Na počátku 90. let 19. století nastává zlom v dějinách literární kritiky: formování moderny je provázeno intenzivní kritickou činností, která radikálně účtuje s minulou etapou literatury. Rodí se zcela nový typ kritika – kritika se stává posláním, tvůrčí realizací subjektu, uměním a zcela subjektivním, osobitým soudem. Od poloviny 90. let dochází k diverzifikaci v moderní kritice a vyhranění významných kritických osobností, které spoluformují charakter české literární kritiky až do 30. let 20. století.

V opoře studujeme s. 38-46.