V 80. letech 19. stol. se formují různé kritické proudy, které se negativně vymezují vůči lumírovské estetice, jak proti její zdobnosti, tak proti její bezzájmovosti. V rámci těchto proudů se postupně formuje realismus a realistická kritika. Na jedné straně zde stojí tzv. moravská kritika, vycházející z tradic katolické lidovýchovy, na druhé straně okruh kolem T. G. Masaryka, který chápe kritiku jako součást reformy národní společnosti.

V opoře studujeme s. 30-37.