Po roce 1945 se výrazně proměnily společenské a tím i kulturní poměry, které zákonitě zasáhly i oblast literatury, potažmo literární kritiky. Jestliže ještě v době tzv. třetí republiky bylo lze pozorovat jistou pestrost literárněkritických a estetických postojů, po roce 1948 byla situace definitivně zmrazena jednoznačným příklonem k ideologii a dogmatismu.

Po tzv. Vítězném únoru převládne jediný estetický směr a tím bude socialistický realismus, následovaný tzv. ždanovskou estetikou. Období nejtužšího stalinismu vystřídá pozvolné „oteplování“ poměrů, které se promítne i do postupné liberalizace v literárněkritické praxi (květňáci, spory o avantgardu, polemiky nad verši Pavla Kohouta ad.).

V opoře studujeme s. 78-88.