Vyberte správnou variantu odpovědí k následujícímu testu

 1. Adjektiva (označení statických příznaků substancí, vlastností, vztahů vlastnictví apod.) chápeme   a) jako slova synsémantická   b) jako slova autosémantická   c) jako slova přechodová (mezi oběma skupinami)

2. Druh synekdochy (metonymie), kterou vyjadřujeme ve vazbě na existenci známé osobnosti,. známých postav - literárních typů; např. otec vlasti = Karel IV., jidáš = zrádce: např. = (jsi) lazar = (jsi) nemocný (mnohé z nich lexikalizovaly), nazýváme   a) exofora b) endofora  c) antonomázie

3. Frazémy typu nemít ani groš   a) obsahují neologismy a nemají zastaralý charakter    b) obsahují historismy a mají zastaralý charakter   c) obsahují historismy a nemají zastaralý charakter

4. Historické změny tzv. kmenoslovných varianty (v důsledku příbuznosti v rámci různých kmenoslovných typů) lze doložit (např.) na tzv. nástupnickém modelu variant nastupujících a ustupujících:    a) faleš, -lše, m. >  faleš, lše, f./ nařéci, - řku,  pf. > nařknúti, nařknu, pf./ moč, -e, m. >  moč, -i, f.    b) blyštěti (blyščěti) / blyštěti se (blyščěti sě)   c) kostka – kůstka, táhnouti – tíhnouti, hořký – horký

5. Jádro české slovní zásoby nemůže být charakterizováno a) původem slov a strukturou  b) významem a užíváním (územ) pojmenování   c) pasivní složkou v rámci své proměnlivé části (periferie)

6. Jako chrématonyma chápeme a) jména lidí v určitém časovém období  b) jména zeměpisná (světadílů, států, hor, lesů atd.)   c) jména lidských výrobků, institucí atd.

7. Jako tzv. sém označujeme  a) obligatorní slovnědruhově příslušnou a specifickou sémiologickou kategorii, kterou proti morfémům vyznačuje větší různorodost (anizotropie), složitější organizace a počet    b) množinu sémantických rysů, komponentů, sémantických složek získaných sémantickou analýzou; ve výrazovém plánu mu odpovídá lexém  c) nejmenší (primitivní, atomární) jednotka významového plánu jazyka, k níž dospíváme sémantickou analýzou (sémantický rys, komponent, sémantická složka; bez odrazu formální jednotky v plánu výrazovém)

8. K výrazům rozšířeným z běžně mluvené (popř. z obecné) češtiny, tj. ke kolokvialismům, patří pojmenování typu:   a) rejžák, vejšlap, slejvák, vejtaha, kytka, strejda, kouknout, baštit, bašta, zdejchnout se, šraňky, štace, švindl apod.   b) kordule, kacabajka, almara, truhla, kyselica, škubánky apod.   c) špitat, umolousaný, tlusté ponožky, truhlář, přišel dlouho x hody, zatmět, hrubé ponožky, stolař, haluz, zavazet, dědina, duchna, sdělat apod.

9. Lexikografické práce v době našeho národního obrození vyvrcholily vydáním Jungmannova   a) pětidílného Slovníku česko-německého (1835–1839)   b) dvoudílného Slovníku německo-českého  (1821-1825)   c) devítidílného Příručního slovníku jazyka českého (1835-1851)

10. Mezi slovníky geograficky stratifikované patří lexikony a) onomastické  b) terminologické  c) dialektické

11. Množinu entit, jejich vlastností, procesů, činností a relací mezi entitami „mimo jazykový systém“, o nichž se lexikální jednotky užívá správně, nazýváme a) referent   b) denotát   c)  relátor

12.  Nauku o slovním významu známe jako   a) lexikální sémantiku    b) lexikografii    c) etymologii

13. O jakém typu definice je řeč dále? … podává obsahovou, výkladovou charakteristiku…  Jde o definici:   a) klasickou    b) sémantickou     c) funkční  … ?

14.  O tzv. expresivitě inherentní hovoříme tehdy, pokud „citový příznak“ u příslušných výrazů   a) je spjat přímo se slovem, s jeho stavbou   b) vyplývá až z užití slova v kontextu (ale je součástí jednoho z možných významů slova)   c) se jedná o výhradně kontextové užití pojmenování

15.  Odraz věcné stránky, která se stává východiskem pojmenování propria, lze primárně chápat jako   a) propriálně pojmenovací motiv   b) onymický jazykový prostředek stratifikace jazyka   c) teritoriální, sociální nebo vnitřní propriální reflexi společenské komunikace

16.  Paradigmatické relace lexikonu  a) lze je ve větě dosadit na totéž místo, v konkrétním textu se však vzájemně vylučují (nemohou platit zároveň - kromě případů synonymie)   b) existují mezi jednotkami, které se mohou ve větě spojovat (podle určitých zásad)   c) zahrnují výhradně případy stejnoznačnosti, souznačnosti, významových vztahů pojmenování „stejného významu, ale rozdílné formy“

17.  Podle funkce se (běžně) vyčleňují frazémy   a) s nominativní (pomenovávací), s komunikativní (výpovědní) a s nominativně-komunikativní funkcí   b) s nominativní (výpovědní), s komunikativní (pojmenovávací) a s nominativně-komunikativní funkcí   c) s onomastickou (pomenovávací), s parolovou (výpovědní) a s onomasticky-parolovou funkcí

18.  Pokud mluvíme o památce, v níž čeština už není metajazykem, ale inherentní součástí sdělení, kde se projevuje etymologický přístup (např. u výkladů jmen místních z osobních; v raně klasickém období), pak je řeč o   a) Dalimilově kronice   b) Alexandreidě  c) Kosmově kronice

19.  Pragmatické vztahy mezi LJ  nelze hodnotit z hlediska (označte variantu, kde je zásadní chyba ve formulaci):  a) územně (jako dialektismy, interdialektismy, regionalismy apod.)  b) časově jako chronologické opozice (historismy, archaismy, slova dobová apod.)  c) individuálně jako zvyklosti uživatelů jazyka v rámci sociolektů (prestižního společenského kontaktu)

20. Slovní zásobu Jungmannova slovníku měl převést do slovníku uspořádaného podle kořenů slov  a) František Ladislav Čelakovský   b) František Jan Tomsa  c) Pavel Josef Šafařík