Student získá schopnost pohlížet na pádovou formu funkčně (nikoli jen mechanicky), postupně by se tato schopnost měla odrazit v dovednosti konstruovat promyšleněji psané a mluvené texty.

Číslo jmen (jednotné množné, dvojné), ale i kategorie singularií a pluralií tantum jsou jevy, jež odrážejí složitý vývoj komunikačních potřeb uživatelů češtiny.

Student zjistí, že jmenný rod slova neodráží vždy reálné (biologické vlastnosti slov označujících živé organismy). U slov neoznačujících živé organismy je konvence při ustálení jmenného rodu rozhodující. Kolísání jmen v rodech je tedy důsledkem rozdílného (zpravidla regionálního) úzu.

Výklad je na s. 34–40.