Divadlo v české kultuře

Týden 7

7. Program tzv. protitylovské opozice a její představitelé.

(1851–1862/1887)


Tato fáze českého divadla, primárně spjatá s činností Josefa Jiřího Kolára jako její klíčové divadelní osobnosti, představuje (sebe)vědomý nástup romantismu v českém divadle. Ten současně můžeme vnímat i v širším kontextu:

– 1834–1851 (program Josefa Kajetána Tyla v Kajetánském a Stavovském divadle),

– 1851–1862 (program Josefa Jiřího Kolára ve Stavovském divadle),

– 1862–1887 (postupné vyžívání romantismu a nástup realismu – Prozatímní divadlo a první sezony Národního divadla v Praze; jako závěr tohoto období lze pak vnímat premiéru Našich furiantů Ladislava Stroupežnického, která na této scéně proběhla v roce 1887).


Cíle kapitoly:

  • objasnit význam Ferdinanda Břetislava Mikovce pro české romantické divadlo; 
  • popsat mnohostrannou osobnost Josefa Jiřího Kolára a jeho význam pro rozvoj jednotlivých divadelních složek, do nichž zasáhl; 
  • přiblížit žánry francouzské konverzační komedie a komedie mravů, jejich „původní“ i domácí tvůrce; 
  • jmenovat autory pozdně romantického dramatu a poukázat na proměnu tzv. romantického hrdy (v daných historických souvislostech);  
  • předestřít podobu rozmachu české opery a představit ústřední dirigentské a skladatelské osobnosti, které se na něm podílely.


V opoře studujeme strany 51–56.