2 SÉMAZIOLOGICKÉ A ONOMAZIOLOGICKÉ POSTUPY. SLOVO, LEXÉM, POJMENOVÁNÍ RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V kapitole je odlišen vztah sémaziologického a onomaziologického přístupu k pojmenování. Seznámíme se se základními pojmy: slovo, lexikální jednotka, lexém, lexie, hyperlexém. Popíšeme si vztah lexému, frazému a idiomu k různým problémům lexikální sémantiky. Definujeme substituční třídy a typy paradigmatu, odlišíme dále sémantém, sémém a sém. CÍLE KAPITOLY Odlišit pojmenovávací přístup (onomaziologický) od významotvorného (sémaziologického). Naučit práci se základními lexikologickými pojmy, odvozovat jejich vzájemné vztahy. Vysvětlit pojem substituce a paradigmatu ve vztahu k jednotkám formy i významu. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Sémaziologie a onomaziologie, lexikologické kategorie. Základní pojmy lexikologie: slovo, lexém, lex – lexie, pojmenování (dále lexikální pojmenování, lexikální jednotka – LJ), sémantém – sémém – sém. 2.1 Sémaziologie a onomaziologie, metoda a lexikologické kategorie. Sémaziologie: předmětem zkoumání je tu lexikální význam. Její metodologický postup směřuje od formy k významu (funkci). Jde o určování (odpověď na otázku), jaké významy mají formy (morfy, lexémy) v jazyce. V podstatě se jedná též o starší termín pro lexikální sémantiku (srov. výklad dále ve 3. kapitole). Za disciplínu komplementární sémaziologii se považuje onomaziologie. Zbyněk Holub - Lexikologie 15 Onomaziologie: obecná teorie označování. Její metodologický postup směřuje od významu (popř.od funkce) k formě; od pojmových, konceptuálních významů k pojmenovacím jednotkám nebo souborům jednotek (které ovšem musí mít znakový charakter v bilaterálním smyslu; srov. dále). 2.2 Terminologické vymezení a zdůvodnění potřeby pojmenování Předpokladem analýzy a popisu lexikonu je vymezení základních analytických jednotek. Centrální jazykovou jednotkou je slovo. V rámci mluveného jazyka je však nelze jednoznačně a přesně definovat (zejména z hlediska delimitace pojmu – vymezení hranic). Spolehlivě lze definovat pouze grafické /popř.zvukové, akustické/ slovo (posloupnost písmen/ zvuků/ mezi dvěma mezerami /pomlkami/ bezprostředně za sebou následujícími v textu/v řeči). Ovšem to je útvar čistě formální (srov. formálně víceslovné, ale obsahově jednoslovné analytické tvary slovesné: byl bych nesl) a (do jisté míry) závislý na nahodilé pravopisné konvenci. (konec konců – koneckonců, za prvé – zaprvé). Není tedy pro lexikologii vhodnou analytickou jednotkou. Přitom je jasné, že má slovo z hlediska významu několik funkcí. Dominantní je funkce nominativní (pojmenovávací), kterou mají ale pouze slova plnovýznamová (tzv. autosémantika; srov. dále). V tradiční lexikologii se termín slovo ztotožňuje s formálně nečleněným lexémem (viz dále) jednoznačným (s jednočlennou lexií: tedy s jednotkou zahrnutou do stabilní skupiny morfémů tvořící funkční jednotu formy a významu slova; s konkrétním významovým užitím slova. U polysémického slova vždy příslušná lexie odpovídá abstraktní formě s jedním významem; najdeme tu tolik lexií, kolik má příslušné slovo významů) nebo víceznačným (polysémickým – také při odlišení pouhé souzvučnosti, čili homonymie). Jiný význam mají potom pojmenování frazém a idiom (tj. lexikální jednotky /viz dále/ členěné na dva nebo více segmentů, které jsou odděleny mezerami v textu pauzami v řeči). Vzhledem k obtížím teoretického vymezení slova byly pro potřeby lexikologie a lexikografie abstrahovány jednotky, jejichž definice odpovídají požadavku, aby zahrnuly všechny jevy, které lexikologie tradičně považuje za pole svého zájmu: DEFINICE Spojení lexikální jednotka (dále LJ) se používá většinou synonymně s termínem lexém, ale navíc zahrnuje i víceslovná pojmenování a frazémy (tedy spojení s globálním /celostním/ významem: pozemské statky, Bílý dům jako sídlo prezidenta nebo parlamentu). Jedná se tedy o minimální posloupnost fonémů nebo grafémů, která má globální význam. LJ je tedy dále nedělitelná na menší smysluplné posloupnosti, které by byly členy otevřených paradigmat (substitučních tříd). V tomto pojetí lze za LJ někdy chápat i útvary menší než konvenčně přijímané slovo (např. negativní předponu ne- nebo komponenty složenin: dvoj-hlavý, dvoj-nohý, trojbarevný). Problematika významu a smyslu lexikální jednotky 16 DEFINICE Substituční třídou (paradigmatem) rozumíme takovou třídu (skupinu, množinu) jevů, u jejíchž členů je možné provést operaci vzájemného zastupování (náhrady, substituce); jednotlivé členy třídy lze definovat na základě obdobných distinktivních rysů („vlastností“). Např. soubor dopravních značek, slova skloňovatelná podle vzoru hrad, česká podstatná jména apod. Paradigmata chápeme jako otevřená (počet členů nelze vymezit, není „ukončený“; paradigma lze definovat jen s využitím obecně sémantické charakteristiky) a zavřená (paradigma lze definovat také výčtem členů; jejich počet je omezený). Poněkud jinak ovšem někdy bývá v tradiční jazykovědě definován tzv. lexém. Jedná se o formálně nečleněnou jednotku lexikálního systému, konkrétně o soubor všech možných jazykových (slovních) forem (členěných i nečleněných), fonetických, stylistických a sémantických variant plnovýznamového slova. Lexém má určitý lexikální význam a je spojen s množinou gramatických funkcí, které má ve výpovědi plnit. K definici jednotky se dospělo abstrakcí konvenčního pojmu slovo. U slov ohebných se realizuje prostřednictvím svých variant - alolexů (například existují dvě varianty tvaru 1. os. sg. ind. préz. akt. slovesa psát – píšu, píši aj.), u slov neohebných se realizuje jedinou jazykovou formou (nad, podle, tam). Ve slovníku zastupuje heslové slovo lexém jako celek, tedy jeho význam, gramatické funkce i množinu flektivních tvarů. Polysémní (víceznačný) lexém se chápe jako hyperlexém („nadlexém“). Teprve jeho jednotlivá významová užití (srov. výše lexie) se chápou jako základní lexikální jednotky. 2.3 Sémantém, sémém a sém Lexikální jednotky je možné rozkládat (v rámci lexikální analýzy) na menší, ale funkčně nesamostatné komponenty (analytické jednotky nižšího řádu): 1 sémantém: nejmenší jazykový znak vyjadřující lexikální význam. V podstatě lexikální morfém. Často odpovídá kořenu slova: hor-a – základ/ formální skupina hor-/ i význam „velká vyvýšenina v terénu“. Kromě sémantémů existují i gramatické morfémy vyjadřující jednotlivé gramatické kategorie: gramémy. Ve výše uvedeném slově (hora) je gramémem koncovka (-a). 2 sém: nejmenší (primitivní, atomární) jednotka významového plánu jazyka, k níž dospíváme sémantickou analýzou (sémantický rys, komponent, sémantická složka). Neodpovídá mu žádná formální jednotka ve výrazovém plánu (i proto je dost obtížné ve významovém celku jednotlivé sémy odlišit). 3 sémém: množina sémů; ve výrazovém plánu mu odpovídá lexém. Zbyněk Holub - Lexikologie 17 SAMOSTATNÝ ÚKOL Úkol k textu ... 2/1 K předchozímu výkladu doplňte další informace: podle M. Čejky (1992, s. 7 - 9); porovnejte také pojmenování paradigma s termínem syntagma! PRO ZÁJEMCE Strukturní pojetí sémaziologické a onomaziologické metody (pro zájemce): Zřetel k onomaziologii zároveň předpokládá: • zdůraznění funkčního pojetí lexikologie vytčeného pro lingvistiku (postup od funkce k formě) a pro sémantiku. To se projevuje dalším zřetelem: • k variantám • k oblasti významového užití lexikálních jednotek (srov. dále) • ke spojitelnosti lexikálních jednotek • ke komunikativní funkci • ke vztahu mezi lexikální formou a významem Strukturní pojetí sémaziologické a onomaziologické metody (charakteristické rysy): • důsledný celostní zřetel • zřetel ke strukturním vztahům • analýza na diskrétní komponenty • neautonomní lingvistický přístup • důraz na vnitrojazykové vztahy mezi lexikálními a gramatickými aspekty lexikálních jednotek SAMOSTATNÝ ÚKOL Úkol k textu ... 2/2 Podrobněji řeší problematiku sémaziologie a onomaziologie Filipec a Čermák (1985, s. 15n.); popř. Čejka (1992, s. 11). Využijte možnosti excerpce a pořiďte si k výše uvedenému výkladu doplňující (stručný) výtah. Problematika významu a smyslu lexikální jednotky 18 2.4 Blíže k charakteristice slova Někteří, zvláště západní lingvisté (Martinet; Hockett aj.) přehlíželi rozdíl mezi slovem a morfémem, avšak tento rozdíl je podstatný. Slova, lexémy, sestávají z morfémů, nikoli naopak. Slova jsou gramaticky strukturována, mají obligatorní slovnědruhovou příslušnost a specifické morfologické kategorie. Proti morfémům je vyznačuje větší různorodost (anizotropie), složitější organizace a počet. Mezi hierarchicky odlišnými jednotkami jsou ovšem přechody, jsou slova-morfémy (se v smát se), stejně jako slova-věty (Rychle!, Jé!, Ano?). Význam morfémů lze odvodit jen z významů slov, popř. z funkce slovního tvaru v kontextovém zapojení: -ka v lepič-ka označuje buď ženu-osobu, nebo přístroj-prostředek; lícní je odvozeno buď od líce, nebo od líc. Pokud jde o morfémy gramatické, tvarotvorné, např. – a proti –ou, popř. –i (k tomu přistupuje ještě grafický protiklad i-y), ozřejmí se jejich gramatická funkce z celku příslušných tvarů v kontextu i se zřetelem k lexikálnímu významu: pil-a−pil-ou−pil-i (pít)−pil-y. Význam slovotvorných morfémů reprezentuje vždy význam slovotvorných slov (např. let- je základem slov let, letět, letec, letadlo, letka, doletět aj.). Také status fonémů lze zjistit jen substitučním testem, mění-li se při tom význam slovního tvaru (den-len-sen-tenven). Slovo se vyznačuje tím, že v jistém svém aspektu specificky zasahuje do všech jazykových rovin: i je foném, ale také spojka. Proto někdy dochází k atomizaci komplexní jazykové jednotky, kterou slovo je, a mluví se o slově fonetickém, grafickém morfologickém apod. Pro tuto mnohofunkčnost a komplexnost však se dnes slovo chápe jako základní, centrální jazyková jednotka vůbec. Stejně jako jsou jednotky nižších rovin, fonémy a morfémy části slov, tak také slova spoluvytvářejí jednotky rovin vyšších. Jsou to kolokace (srov. dále), věty a texty. Strukturní a funkční lexikologie přihlíží k zapojení slov a frazémů do těchto vyšších jednotek. Při tom se jeví slova, popř. slovní tvary jako syntagmémy, syntaxémy a lexikální textémy. Zvláště plodný je pojem syntaxém, který předpokládá při zapojení slova do výpovědi aktualizaci jeho rysů sémantických, morfologických a syntaktických. Připomínky zaslouží i výklad predikační povahy (lexikálního) znaku. SAMOSTATNÝ ÚKOL Úkol k textu ... 2/3 Připomínky k predikační povaze lexikálního znaku najdete opět (např.) u Filipce a Čermáka (1985, s. 23-26n.); doplňte si je samostatně k textu. Zbyněk Holub - Lexikologie 19 Lexikální jednotky (LJ) jsou tvořeny určitými druhy slov (slovními druhy). Základem podobné klasifikace je snaha člověka artikulovat objektivní skutečnost formou typických pojmenování. Díky této snaze také kategorie druhů slov vznikly. Ne ve všech světových jazycích je ovšem počet slovních druhů stejný; také jejich skladba se různí. Při vyčleňování slovních druhů je třeba počítat se čtyřmi hledisky: • hledisko sémantické (bere v úvahu pouze obecný význam slova, který spojuje další řadu slov a odhlíží tak od konkrétního lexikálního významu), • hledisko syntaktické (každý slovní druh plní ve větě určitou funkci), • hledisko morfologické (každý slovní druh ohebných slov má vlastní tvarotvorná paradigmata) • hledisko slovotvorné (každý slovní druh disponuje specifickým inventářem derivačních afixů pro tvoření nových slov). Klasifikace slovních druhů nebyla v jazykovědné teorii vytvořena uměle, ale konstituovala se samostatně v průběhu historického vývoje jazyka – v rámci popisu jednotlivých jazykových jevů. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Úkol k textu ... 2/4 Sémy se při popisné reprezentaci sémémů (viz dále) zpravidla řadí do sloupců, např. s užitím symbolu + (plus; přítomnost rysu) nebo – (minus; nepřítomnost rysu): DĚVČE + životnost + osobovost + ženskost / mužskost - dospělost Porovnáte-li výše uvedený příklad sémiotické analýzy samému DĚVČE s dalším výkladem k charakteristice sémiotických specifik, musíte hledat zdroj informací v lexikografické literatuře (např. u Čejky: 1992, s. 7 – 11; výše uvedený příklad je převzatý z těchto skript). Na základě studia literatury potom utvářejte vlastní příklady sémiotické analýzy. Problematika významu a smyslu lexikální jednotky 20 KONTROLNÍ OTÁZKA Kontrolní otázka... 2/5 1. Užijte onomaziologického postupu při pojmenování skutečnosti (slovní spojení/ opis nahraďte jednoslovným vyjádřením): zbavit se pocitu tepla, rychle se pohybovat z místa na místo, malé dveře, sbírka sušených lisovaných rostlin, husté sněžení, šitím k něčemu/ do něčeho upevnit, seskupit určité věci podle daného řádu, naprostý zmatek, bádáním vypátrat KORESPONDENČNÍ ÚKOL Korespondenční ... 2/6 Zjistěte sémy dále uvedených lexémů (sémémů). U výrazů s více sémémy zjistěte ty sémy, kterými se jednotlivé sémémy různí. Pokuste se rozčlenit sémy klasifikační, identifikační. Upřesněte, které dominantní sémy jsou invariantní různým sémémům dané lexému. - Příklady: škola, savec, mléko, sestra, přijít, chléb, rozumný, lov, dát, souhláska, sloveso, sémantika – sémaziologie, práce, struktura, rod, těžký, předmět, raketa (srov. Hauser, Minářová 1989, s. 8, III. B) 4.) SHRNUTÍ V této části byly objasněny (a odlišeny) postupy sémaziologické a onomaziologické postupy: z hlediska metod i lexikologických kategorií a po stránce vztahu sémaziologického a onomaziologického přístupu k pojmenování (hovoříme tu o terminologickém vymezení i o způsobech odvozování vztahu k pojmům typu slovo, lexikální jednotka, lexém, lexie, hyperlexém, frazém a idiom sém, sémém, sémantém). V kapitole byl vysvětlen pojem substituce (užití tříd a typů paradigmatu) ve vztahu k jednotkám formy i významu. DALŠÍ ZDROJE ČEJKA, M. Česká lexikologie a lexikografie. Masarykova univerzita, Brno 1992. Zbyněk Holub - Lexikologie 21