Veršovaná tragédie Františka Langera Svatý Václav, vydaná a inscenovaná premiérově v roce 1912, představuje nejvýznamnější příklad vlivu novoklasicismu na české drama. Drama zpracovává tradiční látku české literatury, dříve už také dramatizovanou: příběh českého knížete zavražděného na Staré Boleslavi. Navzdory mučednickému charakteru příběhu jej Langer usiloval pojmout jako tragédii klasického typu, což vedlo k některým postupům, které dobová kritika chápala jako nehistorické a protipřirozené.