Před započetím praktického překladu dramatu je třeba si uvědomit, v čem je překlad textu pro divadlo specifický. Text je určen k realizaci na jevišti, tedy v jednom konkrétním času a prostoru. Každá replika zazní pouze jednou, musí bezprostředně předat informaci divákovi, který se k ní už zpětně nemá čas vracet, a především sdělení probíhá především mluvenou formou. Překladatel musí více než u literárního překladu dbát na zvukovou stránku textu, na vyslovitelnost, a na hratelnost, tedy předvedení textu na jevišti. Ke kvalitnímu převodu dramatu do cílového jazyka tedy nestačí výborná znalost obou jazyků, ale je nutná i znalost divadelních konvencí, stavby dramatu a jeho zákonitostí. Proto mohou být dramaturgové vhodnými kandidáty na tuto praxi. V úvodním týdnu kurzu se seznámíme se dvěma níže uvedenými texty. Zhodnotíme jejich obtížnost a studenti si poté vyberou jeden. Primární literatura: Nick Whitby: To Be or Not to Be (GB) Colette Freedman: Sister Cities (USA).
Analyticky probereme oba texty, zhodnotíme jejich silné a slabé stránky a osobní zájem studentů. U vybraného textu si studenti připraví synopsi, stručnou charakteristiku postav, která se bude silně projevovat v jejich mluvním projevu. Uvědomíme si oblasti reálií a faktů, které musíme nastudovat, ať už z historického nebo geografického hlediska.
Probereme překladatelovy hlavní pomocníky. Internetové překladače, pomáhají, nebo ne? Elektronické slovníky, bilingvální vyhledávání. Jak pomůže srovnání s jinými texty téhož autora nebo tematicky podobnými texty jiných autorů. Samostatná práce – začátek překladu vybraného textu. Zhodnocení celkového jazykového stylu dané hry. Jak přeložit jména postav? Počeštěné verze, přeložené verze, nebo zachovat původní? Výhody i nevýhody různých přístupů. Překlad názvu – možné varianty, zatím není třeba mít finální řešení.
Po třech týdnech je čas na prezentaci prvních stran studentských překladů. Srovnání variant, pomoc s obtížnými pasážemi, diskuze nad změnami. Jak odlišnost ve stavbě věty nebo zvoleném slově může pozměnit vyznění scény? Zvláštní význam má čtení vlastního přeloženého textu nahlas. Uvědomíte si zvukovou i významovou podstatu každé repliky, kam položit důraz, kde být úspornější, kde naopak můžete zvolnit.
Každý text, i když v různě vysoké míře, s sebou nese reálie, které nelze správně pochopit a přeložit bez znalosti širšího kontextu. V našich hrách se soustředíme na politicko-historické pojmy (To Be or Not to Be) a na geografii a zvyky v USA (Sister Cities).
Překladatel musí mít neustále na zřeteli celek a nepropadnout domnělé překladatelské věrnosti v jednotlivostech (na úkor celku). Zaměříme se na jeden z překladatelských postupů, který nutně nastává u každého překladu. K substituci se uchylujeme, když něco nelze přeložit pro těsnou závislost uměleckého prvku na výchozím jazyku nebo na cizích historických skutečnostech, a zároveň se drží obecného významu.
Představíme další pojem z teorie překladu, spojený dnes především s technickým překladem, nicméně důležitý i pro uměleckém překladu. Lokalizace jako přizpůsobení výsledného textu kulturnímu prostředí cílového jazyka, popřípadě cílovým skupinám (zde se mohou překladové verze lišit i s ohledem na konkrétní uvedení daného textu – dle typu divadla a diváků), popř. i přizpůsobení tonality a stylu překladu jeho cílovým skupinám. Lokalozace často vyžaduje kreativnější přístup k překladu. Pro konkrétnější představu: lokalizaci najdeme běžně v animovaných filmech, v počítačových hrách apod. Aby takový produkt vyhovoval kulturním požadavkům v jednotlivých zemích, překládán – lokalizován je nejen text scénáře, ale běžně i jména postav, písniček atp.
Čas na prezentaci další části studentských prací. Opět volíme metodu hlasitého čtení (event. nahrávka). S novými zkušenostmi revidujeme dosavadní řešení z první části překladu. Srovnání variant, diskuze nad změnami. Návrat k překladu názvu hry a jmen postav – posunulo či změnilo se nějak vaše prvotní stanovisko?
Pokračování ve vlastní práci se zřetelem na speciální kategorii expresivní jazykové roviny a vulgarismů. Jaká je funkce expresivního jazyka? Jaké má čeština možnosti se s tím vyrovnat? Jak funguje expresivní jazyk v divadle, kde se jedná mluveným slovem, jehož účinek na diváka je mnohem silnější a přímočařejší než v tištěném textu. Doporučená literatura a zdroje: ČAPEK, K. Marsyas čili Na okraj literatury. Praha: Československý spisovatel, 1971. OUŘEDNÍK, P. Šmírbuch jazyka českého. Praha: Paseka, 2005.
Text To Be or Not to Be byl dvakrát přeložen pro divadlo – můžeme srovnat obě verze i získat náhled do další interpretační praxe sledováním dalších úprav textu v inscenační verzi. Rovněž lze vzít v potaz amatérské titulky filmové verze (film Ernsta Lubitsche z roku 1942). Hra Sister Cities byla rovněž zfilmována, jistě se brzy dočká alespoň amatérského otitulkování. V případě zájmu lze podniknout hlubší exkurz do problematiky titulkování a dabingu.
Ve zbývajících týdnech je prostor na individuální konzultace a řešení jednotlivých konkrétních problémů ve studentských překladech, stejně jako pro postupnou revizi už cílového českého textu.
Po dokončení překladu celku je nutné se znovu vrátit na začátek a celý přeložený text revidovat se znalostmi a zkušenostmi nabytými v průběhu překladatelského procesu. Stejnou péči jako samotnému porozumění výchozího textu vyžaduje i finální revize cílového textu včetně jazykových korektur v češtině. Možnost domluvit se na formě prezentace výsledného textu v posledním týdnu kurzu.
Čtení a prezentace vašeho překladu. Možnost nahrávky nebo společného čtení prostřednictvím rozdělení rolí. Zhodnocení procesu překladu a nově nabytých zkušeností, diskuze nad největšími problémy. Možnosti dalšího života vašeho textu, jeho použití.