Divadlo v české kultuře
Týden 4
4. Barokní divadlo v Čechách a na Moravě.
(1627–1781)
V období baroka se stal vývoj divadla součástí celoevropského pohybu divadelních forem – se specifickými projevy středoevropské kulturní situace po Bílé hoře a po třicetileté válce.
Tato „doba temna“ je u nás charakteristická nejen národním útiskem a nesamostatností, ale i šíří, bohatostí a rozvojem v oblasti kulturní a umělecké - která byla přímo prodchnutá právě divadlem a divadelností (viz užívaný termín ´barokní teatralita´ k označení jednoho z klíčových rysů doby).
Cíle kapitoly:
- charakterizovat pestrou škálu podob barokního divadla na našem území a jejich vývoj, zdroje a jednotlivé žánry;
- seznámit s klíčovými osobnostmi barokního divadelnictví u nás;
- představit
fenomén evropského a středoevropského divadla – komickou lidovou
postavu sluhy (s různými jmény, z nichž nejznámější je Hanswurst);
jednak jeho funkci v rozmanitých typech her, jednak herecké prostředky
jeho představitelů;
- orientovat v různých typech opery, které se u nás vystřídaly;
- přiblížit vznik městských divadel;
- popsat podobu a kontext vývoje divadelního prostoru ústícího k baroknímu tzv. „kukátkovému jevišti“;
- přiblížit fenomén lidového barokního divadla.
V opoře studujeme strany 25–35.