Jazyková úprava: textový pramen a pravopisná norma

Obecně platí, že má-li editor zpřístupnit text některého staršího díla současnému čtenáři, uvažuje zpravidla o určité míře jazykových úprav textu, ovšem s respektem k základnímu principu: úpravy se týkají pouze formální stránky textu, nezasahují významovou rovinu textu a současně zachovávají specifika autorova jazyka. Tyto základní principy se v praxi obtížně naplňují, resp. editor u určitých jevů váhá, zda ponechat, nebo upravovat. Konečně: žádný princip neplatí v ediční vědě absolutně. Poslední desetiletí ediční praxe také přinesla pluralitu editorských přístupů. Zde tedy upozorníme (s konkrétními doklady a příklady) na základní principy jazykové úpravy textu pro vydání, nahlédneme krátce do historie diskusí o úpravách textů a upozorníme na některé sporné momenty.

Cíle, nové dovednosti a znalosti:

• uvědomit si základní požadavky na jazykovou úpravu textu;
• poznat a umět zhodnotit kritéria, podle kterých se editor odhodlá k zásahům do jazykové podoby textu určeného k vydání;
• stručně se seznámit s historií novodobých diskusí o úpravách textů k vydání.