Lexikologie

Test - slovní zásoba

1.      Obvykle z potřeby pojmenování nových jevů a skutečností vznikají v jazyce nová slova - neologismy. U slov typu manažerka, pivotmanka, úrazovost, monitorování, odpovědna se jedná o typ  a) kompoziční   b) sémantický   c) slovotvorný

2.      Jádro české slovní zásoby nemůže být charakterizováno a) původem slov a strukturou  b) významem a užíváním (územ) pojmenování   c) pasivní složkou v rámci své proměnlivé části (periferie)

3.      Výrazy označující věci již zaniklé (které se dnes běžně neužívají ani jako lexikální jednotky zastaralé, ale může jich být užito k označení starých pojmenování: v uměleckém stylu výhradně pro vytvoření dobového koloritu a ve stylu odborném v oblasti historie), např. zaniklé názvy historických zbraní, starých vojenských titulů, peněz, sociálního postavení a povolání osob... (apod.), nazýváme   a) historismy   b) archaismy   c) klasicismy

4.      Z hlediska různých uživatelů jazyka a jejich skupin lze slovní zásobu hodnotit též společensky, tj. na základě:  a) idiolektismů, tedy zvyklostí uživatelů jazyka v rámci idiolektů  b) sociolektismů (slangismů, argotismů, profesionalismů) v rámci sledovaného prostředí   c) dialektismů, interdialektismů, regionalismů (apod.) v rámci chronologických a teritoriálních opozic

5.      Z hlediska zvýraznění emotivní a hodnotové orientace mluvčích sledujeme (označte zcela správnou možnost):   a) neutrální LJ spojené s funkci pojmenovávací, k nimž se nepojí žádné vedlejší příznaky (tedy použitelné v různých oblastech vyjadřování)   b)  v užším smyslu stav, postoj k adresátovi, k designátu (k textu), ke komunikativní situaci...    c) v nejširším smyslu slova citově zabarvená, zastaralá, řídká, přejatá z cizích jazyků, odborné termíny, poetismy, slova patřící do jiných než spisovných útvarů národního jazyka apod.

6.      K výrazům rozšířeným z běžně mluvené (popř. z obecné) češtiny, tj. ke kolokvialismům, patří pojmenování typu:   a) rejžák, vejšlap, slejvák, vejtaha, kytka, strejda, kouknout, baštit, bašta, zdejchnout se, šraňky, štace, švindl apod.   b) kordule, kacabajka, almara, truhla, kyselica, škubánky apod.   c) špitat, umolousaný, tlusté ponožky, truhlář, přišel dlouho x hody, zatmět, hrubé ponožky, stolař, haluz, zavazet, dědina, duchna, sdělat apod.

7.      Sledujeme-li slovní zásobu tzv. češtiny hovorové, sledujeme ji v rámci  a) běžně mluvené (tzv. obecné) češtiny   b) mluvené formy spisovné češtiny  c) výzkumu stylu hovorového (běžně mluveného, konverzačního apod.). 

8. O tzv. expresivitě inherentní hovoříme tehdy, pokud „citový příznak“ u příslušných výrazů   a) je spjat přímo se slovem, s jeho stavbou   b) vyplývá až z užití slova v kontextu (ale je součástí jednoho z možných významů slova)   c) se jedná o výhradně kontextové užití pojmenování