(1627–1781)

V období baroka se stal vývoj divadla součástí celoevropského pohybu divadelních forem – se specifickými projevy středoevropské kulturní situace po Bílé hoře a po třicetileté válce.

Tato „doba temna“ je u nás charakteristická nejen národním útiskem a nesamostatností, ale i šíří, bohatostí a rozvojem v oblasti kulturní a umělecké - která byla přímo prodchnutá právě divadlem a divadelností (viz užívaný termín ´barokní teatralita´ k označení jednoho z klíčových rysů doby).

Cíle kapitoly:

• charakterizovat pestrou škálu podob barokního divadla na našem území a jejich vývoj, zdroje a jednotlivé žánry;
  
• seznámit s klíčovými osobnostmi barokního divadelnictví u nás; 
  
• představit fenomén evropského a středoevropského divadla – komickou lidovou postavu sluhy (s různými jmény, z nichž nejznámější je Hanswurst); jednak jeho funkci v rozmanitých typech her, jednak herecké prostředky jeho představitelů;
  
• orientovat v různých typech opery, které se u nás vystřídaly; 
• přiblížit vznik městských divadel; 
• popsat podobu a kontext vývoje divadelního prostoru ústícího k baroknímu tzv. „kukátkovému jevišti“; 
  
• přiblížit fenomén lidového barokního divadla.
  

V opoře studujeme strany 25–35.