Čtení jako různorodá a komplexní aktivita. Naivní čtení, kritické čtení. Čtení a interpretace. Literární dílo jako schéma, které čtenář přijímá a dotváří (konkretizace). R. Barthes a otázka perifráze – esej jako adekvátní forma výrazu čtenářské zkušenosti. Dobrá vůle čtenářova, odpovědné čtení. – Modelový čtenář, implicitní čtenář. Recepční estetika, W. Iser: konkretizace, horizont očekávání. S. Fish, interpretační komunita.

Po prostudování této kapitoly budete vědět:

• že četba však má mnoho jiných poloh: může být naivní, vděčná, důvěřivá až nepraktická, zaměřená pouze na to, co je sdělováno, nebo může být formalistická, analytická, podezíravá, zaměřená na samotný způsob a proces sdělování; kritická četba je uvědomělá činnost, jejíž výsledek je následně uváděn ve známost jazykem teorie (metajazykem);
  
• že čtení je autonomní proces, a autor či literární experti mohou čtenáři jen doporučit, aby s textem manipuloval odpovědně, podle nejlepšího vědomí a svědomí, aby laskavě přihlédl k interpretačním signálům v podobě předmluv a doslovů; 
  
• co je to implicitní čtenář a jaké další podněty do teorie četby a recepce vnesla recepční estetika.
  

V opoře studujeme s. 52–59.