Novoklasicismus je výrazným, byť krátkodobým fenoménem, který zasáhl českou literaturu na počátku 10. let a který byl součástí širšího obratu k tradici v soudobé literatuře. Lze říci, že představuje poslední společnou bázi, na které se sešla mladá předválečná generace a starší autoři; i proto je to důležitý bod ve formování předválečné moderny.