků, o něž se posuzování české slovní

zásoby může opírat, lze jmenovat např. čtyřsvazkový Slovník spisovného jazyka českého (1989,

193.000 hesel) a Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (jednosvazkový, 2.vyd. 1994,

50.000 hesel). Překladové dvojjazyčné slovníky mívají podle typu vydání obvykle 100–200 tis.

hesel (LEX-OU).

6.2 Vrstva slov patřících k nespisovným útvarům národního jazyka

Z hlediska geografického rozdělení užívání jednotlivých slov rozlišujeme:

a) Slova oblastní (regionalismy), kam patří tzv. čechismy, tedy slova užívaná častěji na

území Čech (špitat, umolousaný, tlusté ponožky, truhlář, přišel dlouho = pozdě) a moravismy

užívané na Moravě a ve Slezsku (hody = posvícení, zatmět = zdržet se do setmění,

hrubé ponožky, stolař, haluz, zavazet, dědina, duchna, sdělat = sundat).

b) Dialektismy – slova nářeční, s nimiž se mimo ohraničená území, kde jsou ještě dnes

užívána jako běžné komunikační prostředky, můžeme setkat jako s charakterizačními

prostředky v uměleckém stylu. Nejčastěji jsou to tzv. etnografické (specifické) dialektismy,

tj. výrazy spjaté se životem a zvyklostmi v určité oblasti (např. části oděvu –

kordule, kacabajka, věci z domácnosti – almara, truhla, jídlo – kyselica, škubánky

apod.).

c) Výrazy z obecné češtiny (významem i geografickým rozšířením nejrozsáhlejšího českého

interdialektu). Patří sem např. výrazy typu rejžák, vejšlap, slejvák, vejtaha, kytka,

strejda, kouknout, baštit, bašta, zdejchnout se, šraňky, štace, švindl apod.

d) Profesionalismy, slangismy a argotismy – výrazy patřící do tzv. SOCIOLEKTŮ.

Představují nespisovnou vrstvu lexikálních prostředků charakteristických pro vyjadřování

určitých sociálních, profesionálních nebo zájmových skupin lidí. Patří sem:

o profesionalismy, u nichž se především projevuje snaha o úspornost, krátkost

výrazových prostředků, někdy také citové zaujetí, lpění na tradici určité profese

a vyjádření příslušnosti k prostředí. Profesionalismy mají povahu nespisovných

pracovních odborných termínů a nemívají expresívní charakter. Příklady

z lékařského profesního slangu: penoš (penicilín), chorobák (chorobopis),

jipka (jednotka intenzívní pomoci). Některé profesní slangy mají mnoho

slov cizího původu, zvláště německého (např. v hornictví – cimrování = vydřevování,

helfr = pomocník, folovač = nakladač);

Slovní zásoba, její členění, vrstvy ve slovní zásobě a systém

55

o slangismy, tj. lexikální a frazeologické prostředky typické pro zájmové skupiny

lidí (slang sportovní, rybářský, trampský apod.) a dočasná společenství

společensko-pracovní (slang studentský, vojenský apod.). Slangy se vyznačují

především expresivitou, metaforičností a variabilitou, jejich podstatou je často

jazyková hra. Příklady některých slangismů: sportovní – blafák, pecka, plichta,

kiks, lajna, velké vápno; vojenský – lampasák, bažant, kvér; studentský – vízo,

flek, sardel, šerif;

o argotismy jsou výrazy užívané v mluvě příslušníků společenského podsvětí,

které se vyznačují hlavně snahou o utajení významu slov pro ostatní vrstvy

společnosti. Příklady: šplíchačka, stříkačka, chlupatej, dávat bacha, být

v chládku, prachy, fízl, flojd, mukl.

ŘEŠENÁ ÚLOHA

Úkol 6/1

Vyhledejte slangové výrazy v textu

K babičce jsme jeli elektrikou až na konečnou. Kajsyk jsem si zapomněl tašku. Nešel do

školy, bo se mu nechtělo. Podej mi ten mikrák Heleno! Anglinu jsem se k matuře neučil, ale na

potítku jsem se pak hodně zapotil. Viděli jsme dneska Frantu balit špeka. Polož to kladivo na

ponk a už na nic nesahej. Náš nový ajťák je frajer, opravil mi komp za půl hodiny a nic za to

nechtěl.

6.3 Vrstvy slov podle slohových příznaků

a. Slova hovorová – jejich užití je zpravidla omezeno na mluvené projevy, mohou být

spisovná a nespisovná, ovšem hranice v rámci tohoto členění nejsou ostré a vývoj neustále

postupuje ve směru od nespisovnosti ke spisovnosti. Příklady: činžák, věžák, chalupář,

senzační, fešák, lump, metrák, gumáky, trpajzlík. Často se zde projevuje i tzv.

univerbizace, tj. tvoření spisovných i nespisovných jednoslovných výrazů z víceslovných

pojmenování, např. Václavák, záchranka, baloňák. Slova hovorová jsou také často

expresívní (průšvih, nátřesk, piplačka, fajnovka, doják, binec, rambajz).

b. Slova knižní, jejichž užití se neomezuje jen na texty literární, ale i psané projevy oficiálního

charakteru a mluvené projevy pronášené při slavnostních příležitostech, např.

odvětit, arci, záhy, plémě, rámě.

Zbyněk Holub - Lexikologie

56

c. Odborné názvy, termíny tvoří terminologie vědních oborů a dalších odvětví lidské

činnosti. Pro všechny termíny platí, že by měly být:

o jednoznačné, a to buď absolutně, nejen v rámci jedné terminologie, např. příslovce,

sloveso, pestík, dusičnan, nebo alespoň v daném oboru, např. spojka,

spona, kořen apod.,

o přesné, tj. musí vystihovat přesně danou skutečnost,

o ustálené, normalizované (i když ne zcela neměnné),

o neexpresívní, neutrální – citový příznak se jeví jako nežádoucí a u zdrobnělin

typu kladívko, kovadlinka, lopatka se nepociťuje, protože tyto názvy jsou již lexikalizované,

o nosné – měly by umožňovat další tvoření slov příbuzných a odvozených, které

se pak také stávají termíny (rod, rodový, bezrodý, rodovost).

d. Poetismy jsou slova užívaná v uměleckém stylu, většinou zastarávající či zastaralá

(chrabrý, lepý, rov, vesna, luna).

OTÁZKY

Úkol 6/2

A. Zaniklou skutečnost pojmenovávají: a) archaismy b) poetismy c) historismy d)

knižní výrazy

B. Do spisovné slovní zásoby nezařadíme slova: a) neutrální b) knižní c) hovorová

d) argotická

6.4 Vrstvy slov podle časových příznaků

Z časového hlediska probíhá vývoj slovní zásoby tak, že některá slova zastarávají a vycházejí

z užívání, ať už proto, že skutečnosti, které označují, již zanikly, nebo se jedná o zastaralá

pojmenování věcí existujících, pro něž se však už užívá označení nových, modernějších. První

typ slov se nazývá historismy, druhý archaismy. Na druhé straně se můžeme v češtině setkat

s výrazy novými, ať už nově tvořenými od slov existujících, nebo nově přejatými z některého

z cizích jazyků. Méně obvyklý postup představuje zavedení nového významu pro slovo již existující

(tzv. sémantické neologismy).

Slovní zásoba, její členění, vrstvy ve slovní zásobě a systém

57

6.4.1 SLOVA ZASTARALÁ

a. HISTORISMY jsou výrazy označující věci již zaniklé, i dnes se však užívají v uměleckém

stylu pro vytvoření dobového koloritu a ve stylu odborném v oblasti historie.

Může se jednat např. o názvy historických zbraní (sudlice, halapartna), staré vojenské

tituly (kaprál, mušketýr), názvy peněz (rýnský, groš, tolar), sociální postavení

a povolání osob (panoš, nevolník, vozataj, děvečka, čeledín) apod.

b. ARCHAISMY jsou pojmenování vytlačená z užíváním jinými slovy běžnými, živými,

užívaná však pro věci stále existující.

Rozlišujeme archaismy několika typů:

o lexikální – výrazy nahrazené v současné době slovy jinými, nepříbuznými, např.

šlojíř (závoj), škamna (školní lavice);

o hláskové – výrazy užívané dnes ve stejném významu, jen s poněkud odlišným

hláskovým složením, např. mučedlník (mučedník);

o slovotvorné – slova tvořená zastaralými příponami, např. kabátec, měštěnín;

o sémantické – představují dnes již zastaralý význam mnohoznačných slov, např.

loket ve významu „délková míra“, branný jako „hlídač v bráně“ apod.

6.4.2 SLOVA NOVÁ, NEOLOGISMY

Nová slova vznikají v jazyce obvykle z potřeby pojmenování nových jevů a skutečností

(srov.též výklad dále). Může se jednat o:

o neologismy slovotvorné, odvozené od výrazů stávajících např. příponami přechylovacími

(manažerka, pivotmanka), tvořícími deverbativní substantiva (úrazovost, monitorování,

odpovědna), některé typy kalků (tj. doslovných překladů cizích slov), např. jáismus

apod.;

o složeniny ze základů jak domácích (studentohodiny, lůžkodny), tak přejatých (oldparáda,

klipparáda, videoprojekce), případně o složeniny hybridní, tvořené jedním komponentem

domácím a jedním přejatým (rychlodabing);

o neologismy sémantické, které tvoří nové významy již existujících slov, např. tunel

(podvod), okno (ztráta paměti) apod.

Zbyněk Holub - Lexikologie

58

ŘEŠENÁ ÚLOHA

6/3

Rozlište archaismy, historismy a neologismy

palcát, modelka, arci, řemdih, bowling, tolar, mobil, šenkovat, groš, pročež, elektromobil,

škorně, klimatizace, regiment, louč, biopotravina, anžto, minisukně, calta, kráčet, šenkýř, kantor,

halapartna, drahný, kabátec, krejcar, mikroklima

6.5 Vrstvy slov expresívních

Slova expresívní se vyznačují tím že mají citový (emocionální) příznak, který se přidružuje

k jejich základnímu významu pojmenovávacímu. Tento příznak může být jak kladný, tak i záporný

(podrobněji: porovnej výklad dále).

6.6 Vrstva slov cizích

Slova přejímaná do češtiny z cizích jazyků procházejí vždy ve větší či menší míře procesem

tzv. formální adaptace, tj. přizpůsobení českému jazyku, a to v rovině výslovnostní, grafické,

gramatické a slovotvorné. Mezi slova přizpůsobená (adaptovaná) patří např. výrazy typu fyzika,

gymnázium, džez, spíkr, skútr, u nichž je užíván počeštěný pravopis a běžně se skloňují

podle českých deklinačních vzorů, nepřizpůsobená jsou např. whisky, happy end, fair play,

která zůstávají nesklonná, pouze bývají zařazována k některému ze jmenných rodů a píší se

původním pravopisem. Někdy bývají také označována jako tzv. citátové výrazy. Slova přejatá

do češtiny mohou být různého stáří, některá i několik set let stará. Někdy došlo již k tak silnému

zdomácnění, že je již jako cizí slova vůbec necítíme (škola, klobouk, kapsa, salát), v jiných

případech patří slova k běžným lexikálním prostředkům, ale stále je u nich zřetelný určitý rys

cizosti. Ten se může projevovat například užíváním hlásek a písmen, která se v českých slovech

nevyskytují, tj. g, f, ó, ú, x, w (gól, guma, ragú, fúze, exhibice, interview) a některé skupiny

samohlásek (leukocyt, poezie, trauma).

V průběhu svého vývoje přejímala čeština slova z různých jazyků, zpočátku nejvíce z latiny

(např. cyklus, republika, student, univerzita) a řečtiny (demokracie, hyperbola). Výrazy latinské

a řecké se k nám dostávají v podstatě stále, přestože latina je dnes již mrtvým jazykem.

Důvodem je skutečnost, že z těchto klasických jazyků přejímaly slova i jiné moderní jazyky,

přizpůsobily si je a dnes se k nám tyto výrazy dostávají zprostředkovaně např. z angličtiny,

francouzštiny apod. Také celé terminologie některých vědních oborů jsou více či méně založeny

na latině (např. lékařství nebo farmacie) i řečtině (matematika, geometrie, psychologie).

Slovní zásoba, její členění, vrstvy ve slovní zásobě a systém

59

Totéž platí i u jiných jazyků, např. italštiny (klasická hudba, výrazy jako např. moderato, legato,

adagio, piano) nebo francouzštiny (výrazy z oblasti módy – manžeta, fazóna, flanel;

gastronomie – paštika, želatina; umění – impresionismus, rokoko a baletu – arabeska, pirueta).

Z němčiny přejala čeština ve svém vývoji mnoho slov, pojmenovávajících i věci týkající se

každodenního života (např. haléř, helma, mince, plotna, punčocha).

Ze slovanských jazyků přejímala čeština v největší míře z ruštiny (náčelník, vesmír,

vzduch), polštiny (kořalka, okres, vzor), srbštiny nebo chorvatštiny (junák, lastura, snacha)

a slovenštiny (zbojník, zástava, namyšlený).

Za tzv. exotismy jsou považovány přejímky z původních jazyků afrických, asijských a amerických,

např. z arabštiny, hebrejštiny, čínštiny, indiánských a eskymáckých jazyků.

V současné době probíhá přejímání slov především z angličtiny, a to nejvíce v oblasti ekonomiky

(cash flow, diskont), výpočetní techniky (komputer, skener, internet, server), moderní

hudby (house, pop music, eurodance), sportu (pivotman, snowboard, skateboard, time out, play

off) a žurnalistiky (flash interview, news room, prime time, peoplemetr); srov. např. LEX-OU...

ŘEŠENÁ ÚLOHA

Úkol 6/4

Vyberte správný význam uvedených cizích slov:

• sofistikovaný

▪ jednoduchý

▪ promyšlený

• ad hoc

▪ osobně

▪ jen pro tento případ

• xenofobie

▪ strach z pavouků

▪ strach z cizího

• melancholik

▪ citlivý

▪ veselý

• cholerik

▪ vznětlivý

▪ klidný

• interakce

▪ vzájemné působení

▪ odpudivost

Zbyněk Holub - Lexikologie

60

6.7 Vztah centra a periferie ve slovní zásobě češtiny

Slovní (lexikální) zásoba charakterizuje jisté národní společenství, jehož komplex národního

jazyka zahrnuje všechny strukturní útvary: jazyk spisovný, běžně mluvený (obecný), substandardní

útvary (regiolekty, různé vrstvy dialektů). Spisovná slovní zásoba má přirozeně funkci

reprezentativní; jako základ slouží k dorozumění všech členů národní společnosti (doma i v zahraničí).

Její jádro tvoří základní lexikální zásoba. Diachronně (historicky) tu jde o vývojově

stabilní centrum (jádro) lexikální zásoby (základní pojmenování přírody, prostoru, času, lidského

těla, potravy, obydlí, šatu, rodinných vztahů, činností, pohybů, práce + základní deiktické,

odkazující formy - zájmena a předložky; k dalšímu rozdělení srov. podle LEX-OU):

a) podle původu slov, která tvoří historický základ, sem patří domácí slova stará, tj. např.

matka, sestra, pole, řeka, a slova přejatá z cizích jazyků velmi dávno a zdomácnělá (škola,

tabule, kostel) nebo přejatá později, nicméně frekventovaně užívaná (republika, banka).

b) z hlediska struktury jádro tvoří slova, která se sama stávají základem pro další tvoření

(odvozování, skládání), obvykle to jsou slova kořenná (les, voda, město, dřevo).

c) po stránce významu jsou to slova označující nejdůležitější skutečnosti spjaté se životem

společnosti, tj. příbuzenské vztahy, obydlí, jejich části a zařízení, části lidského a zvířecího

těla, zvířata, rostliny, základní lidské výrobky (nástroje, oděv, jídlo) apod.

d) důležitá je frekvence užívání. Jádro zahrnuje pojmenování velmi časté, nepostradatelná

pro běžnou komunikaci.

Synchronně tedy jde o centrum současného lexikálního systému; rozšíříme-li tuto skupinu o

další lexikální jednotky (běžné či běžnější, z našeho pohledu přechodové – s různými příznaky)

užívané aktivně všemi členy národního společenství, dostáváme aktivní lexikální zásobu (srov.

dále). Méně užívaná pojmenování potom tvoří periferii lexikálního systému.

ÚKOL K ZAMYŠLENÍ

Úkol 6/5

Pokuste se seřadit následující slova podle jejich polohy ve vztahu k centru a periferii jazykového

systému:

• vysoké učení

• řemdih

• halapartna

• předskokan

• šenkýř

• slova vyňatá

• píď

• grešle

Slovní zásoba, její členění, vrstvy ve slovní zásobě a systém

61

• grant

• lustrovat

• školmistr

6.8 Slovní zásoba aktivní a pasivní

Slovní zásobu lze také chápat jako databázi slov a slovních spojení uložených v naší paměti

Pasivní slovní zásoba představuje takový soubor pojmenování, která si nevybavujeme

v běžné komunikaci. Obvykle obsahuje 30 000 až 50 000 pojmenování. Velikost je dána především

dosaženým vzděláním a objemem a kvalitou četby. Nelze jí ovšem využívat v plynulé

promluvě. Její součástí je i lexikální zásoba odborná (zahrnující terminologii různých odborných

úseků - rozčleněnou dále na základě interdisciplinarity, nebo podle specializace).

Aktivní slovní zásoba je ovšem (z hlediska nervových spojů) uložená jinde a jinak než zásoba

pasivní. Jedná se o soubor pojmenování všeobecně aktivně užívaných (tedy základní, centrální

lexikální zásobu i další lexikální jednotky příznakové). Velikost tohoto souboru se obvykle

pohybuje mezi hodnotami vyjádřenými číselnou škálou 4000 - 8000 (podle počtu pojmenování).

Na rozdíl od pasivní slovní zásoby však velikost té aktivní není (přímo) dána inteligencí

nebo vzděláním. Mnohdy se stává, že člověk se základním vzděláním má větší slovní

zásobu než učenec. Aktivní slovní zásobu totiž upevňujeme a rozšiřujeme pouze jejím neustálým

aktivním používáním. Obvykle ji zahrnují tzv. minimální či základní slovníky. Soubor

běžně užívané slovní zásoby obsahuje Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost.(k tomu

dále: Filipec, Čermák 1985, s. 14-15)..

ÚKOL K ZAMYŠLENÍ

Úkol 6/6

Aktivní × pasivní slovní zásoba

Tipněte si, kolik slov ovládá dítě a kolik dospělý člověk:

dítě, 6 let – aktivně: ............................. absolvent SŠ – aktivně: .............................

pasivně: ............................ pasivně:.............................

Odhadněte, kolik slov potřebujeme pro dorozumění v cizím jazyce? .......................................

A kolik slov pro pokročilou konverzaci? .................................................................