Souvětí, část 4. Věty příslovečné
Obsahem tohoto tématu je podat základní informace o příslovečných větách ve starší češtině.
V opoře studujeme s. 41-45.
Úkoly:
Procvičování syntaktických jevů 7
Komentujte syntaktické jevy:
- uda sě jemu obrátiti i uzřě, naliť na skále plást medu přilnul bieše
- vidíš, ano křestěné umějí svými čáry múk zbývati a našě bohy tupiti
- nalezli, ana nebyla mnichem, ale děvicí
- tehdy u Prazě uzřěchu zjevně svatého Václava, an stoje u povětří město žehnává
- a on jemu poče praviti, co je král s ním mluvil, kak-li jest králi odpověděl, a že král k téj řeči ukázal postavu nelibé tváři a hroznú
- a tu sú sě ta slova naplnila, ješto sú dřieve popsána v svatém písmě, že bratr, bratru pomáhaje dobrým příkladem i slovem, jako město obezděné povýšen bude
- a tu jistú modlu na čistém miestě postavie a mnějí, by také ten jejich buóh měl ženu a syna
- i neuvěřichu židové o onom, že by slep byl a viděl
- toto jsem proto tuto napsal, že někteří praví, že by Boží hrob, který nyní jest a se ukazuje v Jeruzalémě, nebyl ten pravý
- ráčil jest nám Pán dáti příklad, kterak, kdy a proč máme sě modliti
- ten, jenže větróm káže
- blažený, čí bóh Jakubóv pomocník jeho
- měť jest k tobě sem mocný buoh poslal, chtě tomu, ať bych zvěstoval...
- a tu jemu radu dachu, aby s Křivokláta jiezdy činil
- i přietelé k tomu radie, by šla za muž u manželstvie pro rozličné bezpečenstvie
- mezi rudú, jakožto u hor kopají, nalézají jakžto některaký pramen zemní
- i blížiechu sě k hrádku, jamžto jdiechu
- nejedna batožná duha modráše sě, mezi rány sě rozpřáhši, kadyž mukař bičem mieřil
- všed v nebe, odňavadž nikdy podlé božstvie neodcházal
- oba vstavše modlišta se a jeliž po třech dnech sjidešta se
- a nikdy je dřieve pokrma nebral, jeliž slunce večer zašlo
- když kněz v ciesařově dvořě stojieše, donidž ztravu jmějieše, dotud ctěn bieše
- a jakž sě ona napi nelestně, tak sě jim zdáše oběma
- jichžto jakž svatý Eustachius zazřě, tak jě inhed poznal...
- pojmě ovšem mnoho strasti dřieve, než doby té vlasti
- pak dotavad s ním tu bydlil, až sě dobřě zákonu naučil
- a ješče když to mluviece, až sě oblak světlý zasloni
- jdi, a jakož si uvěřil, tak buď tobě!
- taký biěchu trúby křik stvořily, taký dieše vzuk pod zořě vniž by sě třásl svět i moře
- čímž toho poklada jiným viece udielejí, tiem sami bohatějše bývají